Moderní motory se bez výjimky chladí pomocí vody, respektive chladicí kapaliny. Byly tu i pokusy o chlazení olejem. Proč se to neujalo? Vždyť olej už stejně v motoru máme, tak proč si to celé komplikovat další kapalinou?
Kapalinové chlazení motoru – proč se používá voda a ne olej?
Chlazení spalovacích motorů
Ono to vlastně dává velmi dobrý smysl, využít olej ke chlazení spalovacího motoru. Vždyť i vzduchem chlazené agregáty se někdy označují za olejem chlazené, protože v některých případech mívají radiátory, skrze které lubrikant proudí a odvádí přebytečné teplo. Toto bychom mohli označit přinejlepším za kombinované chlazení vzduch/olej, protože většinu tepla stejně odvede vzduch proudící skrz žebrování.
Je však ještě o stupeň „olejovější“ řešení, a to takové, kdy olej funguje jako opravdové chladicí médium, tedy dostává se do kanálků kolem válce a ochlazuje motor podobně jako běžná chladicí kapalina.
- Přečtěte si také: Jaké vlastnosti musí mít chladicí kapalina a proč tam nelít vodu?
Suzuki a chlazení olejem
Asi nejznámějším uvedením tohoto konceptu do praxe byly některé motory Suzuki. Motocyklový výrobce využíval olejového chlazení od roku 1985 až do 2006, a to napříč modelovým spektrem. Systém se jmenoval SACS (Suzuki Advanced Cooling System) a pomohl tomu, o co se v druhé polovině osmdesátých let v motocyklovém světě bojovalo nejvíc – co nejnižší hmotnost.
S auty se to má tak, že není moc rozdíl, jestli vezete 1,3 tuny, nebo 1,33 tuny. V té mase plechů a všeho možného se pár kilo navíc ztratí, naopak je to oběť výhodám chlazení vodou, které převažují. Jenže u motorek znamená každé kilo hodně a v osmdesátých letech chtěli řidiči nejen vyšší výkony, ale i dobrou ovladatelnost.
Suzuki GSX-R tak měla z objemu 750 kubických centimetrů vydolovat 100 koní a cestu k této metě mělo umést právě nasazení vylepšeného chlazení. Vzduch sám by takový výkon u sportovní motorky nemusel uchladit. Samozřejmě byla požadována již zmíněná co nejnižší hmotnost, aby byl stroj dostatečně sportovně laděný.

SACS byl řešením. Olejové čerpadlo mělo dvě komory. Vysokotlaká „honila“ mazivo za účelem lubrikace, tedy jedním okruhem, nízkotlaká se starala o proudění oleje v okruhu chladicím, tedy kolem spalovací komory, a následně šla přes filtr a do radiátoru.
Nešlo o zcela oddělené okruhy, olejová náplň byla jedna, ale objemnější. Suzuki GSX-R 750 měla 4,7 litru oleje, což bylo poměrně dost. Stejně objemné vzduchem nebo vodou chlazené agregáty měly obvykle 3 až 4 litry oleje. Nicméně pozitiva převažovala.
Proč se olejem nechladí dnes?
Patrně si kladete otázku, proč se chlazení olejem neujalo ve větším měřítku, když poskytuje samá pozitiva a sociální jistoty? Nakonec zvítězila voda a to přesto, že je to vlastně o další potenciálně poruchový systém navíc. Proti oleji má totiž výhodu v tepelné vodivosti a kapacitě (přibližně 2,1 kJ/kgK u oleje vs. 4,18 kJ/kgK u vody).
Jako chladicí médium je tedy voda efektivnější, což se s dalším zvyšováním výkonů spalovacích motorů projevilo jako zásadní faktor. Olejem chlazené motory jsou také náchylné k větším teplotním výkyvům, což je dnes naprosto neakceptovatelné. Současné emisní normy by pro ně byly nesplnitelné.
Zdroj médií: Bormi Parts, Depositphotos.