Test ojetiny: Seat Leon 1.6 16V (2003) - Španěl pro nenáročné

2. 12. 2020 7 min. čtení diskuze (1) Testy Seat

Seat Leon neuvidíte v inzerci často. Přesto se jedná o hodně zajímavou alternativu k populárním a stále žádaným Octaviím. Španěl s nimi do značné míry sdílí techniku, a tak může být mnohdy výhodnější volbou nejen z finanční stránky.

Test ojetiny: Seat Leon 1.6 16V (2003) v redakční recenzi 2020

Motory, exteriér, interiér a zavazadlový prostor

V testu se zaměříme na vůz pocházející z první generace, která se vyráběla od roku 1999 do roku 2005. Leon byl tehdy označován za křížence Ibizy a Toleda, což byla ve své podstatě pravda. Na druhou stranu se nedá říct, že by to designu uškodilo. Oproti Toledu byl Leon kratší a měl logicky i menší zavazadelník, což ho v očích českých řidičů dost sráželo. Za to nabídl širokou paletu motorů, ze které si vybral snad každý.

Základem byla čtrnáctistovka 1.4 16V, která zvládala výkon 55 kW. Bylo to tedy spíše na poklidnou jízdu. Na druhou stranu ji netrápily žádné závažnější závady. Nad ní byla velice spolehlivá osmiventilová 1.6 o výkonu 74 kW, která už měla lepší dynamiku. “Jednašestka” se do Leona dávala i v modernější verzi se šestnácti ventily (označení 16V), měla sice jen o tři kilowatty vyšší výkon, než její osmiventilová sestra, ale pocitově to bylo hodně znát, když si člověk zvykl ji trochu točit.

Pokud jste chtěli pod kapotou ještě silnější motor, pak tu byly dvě osmnáctistovky. 1.8 20V nebyla špatná, ale hodně žravá. Jejích 92 kW sice s Leonem slušně cvičilo, ale lepší byla verze s turbem, která uměla 132 kW. Varianta Cupra R pak byla k dostání s tím samým motorem, ale naladěným buď na 154 kW nebo dokonce 165 kW. Objemový vrchol pak byl Leon Cupra s atmosférickou 2.8 V6 o výkonu 150 kW.

Seat Leon v redakčním testu ojetiny

Z dieselů byly k dostání dva motory. Buď starý dobrý známý 1.9 TDI ve variantách 74 kW, 81 kW, 96 kW a 110 kW, který vynikal spolehlivostí a příznivou spotřebou. Anebo pak 1.9 SDI, tedy prakticky ten samý motor, akorát bez turba. Živý opravdu nebyl, 50 kW bylo při plně obsazeném voze spíše utrpení, na druhou stranu na něm opravdu nebylo mnoho věcí, které by se mohly pokazit a nebyl až takový problém s ním trvale jezdit i pod 4 litry na sto. K testu jsme dostali Leona z roku 2003 s benzinovým motorem 1.6 16V, tedy variantu, která by na nějaké běžné jezdění do práce nebo do školy měla bohatě stačit.

Vzhledem už dnes vůz asi nikoho nijak zvlášť neosloví. Za ta léta se zkrátka tvary okoukají a zapadnou. Na druhou stranu auto stále působí vcelku dynamicky a dává najevo svůj původ v "horkokrevném” Španělsku. Nezapře ale ani příslušnost ke koncernu - tehdejší nešvar v podobě malého zrcátka na straně spolujezdce, se projevil i zde.

Seat Leon

Celkově však dojem z Leona ani po letech není zlý, tehdejší trendy byly zkrátka jiné, a tak nikde nenajdete žádné výrazné hrany. Celé auto je naopak pěkně “ocucané” a působí kompaktně. Pod pátými dveřmi se ukrývá místo na 340 litrů zavazadel, což v rámci třídy je poměrně dobrá hodnota, navíc je tento prostor i velmi dobře přístupný a dost hluboký.

Uvnitř se člověk zkrátka přenese o nějaký čas zpět. Žádné dotykové obrazovky, ale naopak tlačítka, jednoduchý volant se silným věncem, dobře čitelná přístrojovka a tvrdé plasty. Použité materiály ale prokázaly svoji kvalitu, po bezmála sedmnácti letech stále nikde nic výrazně nevrže - škodovky z tehdejší doby jsou na tom hůře. Překvapením je solidní boční vedení sedadel a praktický držák na nápoj ve středové konzoli. Autorádio už původní bohužel není, což u takhle starých aut, která mnohdy vystřídala více majitelů, není nijak výjimečné.

