Složení pneumatik se mění: Cílem je nižší produkce mikročástic

Nařízení EU

Do relativně pomalu se vyvíjecího oboru, ve kterém se pravidla hry moc neměnila, vstoupila EU dvěma nařízeními. Předně je tu tlak na emise, respektive jejich snižování. Tím se dostaly pod tlak automobilky, které následně tlačí na pneugiganty, aby jim vyvíjeli pláště s co nejnižším valivým odporem (je zde ovšem i velký vliv elektromobilů, respektive potřeba co nejvíce zvednout jejich dojezd pomocí snížení valivého odporu). Chystaná norma EURO 7 pak klade důraz i na snížení množství částic vznikajících otěrem pneumatik (tyre wear particles – TWP).

• