Test: Škoda Octavia RS 2.0 TSI - nejrychlejší, ale nikoliv závodní

9. 7. 2021 11 min. čtení Testy Škoda

Oktávka RS má v našich končinách lehce specifický status. Už v první generaci to byla doslova modla, ke které tehdy vzhlížel nejeden majitel konvenční varianty. Zaslouží si to i nejnovější (čtvrtá) generace Škody Octavie RS?

Test: Škoda Octavia RS 2.0 TSI

Asi to ode mě nebude úplně diplomatické, ale na úvod si musíme ujasnit jednu zásadní věc - ne, ereso fakt není okruhová hračka a ne, není to sportovní vůz. To není názor, to je fakt, jakkoliv si někteří majitelé a fanoušci nejrychlejších oktávek namlouvají opak. Jejím výhradním působištěm jsou silnice, na uzavřené okruhy jsou tady úplně jiné hračky. Nechci tím říct, že je to špatně! Naopak, Škoda Octavia RS totiž tu svou disciplínu zvládá excelentně.

K testu jsme měli "nehybridní" variantu s benzínovým motorem 2.0 TSI o výkonu 180 kW. Do té "nejpurističtější" podoby, jakou může mít, jí chyběla jen manuální převodovka. Dvoulitr byl totiž spřažený se sedmistupňovým DSG automatem. Takže žádné nabíjení, veškerou sílu zde produkuje pouze spalovací agregát.

Nejpovedenější z oktávek

Auto na sebe už z dálky prozrazuje, že bude malinko ostřejší. Znalci si krom obligátních "RS" znáčků všimnou sportovnější přední masky a červené linky táhnoucí se těsně nad výfuky. Ty mimochodem nejsou falešné, což je v dnešní době dost rarita! Na bílé barvě pak krásně vynikne černý minispoiler, tedy spíše odtrhová hrana, na víku kufru, černé rámečky kolem oken a černá zrcátka. Jakkoliv mi poslední dobou připadají škodovky malinko nudné, tak musím uznat, že Octavia RS se fakt povedla. Právě ty doplňky, které ji odlišují od klasické verze, ji dělají takovou vytříbenější a zajímavější. Zmíním ještě 19" kola, která jsou sice zajímavá, ale trochu připomínají to, co si na svá auta pořizují tuneři bez špetky vkusu, takže někde hluboko v mém podvědomí se mi okamžitě spojila s pocitem lacinosti (ačkoliv uznávám, že neprávem). V konfigurátoru jsou i daleko lepší možnosti, ale to je velmi subjektivní věc a slyšel jsem i názor, že tahle celostříbrná jsou naopak nejhezčí.

Škoda Octavia RS 2.0 TSI v redakčním testu

Uvnitř drží auto stejný tón jako zvenku. Na člověka tedy dýchne jistá sportovnost už při posazení se do tužších sedadel. U nich mě zarazila především tvarová podobnost s těmi úplně nejzákladnějšími, která mi opravdu pohodlná nebyla. Tady to ale byla úplně jiná písnička a ani po prakticky celém odpoledni stráveném v autě jsem nepociťoval jakýkoliv diskomfort. Obecně je ergonomie sezení solidní a absolutně jsem neměl problém najít si tu správnou polohu během okamžiku. Zamrzely mě jen ofuky mířící přímo na loket položený na středové opěrce. S tím se buď lze smířit, nebo se dají nastavit na foukání někde zhruba na hrudník až obličej. Ani jedno mi moc nevyhovovalo, takže jsem je nakonec zavřel úplně a byl klid.

Příliš mnoho lesku!

Materiály se nešetřilo, jak dokazuje polstrovaná přihrádka dveří, ale třeba i palubní deska potažená Alcantarou. Působí to místy až skoro dojmem o třídu lepšího auta a třeba ze dveří má člověk hned úplně jiný pocit, takový luxusnější. Bohužel ale došlo i na povrchy lesklé, a to v míře větší než malé. Nikde mi to tolik nevadilo, jako na volantu. Za letního prudkého slunečního svitu mě dost obtěžovalo, že mi linka stříbrného zrcadlově lesklého plastu hází neustále prasátka do očí. Až jsem na to chvílemi nadával, protože ani vyklápěcí clona s tím neměla nic šanci udělat. No a samozřejmě, že když už bylo slunce tak nízko, aby se to neodráželo od volantu, tak začala házet odlesky klika na dveřích... Sice je to nenápadný, ale o to otravnější ergonomický přešlap.

Volant v lesku je fajn. Dokud nesvítí sluníčko

Tři teploty! 

