Předchozí text se věnoval velmi hrubému rozdělení základových olejů a tomu, co to vlastně ten základový olej je. Pojďme se tedy nyní podívat na jednotlivé skupiny.
Rozdělení olejů: Víte, jakou skupinu si lijete do motoru?
Články na téma základové oleje:
- Základové oleje: Jak se dělí a jak ovlivní kvalitu výsledného maziva (1. díl)
- Základové oleje: Jak se dělí a jak ovlivní kvalitu výsledného maziva (2. díl) - právě čtete
- Základové oleje: Jak se dělí a jak ovlivní kvalitu výsledného maziva (3. díl)
- Základové oleje: Jakými aditivy je výrobci doplňují?
- Aditiva v olejích chrání i proti oděru a korozi
- Aditiva v oleji: Víte, proč mazivo v motoru nesmí pěnit?
Skupin máme celkem pět a logicky na sebe navazují. Není to rozdělení vycucané z prstu, naopak. Podléhá normě API (American Petroleum Institute), každá skupina má jiný původ, chemické složení, a tedy i jiné vlastnosti.
Skupina I – překonaná minerální klasika
Výroba probíhá jednoduchou rafinací ropy. Pomocí organických rozpouštědel se odstraní hrubé nečistoty a dojde tím k vyčištění ropné frakce. Výsledkem je směs s obsahem síry nad 0,03 % a s indexem viskozity mezi 80 a 120. Jsou to v podstatě ty nejlevnější základové oleje, které mají velmi omezenou tepelnou stabilitu a rychle oxidují. Hodí se spíš do starších motorů nebo méně náročných aplikací, které nevyžadují dlouhé servisní intervaly ani odolnost vůči extrémnímu teplotnímu namáhání.
Skupina II (a II+) – nejpoužívanější
Z hlediska chemie se jedná o podobný olej, jako v případě skupiny I. Nicméně vyrábí se sofistikovanější metodou, a to hydrokrakováním. To znamená, že se do ropné frakce vhání vodík pod vysokým tlakem a s vysokou teplotou. Způsobí to odstranění síry, dusíku a aromatických uhlovodíků. Také dojde k přestavbě struktury molekul na stabilnější nasycené uhlovodíky. Finálním produktem je čistší základ s nižším obsahem síry, který je oxidačně stabilnější než skupina předchozí.
Komerčně se skupina II používá patrně nejvíce, má ještě podskupinu II+, která odpovídá o něco vyšším požadavkům. Je to běžný základ motorových olejů 10W-40, 15W-40 a velké části maziv SAE specifikace 5W-30. Často se také míchá se skupinou III, záleží na tom, jaké požadujeme finální vlastnosti základového oleje.
Krom olejů motorových se skupina II používá i v olejích hydraulických, ale i v průmyslových a převodových mazivech. Je to nejlepší mix z hlediska ceny a toho, co za ni dostaneme. Skupina II má výbornou oxidační stabilitu, velmi nízký obsah síry a viskozitní index kolem 110 až 115. Pokud máte auto starší deseti, možná patnácti let, velmi pravděpodobně lijete do motoru právě mazivo se základovým olejem skupiny II.
Co řidič nevidí
Ještě než se přesuneme k poslednímu dílu seriálu o rozdělení olejů, neodpustím si poznámku. Naprostá většina produkce nepotravinářských olejů není určena pro použití v osobních automobilech. Skupiny III, IV a V jsou na výrobu nákladnější, takže co jde, dělá se ze skupiny II. Jsou to hlavně průmyslové převodovky, hydraulika, kompresory, lodní motory, oleje pro stavební a zěmědělskou techniku… Chevron, ExxonMobil neb Shell provozují rafinerie, které chrlí statisíce tun olejů ročně. Jen zlomeček z toho jsou motorové oleje pro klasické osobáky. Na druhou stranu je pravda, že na těch je obrovská marže ve srovnání s oleji pro průmysl, které se prodávají bez nadsázky po cisternách.
Zdroj info: fluidlife, precisionlubrication, machinerylubrication, testoil.
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
