Tentokrát se vydáme na poněkud netradiční výlet, který je vhodný spíše pro dobrodružné a nebojácné povahy. Zavítáme totiž do pražských Bohnic, přesněji na jejich hřbitov bláznů.
Tip na výlet: Bohnický hřbitov bláznů opředený tajemnem
Jistě jste už někdy slyšeli pár zajímavých až děsuplných historek o tomto zapovězeném hřbitově, který se nachází jen pár stovek metrů od léčebny psychicky nemocných lidí v pražských Bohnicích. Někteří lidé tvrdí, že se jedná o jedno z nejtajemnějších míst v Česku. Ostatně o tom by se daly vést dlouhé diskuze.
Jednoznačně se tam ještě dodnes pořádají různé srazy vyznavačů ďábla, kteří zde údajně dělají stále své prapodivné rituály. Pro tyto účely to tu bylo oblíbené zejména v 80. letech. Místa, kde tyto rituály dělají jsou dle sensibilnější jedinců přímo nasáklá negativní energií.
Hroby různorodých osudů
Samotná datace vzniku hřbitova se uvádí k roku 1909, tedy jen několik let po otevření bohnického Ústavu pro choromyslné. Ten se nachází mimo objekt hřbitova. Hřbitov naleznete v ulici U Drahaně. Na počátku 20. století se tak jednalo o největší léčebnu svého druhu v Evropě. Disponovala kapacitou pro 3000 pacientů. Co se týká hřbitova, tak ten byl určen pro pacienty a personál ústavu.
Prvním pohřbeným byl jedenáctiletý chlapec a to jen pár dní po vysvěcení hřbitova. A zatímco severní část nemá moc co do zajímavosti nabídnout, v případě jižní části je to naopak. Zde se pohřbívali zejména vrazi a sebevrazi, kteří nebyli pacienty léčebny, ale kvůli etickým a náboženským důvodům to jinde nešlo. Většina těchto lidí byla pochována přímo do země, tedy bez rakve a nároku na náhrobek. Většinou tak byli zabaleni jen do plátna a zasypáni vápnem.
A právě zdejší úsek vyřazuje pro kolemjdoucí taktéž negativní energii. Lidé často popisují, že se cítí nesví a mají pocit, jako by je někdo dusil. Možná důsledek toho, že pohřbení vrazi byli právě z většiny případů škrtiči. Ačkoli nutno podotknout, že tento úsek jižní části hřbitova je obtížně dostupný, a tak nedoporučujeme, aby se do jeho míst lidé vydávali. Nevede sem žádná cesta a celkově země není úplně zpevněná. Snadno byste se tak mohli propadnout do něčího hrobu.
Masový hrob z první světové války
Nadpis je možná příliš nadnesený, ale právě v období po první světové válce řada vojáků z fronty skončila v léčebně s těžkými psychickými traumaty, ze kterých se často ani po letech léčení nedostali. V roce 1916 bylo na hřbitově pohřbeno zhruba 640 lidí. Většina z nich zemřela na tyfus, který je vysoce nakažlivý, a tak byli pohřbeni právě na tomto hřbitově - pro jistotu. A aby se ušetřilo místo, začali být pohřbíváni ve vrstvách na sebe. Z toho lze usoudit, že ani tito vojáci nemají své náhrobky. Na jejich počest tu stojí pouze mohyla s latinským nápisem, který uctívá jejich památku.
Jedno malé tajemství
Podle současných údajů je na hřbitově pochováno přes 4000 nebožtíků, zajímavostí je, že náhrobních kamenů se jmény tu zas tolik nenaleznete. A proto existuje celkem logická odpověď. Jednalo o masový hrob vojáků, nebo hroby sebevrahů, kteří pro udělání náhrobku neměli žádný nárok. Nutno si ale také uvědomit, že minulé století nebylo úplně nakloněné k chápání psychické nemoci jako takové a společnost tak ve většině případů ztratila zájem o své příbuzné, když se u nich projevila tato diagnóza. To znamenalo jediné, neměli nárok na řádný pohřeb.
Také čtěte
Největší záhadou hřbitova je údajný pohřeb atentátníka na Františka Ferdinanda d´Este. Tento atentátník, vlastním jménem Gavrilo Princip, byl nejprve vězněn v Terezíně. Tam ale později zemřel na tuberkulózu. Pohřben tak měl být v Terezíně, nicméně existují určitá svědectví, která vypráví o tom, že jeho tělo bylo tajně převezeno na bohnický hřbitov. V roce 1920 byl hrob v Terezíně exhumován a tělo převezeno do Sarajeva, kde se o jeho osudu ztrácí informace takže nevíme, jestli se opravdu jednalo o správné tělo.
Břečťan všude, kam se podíváte
Celý areál hřbitova je porostlý touto rostlinou, která často zakrývá i náhrobky a znemožňuje projít do možná zajímavých, ačkoli tajemných míst. Dominantou hřbitova je torzo hřbitovní kaple s márnicí, která byla v roce 1989 vypálena. Dnes tu tak najdete jen provizorní oltář. Kolem něj ještě plápolají svíčky a někteří lidé sem chodí vzpomínat na neznámé nebožtíky, kteří zde snad tiše a v klidu odpočívají v pokoji.
A tak spíše než negativní energie, kterou tu zde někdo může možná pociťovat, je to spíše lidský strach z neznáma. Ten umocňuje kouzlo zdejší záhadnosti a dodává o důvod víc, aby se lidé místu raději vyhýbali. I když i tak bych si dovolila říct, že je to rozhodně místo s TOU atmosférou, kterou se nevyplatí podceňovat, ať už na nadpřirozeno věříte nebo ne.
Zdroj médií: redakce.