Před řidičem je klasický, už notoricky známý digitální panel, který umí zobrazit kdeco. Od virtuálních budíků, až po navigaci a v případě RS varianty přibylo ještě rozložení s extra velkým otáčkoměrem. To mi až tolik nekonvenovalo, ale velmi pozitivně mě překvapila úplně jiná věc - teploty. Přiznávám, mám malinko úchylku na sledování teploty vody, potažmo oleje po startu auta, na základě čehož jsem schopen poznat, kdy už mohu začít šlapat na plyn naplno. A tady jsem viděl nejen teplotu vody a oleje, ale i teplotu náplně převodovky! Když pominu mé duševní uspokojení, tak bylo hezky vidět, jak se prakticky po pár kilometrech dostala voda na 90 °C, aby ji mazivo následovalo s velkým odstupem. Topit tedy auto v zimě začne brzy, ale olejová náplň se ohřeje odhadem až třeba o deset až patnáct kilometrů později, podobně na tom bude převodovka.

Tři teploty! Voda, olej a převodovka

Prostřední displej má parádní rozlišení i kontrast, bohužel software ještě stále není doladěn do perfektní podoby. Než se vzpamatuje po startu, trvá mu to dobré půl minuty (do té doby na doteky prstů odmítá reagovat). Prostředí nabízí možná až moc menu a podmenu, což je minimálně první dny používání matoucí, ale zvyknout se na to dá. Horší to bylo s funkčností Apple CarPlay. Jednou funguje, podruhé ne. Projevuje se to tak, že se sice telefon připojí, ale nefunguje audio. Nejvíc k vzteku je, že pro restart je potřeba zastavit, vypnout motor, vystoupit z vozu, zamknout, chvíli počkat, odemknout, nastartovat, připojit telefon a... někdy ani to nepomůže. Tady bych už po tom víc jak roce, co je čtvrtá generace oktávky na trhu, nečekal nic jiného, než 100% funkčnost. Bohužel, dnes se auta po softwarové stránce dodělávají ještě za provozu a na podobné nešvary si budeme asi muset zvykat.

Prostor v interiéru

Vnitřku jinak vévodí zejména prostornost, a to i v druhé řadě sedadel. Ta jsou samozřejmě hodně vzadu, aby bylo dost místa pro kolena. Jenže to s sebou nese i konflikt temene hlavy se stropnicí v případě majitelů vyšších postav. Holt je to něco za něco, ale není to nic neřešitelného - RS se dělá i v kombíku, kde je nad hlavou prostoru dost.

Prostoru nad hlavou není vzadu nadbytek

Nemohu samozřejmě přeskočit hodnocení zavazadlového prostoru, což je pro škodovku obvykle disciplína, kde dominuje. Octavia RS na tom není jinak a 600 litrů objemu je hodnota prostě perfektní. Kufr je krásně hluboký a se síťovým programem jsou přepravní možnosti auta dost široké. Převážet se dá bezpečně vlastně cokoliv, od velkého nákupu, až po laptop s malou taškou. Ty "malé náklady" bývají právě často problém - za jízdy cestují a třeba ovoce se snadno vysype z tašky a potluče. Tady to buď strčíte pod síť, do bočních přihrádek, nebo do roletky, která unese až tři kilogramy. U škodovky jsme si na tahle rafinovaná a praktická řešení zvykli a považujeme je za standard. Abych ale byl fér, tak to napříč značkami rozhodně standard není a mladoboleslavští v praktičnosti jednoznačně vedou.

Kufr Octavie RS 4. generace

Motorové točky, spotřeba, jízda

Jaký pohon jsem měl k testu, jsem objasnil už v úvodu. Benzínový dvoulitr vychází z eresa minulé generace, prošel akorát minoritními úpravami pro zlepšení efektivity. 180 kW a 370 Nm se zpočátku nezdá, ale je to tam. Při běžné jízdě totiž řidič celé výkonové spektrum nevyužije ani zdaleka a řídící jednotka ráda řadí nahoru poměrně brzy - patrně úlitba Bruselu. Jakmile se pravý pedál dostane na podlahu a zůstává tam po většinu času, vpředu pod kapotou se něco probudí a člověk hodnotě zrychlení z nuly na sto za 6,7 sekundy docela věří.

Škoda Octavia RS 2.0 TSI v redakčním testu

S čím jsem ale zpočátku bojoval, byla časová díra při náhlém potřebě sehnat všechny oře dohromady a zabrat. Řídící jednotka totiž v běžném režimu preferuje opravdu spíš piánko styl a náhlý pokyn od řidiče, že teda jako prásknem do koní a ten kamion předjedeme, si musí chvíli přebírat. Obvykle to trvá tak vteřinu a půl, než to počítač přechroustá, DSG převodovka podřadí o dva kvalty, nadechne se turbo a něco se stane. Z tohohle jsem byl z počátku nervózní a koho to prudí, může buď přepnout na sportovní režim nebo si řadit pádly pod volantem. Kolem nějakých 3,5 tisíc otáček totiž tahle díra zmizí a vše je v pořádku, reakce jsou okamžité. I to je jeden z důvodů, proč Octavia RS opravdu není sportovní auto. Tam by se tohle odpustit nedalo.

Vejfuk z repráku?