Seat Leon

Pracoviště řidiče je ale jinak poměrně dobře a logicky uspořádané, pozice za volantem se hledá snadno a ani delší cesty tak s Leonem nemusejí být utrpením. Zadní řada skýtá pohodlí pro dva dospělé. Při obsazení třemi už to bude hodně kompromisní. Stejně tak si za sebe nesednou ani dva dlouháni.

Seat Leon

Jízda, podvozek a spotřeba

Start šestnáctiventilové jednašestky byl u testovaného vozu bez problémů, oproti dnešním vozům jednoduchá technika navíc i za studena zní velice mechanicky a zdravě. Se spojkou se pracuje snadno a rozjezd tak nebude dělat problémy ani začátečníkům. Částečně to je způsobeno i tím, že výkon není v nízkých otáčkách zabitý, naopak, už zhruba od dvou tisíc se řidič dočká solidního zátahu, který lineárně pokračuje až přes čtyři tisíce. Tedy pokud je třeba.

Nakrátko poskládaná převodovka Leona předurčuje spíše na okresky. Dálniční stotřicítka už bude chtít trošku zvýšený hlas, aby si řidič se spolujezdcem pokecali. Na vině není ani tak odhlučnění, jako spíše vysoké otáčky motoru. Holt dřív se to u aut tak neřešilo a priority byly při návrhu jinde.

Seat Leon

Co se týče pohodlí, stability a chování v zatáčkách, bude záležet především na tom, v jakém stavu bude podvozek vybrané ojetiny. My jsme měli štěstí a dočkali se v tomto směru typického projevu pro tehdejší vozy. V porovnání s moderními auty je Leon z roku 2003 trochu “vyměklý”, v zatáčkách si rád zaklekne na vnější přední kolo, ale drží se stopy statečně a nedělá mu problém ani její utažení, případně lehké přibrzdění. Zde už ale bude dost záležet na osobní odvaze řidiče, protože v rychleji projeté zatáčce člověk uvyklý na dnešní vozy si bude připadat, že podvozek už se dostává za limit svých schopností. Podíl na tom z části má i ne zcela tuhá karoserie. Malý zadní převis umožňuje vůz s až nečekanou lehkostí přehazovat ze zatáčky do zatáčky, takže se dá mluvit i o jakémsi malém náznaku sportovnosti.

Přijde-li na přetřes pohodlí (pun intended), odvádí Leon solidní práci. Na výraznějších nerovnostech není problém zaslechnout rány z podběhů, k posádce se ale na druhou stranu přenáší spíše jakési pohupování, které není nijak otravné. Navíc komponenty podvozku netrpí ani nijak zvlášť rychlým opotřebením, což potěší zejména peněženku.

Seat Leon

Zhodnocení

Seatu se podařilo vytvořit auto s nadčasovým designem (to dnes už můžeme zhodnotit), s nízkými provozními náklady a relativně spolehlivé. V kombinaci se sportovnějším vzhledem to s sebou bohužel nese i negativum. Tahle auta zkrátka přitahují tunery (bohužel i tuzery), jako komáry světlo. V inzerci lze najít totálně doprasené kousky se "sportovním podvozkem". To znamená polské tlumiče, které jsou tvrdé jako kámen a udělají z předvídatelného chování vozu absolutní loterii. Dále pak tunu samolepek, jakože hustý volant a ideálně nějaký nevkusný spoiler. No zkrátka auto jak z moskevského sídliště.

Mladí pánové s rašícím chmýřím pod nosem si navíc rádi představují, že za tato svá veledíla dostanou třeba 120 000 korun, protože přece "kámo, já do toho narval strašnejch prachů". Proto pátrejte po kouscích v originálním stavu, bez lakovaných třmenů, bílých nápisů na pneumatikách a s originálními budíky. Podívejte se také na to, jak jsou na tom prahy a podvozek. 1.9 TDI/SDI se 100% ověřitelnými kilometry je výhra, ve kterou bychom ale nedoufali. Takový bude jeden ze sta. Raději se koukejte po benzinových variantách, které se tolik nestáčejí, nebudou mít najeto půl milionu kilometrů a není tam vysoké riziko drahých oprav.

Zdroj médií: redakce

Fotogalerie (14 fotek)

Jakub Mokříš

Autor článku
Kuba má rád praktická auta, která dávají smysl, ale i ta, která moc smysl nedávají a dělají primárně radost. Sám na nich něco málo udělá, ale složitější úkoly raději přenechá profíkům.

Jan Hank, 2. 12. 2020 18:15
Má volba by byla 1.9-SDI.

Podobné články