Pokud pojedete do Itálie, je jednou z možných variant cesty je trasa přes Innsbruck, Bolzano a Trento. U posledního jmenovaného města je fantastická restaurace, která stojí za návštěvu.
Restaurace v Itálii, kde stojí za to se zastavit cestou na dovolenou
Články na téma restaurace v Itálii:
- Italská restaurace v Trentu je nenápadným gastronomickým pokladem - právě čtete
- Italská restaurace, na kterou se stojí fronty. Za kolik se zde najíte?
- Ceny v italských restauracích v roce 2025
- Restaurace v Česku a Bibione: Čím se liší?
- Restaurace v Caorle: Jaké jsou ceny?
Otevřeno je pouze večer
Kolem Trenta se sice na této trase jenom projíždí, ale kvůli podniku jménem La Cantina stojí za to z dálnice sjet a zajížďku si udělat. Ideálně i s noclehem někde poblíž, protože La Cantina otevírá v 19 hodin a zavírá v 22. Výjimkou je neděle, kdy se otevírá už ve 12 hodin a zavírá se ve tři odpoledne.
My jsme dorazili kolem osmé a mimo sezónu, takže La Cantina byla téměř prázdná. Problém je s parkováním, ale i na to máme tip – nechte auto v ulici Via Graffiano, která je hned za poslední křižovatkou, na které jste odbočili do prava.
- Přečtěte si také: Jaké byly ceny v italských restauracích v roce 2024?
Mnoho možností není
Podnik není nijak nápadný, jenom decentní nápis na budově napovídá, že se tu dá najíst. Hned za vchodem se k nám hnala paní (patrně majitelka), která nás usadila. Volno bylo prakticky všude, obsazený byl jenom jeden stůl, což v nás vyvolalo lehkou skepsi. Nedali jsme se však odradit, věřili jsme hodnocením na internetu a posadili se.
Jídelní lístek je poměrně stručný, jestli jste od nás zvyklí si vybírat z desítek pokrmů, pak v Itálii na to zapomeňte. Naprostá většina restaurací zde má v nabídce pár jídel, která mají ale perfektně zvládnutá. Výjimkou jsou vyloženě turisticky zaměřené podniky a pizzerie, jejichž jídelní lístek obsahuje někdo skutečně desítky různých možností toho, co si na pizzu naskládat.


Jídlo je zde dokonalé
Zvolili jsme bruschetty jako předkrm, poté tortellini s burratou a omáčkou z vlašských ořechů. Skvělé je, že k dispozici je jídelní lístek nejen v italštině, ale na vyžádání i v angličtině. K tomu bylo samozřejmě zapotřebí si dát i nějaké solidní víno. S vínem se to má v italských restauracích opět trochu jinak, než v těch českých. Dáte-li si u nás rozlévané víno, je to typicky nějaký patok nižší kvality. Ne tak v Itálii, kde se jedná většinou o produkt nějaké místní vinice.

Bruschettu bychom viděli jako „nejslabší část“, jakkoliv byla skvělá a pochutnali jsme si. Na ní totiž není co zkazit, ale ani vylepšit, něco jako řízek s bramborem. Poté následovaly tortellini, což bylo naprosto špičkové jídlo. Měl jsem trochu obavy z omáčky z vlasšských ořechů, která ale byla výtečná a měla dokonalou konzistenci s malými kousky ořechů samotných. Doplnila to místní sušená šunka a celkově to byl pokrm nebojím se říci dokonalý. Za 14 eur perfektní nabídka!

Tiramisu si zde určitě dejte
Mám ještě takový zvyk, že v každé italské restauraci si dám svůj nejoblíbenější dezert, tedy tiramisu. Toho už jsem se najedl opravdu hodně a mám vyzkoušené, kde mají nejlepší v Praze, Brně, ale i třeba v Bibione. Zkusil jsem i v La Cantina a nebyl jsem zklamaný, naopak! Bylo to bez nadsázky to nejlepší tiramisu, jaké jsem kdy jedl. Neuvěřitelně jemné, krémové a nepřeslazené.

Bohužel jsme byli unaveni cestou, takže jsme neměli možnost ochutnat z jídelního lístku více. Nicméně jisté je, že až příště pojedeme kolem Trenta, naplánujeme cestu tak, abychom se v této fantastické restauraci opět najedli.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.