Když už jsem u těch režimů, tak v tom klasickém se line z reproduktorů decentní přibrumlávání, které má asi evokovat nějaký sportovní motor. Nenašel jsem v tom zalíbení, takže jsem si rychle nakonfiguroval individuální režim, kde jsem jakékoliv přibarvování zvuku vypnul. V režimu Sport je zvuk ještě o něco umělejší a nesnesitelnější a upřímně vůbec neodpovídá charakteru vozu, a to ani s přimhouřením obou očí. Chápu, že 2.0 TSI nezní úplně libozvučně, ale lepší to, než jakási fake kakofonie.

Interiér testovaného vozu

A přichází téma v českých hospodách nejprobíranější - spotřeba. U Octavie RS čtvrté generace by se asi všichni majitelé "starých dobrých 1.9 TDI" řádně opotili. Pod 7,2 jsem se nedostal, ani když jsem se táhl za kamionem. Nějaké dynamičtější choutky samozřejmě znamenají hodnoty o dost vyšší, při svižném tempu to bude nad devět. Pravda, měl jsem auto dost syrové, mělo najeto nějakých 1 500 kilometrů. Je reálné, aby to o něco kleslo, ale nepočítám, že nijak zásadně. Ano, jistě se najdou extrémisté, kteří zvládnou jezdit trvale za 6,5 na sto, ale ti si měli koupit základní tříválec a byli by ještě o dva litry šťastnější.

Podvozek bez kompromisů

Za nejpovedenější disciplínu považuji u nejvýkonnější oktávky podvozek. Není nijak tvrdý, naopak jsem byl překvapený tím, jak je krásně poddajný a to i na devatenáctkách. Nemyslím tím, že je nějak kompromisní, naopak umí v komfortním režimu přepravit rodinu bez náznaku nepohodlí a zároveň s naprostou jistotou vede auto zatáčkami i po rozbitých cestách. Přepnutí do sportovna samozřejmě tlumiče přitvrdí a výmoly pak přenášejí do karoserie otřesy, ale pořád to není žádný extrém. Hodí se to ale spíš na opravdu pěkné cesty bez výmolů. Zaregistroval jsem, že obvyklý nešvar škodovek se ještě pořád nepodařilo úplně odbourat. Z podběhů je sem tam slyšet hluk od kol. Je to sice lepší, než u předchozích generací, nicméně někteří konkurenti jsou v tomhle dál a s odhlučněním si vyhráli víc.

Škoda Octavia RS 2.0 TSI v redakční recenzi

Emočně zůstává RS chladné, jako všechny Octavie. Z volantu řidič nic nepozná a ani skrze jiné dojmy se k němu moc informací nedostane. Souznění se strojem tu jaksi chybí a s tím jsou omezeny i emoční prožitky z řízení samotného. Auto je rychlé, nechá se docela přesně vodit zatáčkami, ale spíš než na nějaké blbnutí, je to na hodně dynamickou jízdu. Nic víc. Kdo čeká rohlík od ucha k uchu a přívaly adrenalinu, ten je tady na špatné adrese.

A pro koho tedy Škoda Octavia RS je? Pro všechny, kteří nečekají nic víc, než jen pohodlnou a rychlou přepravu jednoho až čtyř lidí na libovolnou vzdálenost. Zábavu si musí člověk trochu hledat, ale na druhou stranu není vykoupena kompromisy, jako třeba u konkurenčních Hyundai "N". Tady se jede na univerzalitu a je to vlastně úplně obyčejné auto, jenom docela rychlé. Není to žádná divočina, řízení je přátelské a s klidem bych se nebál ho svěřit začátečníkovi. Pokud bude mít rozum a nebude zbytečně riskovat, nebude ho vůz děsit nějakými náhlými přívaly výkonu a neovladatelností. Tohle auto za chyby netrestá, naopak je natolik civilní a univerzální, až si neumím moc představit, že by v něm někdo vypadal vyloženě nepatřičně.

Parametry testovaného vozu Škoda Octavia RS 2.0 TSI

Motorbenzinový čtyřválec o objemu 1 984 cm3
Pohonpřední
Výkon 180 kW
Točivý moment370 Nm
Rozměry vozu (v. x š. x d. v mm)1457 x 1829 x 4702
Převodovkadvouspojková sedmistupňová
Objem kufru600 litrů
Zrychlení z 0-100 km/h6,7 sekundy
Cena od 889 900 korun

Zdroj médií: Redakce

+

  • Velmi povedený design
  • Skvělý podvozek
  • Praktičnost
  • Univerzalita

  • Lesklé plasty
  • Falešný zvuk
Jakub Mokříš

Autor článku
Kuba má rád praktická auta, která dávají smysl, ale i ta, která moc smysl nedávají a dělají primárně radost. Sám na nich něco málo udělá, ale složitější úkoly raději přenechá profíkům.

Podobné články

Chcete zdarma dostávat prémiový obsah, zajímavé nabídky a akce do svého e-mailu?