Kdo se bojí, nesmí do lesa

29. 11. 2021 2 min. čtení Kam na výlet Názory

My Češi jsme už od narození takoví. Vyhledáváme tajuplná místa, se zatajeným dechem hltáme hororové snímky a pak v noci nemůžeme spát, protože se z kuchyně ozývají divné zvuky.

Kdo se bojí, nesmí do lesa

Jestliže v sobě máte také kousek dobrodruha, který je spokojený, když si prožije nějaké malé strašidelno, pak se v Česku můžete vydat hned na několik míst. Dost možná tam potkáte podobně smýšlející lidi jako jste vy a kdo ví, třeba si najdete nové kamarády. Ostatně někteří z nás jsou více senzibilní než ostatní, a tak na právě takových místech mohou pociťovat různé energie - leckdy to nejsou jen ty pozitivní. Spíš naopak.

Nejznámějším a nejstrašidelnějším místem zároveň je Bohnický hřbitov bláznů. O jeho existenci koluje hned několik děsuplných historek. Ostatně začátkem těchto příběhů je, že hřbitov býval kultovním místem pro scházení se satanistů, kteří zde prováděli své rituály. Nejvíce se mluví o jižní části hřbitova. Ta byla určena pro pohřbívání vrahů a sebevrahů. Někteří stateční vypráví, že právě v této části pociťují jakési dušení - není se čemu divit, většina pohřbených byli právě škrtiči. Do této části se ale nedoporučuje chodit, nevede sem cesta a zem je porostlá břečťanem, který zdatně maskuje, co se pod ním skrývá. V některých částech tak hrozí i propadnutí. Na celém hřbitově je pohřbeno zhruba 4000 nebožtíků, ale náhrobků byste zde našli jen pár.

Dalším strašidelným cílem je Velhartický hřbitov, který inspiroval Erbena k sepsání Svatební košile. Před samotnou návštěvou hřbitova varují i psychotronici. Kolem místa kolují zvěsti, že po jeho návštěvě brzy onemocníte a v noci vás budou budit zlé sny. Uctívači ďábla se zde totiž údajně snažili oživit člověka. Při rituálu, ke kterému byla potřeba černá magie, se něco zvrtlo a negativní energie se otiskla do každého centimetru tohoto místa.

Kostel v Lukové je posledním místem, kam se vydáme. Už z dálky je poznat, že se jedná o starou budovu, která pamatuje zlé časy. Přes rozbitá okna, kterými jindy pronikají sluneční paprsky, lze nahlédnout dovnitř. A tu náhle je spatříte, v kostelních lavicích sedí záhadné postavy. Při bližším zkoumání rozeznáte, že se jedná o sochy - duchy, nemají tváře, nemluví, ani nedýchají. Tyto sochy mají být vzpomínkou na osoby, které kdysi kvůli válečnému stavu byly přesunuty z vesnice. Avšak i tento kostel potkalo v 70. letech neštěstí. Při smutečním obřadu se utrhl kus stropu a ten zavalil truchlící. Po této události byl kostel uzavřen a duchovnímu účelu již neslouží.

Zdroj info: redakce, rešerše. Zdroj médií: Depositphotos.
Michaela Rubešová

Autor článku
Poznávacím znamením Míši je v jedné ruce foťák a v druhé pero, s kterým si vše pečlivě zapisuje. Ráda cestuje, ochutnává dobrá jídla a miluje výjimečná auta s duší.

Podobné články