Gumbalkan GrandPrix očima nováčka? To je příběh, který stojí za to vyprávět! Pokračování naší legendární cesty na druhou stranu republiky se nám trochu zvrtlo. Buďte s námi u toho, jak se nám Ibiza rozpadala pod rukama!
Kolo, brzdy, turbo a další výzvy: Náš boj o přežití na závodní trati v Mostě
Články na téma Gumbalkan Grand Prix Most:
- Nevěřili byste, co jsme dokázali s touhle starou Ibizou
- Turbo off, brzdy v háji: Jak jsme přežili závod s naší Ibizou? - právě čtete
Naše dobrodružství pokračovalo sobotním ránem, kdy jsme po vydatné snídani vyrazili na závodní okruh. Atmosféra na okruhu byla skvělá – týmy se vzájemně popichovaly, všude se míchaly zvuky motorů, klábosení a příprav. Naše upravená Ibiza byla připravená, nebo jsme si to alespoň mysleli. Po pár testovacích brzděních jsme zjistili, že nám něco nehraje. Brzdy se rozhodly stávkovat, a tak přišly na řadu rychlé úpravy. Auto šlo na „kozy“, kola dolů a začalo se odvzdušňovat – znovu. Byla to týmová práce – nikdo nepanikařil, každý věděl, co má dělat. S trochou improvizace jsme vše stihli ještě před rozpravou, kde jsme dostali lekci vlajkové signalizace.
A pak už to začalo! První testovací jízda na okruhu byla jako z filmového traileru – auta pózovala na focení, zvuk motorů se rozléhal po okolí a nervozita postupně ustupovala čistému nadšení. Když se odstartovalo, přišel ten pravý adrenalin. Řidiči sprintovali ke svým autům, motory řvali a každý se snažil získat co nejlepší pozici. Naše Ibiza se držela skvěle, i když jsme museli po čase upravovat tlak v pneumatikách a pečlivě sledovat, co se děje na trati. Červené vlajky občas přerušily závod, my se zatím věnovali další přípravě.
Také čtěte
Nepříjemný zvrat
Někdy se zdá, že závody jako Gumbalkan GrandPrix testují nejen naše auta, ale hlavně naše nervy a improvizační schopnosti. Když nám z depa volal řidič, že slyší klepání od levého předního kola, začali jsme rychle přemýšlet – je to poloosa, kolo nebo něco horšího? Pár vteřin nato přišla odpověď – červená vlajka a zpráva, že kolo prostě upadlo. V tu chvíli nám spadl kámen ze srdce, že se nikomu nic nestalo, ale bylo jasné, že nás čeká pořádná dávka práce. Auto nám přivezli v nepěkném stavu: podvozek plný kamínků a hlíny a k tomu několik vážnějších problémů. Okamžitě jsme se pustili do akce. Část týmu zamířila pro šrouby a závitníky, protože původní šrouby nebyly v tom shonu na trati k nalezení, a mezitím jsme se snažili zhodnotit situaci s novým brzdovým kotoučem, který se bez kola projel pár metrů po asfaltu.
Po hodině plné improvizace, broušení, vrtání a neplánovaných vtipů od ostatních týmů jsme auto vrátili na kola a připravili na další jízdu. Sice jsme měli ztrátu neuvěřitelných 40 kol na vedoucí tým, ale to nám rozhodně nezabránilo užít si atmosféru do poslední kapky. I když jsme věděli, že na vítězství už nedosáhneme, právě tohle je kouzlo Gumbalkanu – nejde jen o první místo, ale o zážitky, které nás s týmem stmelily a na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Ať už šlo o pohledy malých i velkých fanoušků, kteří fascinovaně sledovali naši opravu Ibizy, nebo o přátelská popichování ostatních týmů, všechno přispělo k tomu, že jsme se cítili jako skutečná součást něčeho výjimečného. Po návratu z trati jsme si už jen vychutnávali příjemný chaos depa, kde se opravovala auta, sdílely zážitky a plánovaly další velké jízdy.
Turbo off
Závodní den na okruhu v Mostě byl plný napětí, výzev a technických kliček, které nám připomněly, že motorsport je především o neustálém učení. Počet červených vlajek byl nečekaně vysoký, což nám dalo čas pečlivě kontrolovat auto – od tlaku v pneumatikách po utaženost kol. Ukázalo se však, že větší problémy číhaly uvnitř. Když nám diagnostika odhalila nefunkční turbo, nejprve jsme měli dojem, že jde o zkrat. Po důkladném pátrání jsme ale přišli na to, že lopatky turba se přetáčejí, což si vyžádá větší zásah až po návratu domů.
Krize vyvrcholila ve třech čtvrtinách závodu, kdy se po dřívějším incidentu s kolem rozhodila geometrie brzd a začaly se nerovnoměrně sjíždět brzdové desky. Tady jsme zjistili, že naše volba desek Ferodo DS Performance nebyla zrovna šťastná – „to nejlevnější z nejdražších“ nás zradilo ve chvíli, kdy jsme je potřebovali nejvíc. Ředitelství nás poučilo si pro příště vzít raději klasické desky Starline, na tento okruh si je prý mnoho lidí chválí. Naštěstí jsme měli po ruce původní staré desky, které nám na poslední chvíli zachránily nejen brzdy, ale i naše nadšení do závodu. Během závodu jsme je tedy ještě vyměnili a najednou začaly i brzdy správně fungovat. Pedál byl tvrdý a brzdy reagovaly přesně tak, jak měly.
Ačkoli jsme skončili na 23. místě, odjížděli jsme z Mostu s pocitem vítězství. Nebylo to o pořadí, ale o tom, jak jsme společně zvládli všechny nástrahy a z auta vytěžili maximum. Naše Ibiza 1.9 TDI zvládla nejen okruhovou zátěž se spotřebou 17,6 litrů, ale i cestu zpátky do Ostravy na jednu nádrž, což je výkon, na který jsme patřičně hrdí. Už teď plánujeme přípravy na další únorovou akci – tentokrát se chystáme vyřešit kompletní brzdy, turbo a pár dalších „drobných“ problémů. Gumbalkan nás naučil, že závodění není jen o rychlosti, ale o schopnosti improvizovat, spolupracovat a smát se i ve chvílích, kdy se zdá, že se všechno sype. Most nám ukázal kouzlo závodní atmosféry, a i když naše auto není dokonalé, stalo se pro nás nepostradatelným parťákem. Pokud chcete zažít adrenalin, přátelství a spoustu legrace, neměli byste si příští Gumbalkan nechat ujít!
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Nikola Vrabel.
Zdroj médií: Nikola Vrabel.
