Jak na dekarbonizaci spalovacího motoru

26. 3. 2021 5 min. čtení Tipy a rady

Karbon je nepřítelem moderních přímovstřikových motorů. Usazené uhlovodíky se rády připékají na kovové povrchy, snižují výkon, zvyšují spotřebu a časem mohou být příčinou nákladné poruchy. Lze motor jednoduše dekarbonizovat?

Jak na dekarbonizaci spalovacího motoru

Zákeřnosti karbonových usazenin tkví v tom, že je to postupný proces. Nestane se to ze dne na den a řidič si na plíživé snižování výkonu zvyká. Problém zjistí až ve chvíli, kdy neprojde na STK přes emise, případně dojde k nějaké poruše. Následně se tedy řeší, co s tím.

Možnosti jsou v zásadě dvě. Karbonu se dá zbavit buď pomocí některého z profesionálních řešení, nebo způsobem, který většina řidičů zvládne v garáži. Nevýhoda druhého způsobu je v tom, že není všespásný a na opravdu hutné usazeniny nemusí stačit, přičemž představuje i určité riziko. Proto je lepší tuto variantu volit spíše jako prevenci, případně při začínajícím karbonování nebo u nově koupené ojetiny s nevelkým nájezdem (řekněme do 80 000 kilometrů).

Přípravky pro dekarbonizaci motoru

Postup není složitý

Na trhu je několik chemických přípravků, jejichž výrobci slibují, že motor karbonu zbaví. Proces obvykle vypadá tak, že se do zahřátého motoru naleje obsah plechovky, který se tím smíchá s olejem. Agregát se nechá chvíli běžet na volnoběh (podle návodu 10-45 minut v závislosti na výrobku a druhu paliva). Mezitím se uvolní karbonové usazeniny, načež se motor zhasne a mazivo se společně s usazeninami vypustí.

Má to svá rizika

Vymění se olej, filtr a někteří výrobci doporučují ještě své speciální aditivum. Tím je dekarbonizace hotova. Takhle teoreticky to zní hezky, ale u některých motorů to nadělá víc škody než užitku. Předně ony usazeniny i svým způsobem mohou těsnit a na internetových fórech se lze dočíst o motoristech, kterým po dekarbonizaci začal motor žrát olej. Větší riziko představuje nějaký větší kus karbonu, který se dostane třeba do mazacího kanálku a ten ucpe. Motor se pak postupně přidírá a jeho životnost je extrémně zkrácena. Tyhle věci se ale většinou dějí u motorů, které jsou buď zralé na strojní dekarbonizaci, případně na generálku, protože mají naběháno třeba půl milionu kilometrů.

Lepší karbonu předcházet

Chemii bychom použili spíše u agregátů, které jsou ke karbonování náchylnější (třeba původní 1.2 TSI) a jak už jsme psali v úvodu - z preventivních důvodů. V takovém případě to může fungovat dobře a menší nánosy usazenin se bez problémů vyplaví. Daleko lepší je ale provozovat motor tak, aby ke karbonování nedocházelo. To znamená nedusit ho v nízkých otáčkách, ale naopak se ho nebát vytáčet, moderní přímovstřiky to snesou. Používat ten správný olej odpovídající specifikaci výrobce a měnit ho ideálně po 15 tisících, v případě městského provozu po 10 tisících kilometrech. U naftových motorů nejezdit příliš krátké trasy a používat je na to, k čemu jsou určeny - tedy na dlouhé štreky, kde se zahřejí a pak běží, jak mají.

Zdroj médií: Depositphotos
Jakub Mokříš

Autor článku
Kuba má rád praktická auta, která dávají smysl, ale i ta, která moc smysl nedávají a dělají primárně radost. Nerad se v nich hrabe, protože to neumí a vždycky mu nějaký šroubek zbyde.

Podobné články

Chcete zdarma dostávat prémiový obsah, zajímavé nabídky a akce do svého e-mailu?