Pivo 320 metrů pod zemí? Navštívili jsme nejhlubší bar Evropy v polském dole Guido

Jedná se o místo, kde se černočerná tma hornických šachet mísí s industriální atmosférou a nečekaně také s vůní polévky a zvukem cinkajících sklenic. Navštívili jsme polský důl Guido – technický skvost a kulturní fenomén, kde kromě autentického zážitku z práce horníků můžete posedět v nejníže položené hospodě v celé Evropě. A věřte, že pivo v takové hloubce chutná úplně jinak!

• Mohlo by vás zajímat: Tip na výlet do pár set metrů od hranic: Kopalnia zlota Złoty Stok

Z hlubin historie až na dno půllitru

Historie polského dolu Guido je spjata se jménem tehdejšího hraběte Guida Henckela von Donnersmarcka, což byl jeden z nejbohatších průmyslníků své doby. V roce 1855 začal hrabě hloubit svou první šachtu, avšak netušil, že právě začal psát kapitolu, která přetrvá více než století. Čekaly ho náročné geologické podmínky a bohužel také neustálý boj s vodou a tektonickými zlomy – naštěstí ale i pokrok v technologiích.

Až do počátku 20. století se v útrobách tohoto dolu odehrávala každodenní dřina tisíců horníků. Dnes je z něj labyrint šachet a tunelů, který byl přetvořen na fascinující muzeum, kde vám tuhne krev v žilách při vzpomínce na podmínky, v nichž lidé kdysi pracovali – a kde si teď můžete i připít na jejich památku.

Také čtěte

6 min. čtení

Tlak v pneumatikách: Některé čtyřkolky jsou na něj extrémně citlivé

10. 9. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Fárání do hlubin – zážitek na celý život

Jízda původní důlní klecí je zážitkem sama o sobě. Ocitnete se v jiném světě – bez signálu, bez Wi-Fi připojení, bez slunce, zato s tísnivou atmosférou a potemnělými chodbami, které vypráví svou historii. Čekají na vás dlouhé chodby nástroje, vrtáky, čerpadla z 20. let minulého století, výztuže tunelů, ale také multimediální projekce, které přibližují každodenní realitu hornické profese.

A pak je tu něco navíc – kaple svaté Barbory, patronky horníků, kde se člověk zastaví, nadechne a skloní hlavu před silou, odvahou a vírou generací, které sestupovaly do země s vědomím, že možná už nikdy nevyfárají.

• Přečtěte si také: Dolní oblast Vítkovice: Historie plná zvratů

320 metrů dolů a pořád žízeň? Žádný problém!

Když vás průvodce zavede do hloubky 320 metrů, můžete si na vlastní kůži vyzkoušet tíhu některých nástrojů, se kterými horníci pracovali každý den, projet se důlním vlakem nebo sledovat v chodu dopravníky a kombajny. A pak přijde ten nečekaný moment – v jedné z komor se rozsvěcí příjemné teplé světlo a před vámi se otevře nejníže položený bar v Evropě.

Ano, tady v temnotách, kde kdysi znělo jen dunění hornických kladiv, dnes můžete usednout, dát si pivo, skleničku vína , nealkoholický drink či typickou polskou polévku „żurek z jajkiem“ a zasdílet i fotky z tohoto místa - zde je totiž Wi-Fi! Betonové zdi, autentická výztuž, industriální design a přesto útulno. Takový kontrast se nezažije každý den.

Pro otrlé i romantiky – patro 355 metrů

Pokud máte odvahu, vydejte se ještě hlouběji. Od roku 2016 je přístupná i část dolu v hloubce 355 metrů. A tady už končí legrace. Buď se vydáte „na šichtu“ – v plné výbavě, se sbíječkou a kladivem, kde si vyzkoušíte reálné hornické práce, nebo se ponoříte do tmy s jedinou lampou v ruce a projdete trasu „potmě“. Obě varianty jsou extrémní, silné a nezapomenutelné. A obě ukazují, že důl Guido není jen muzeum.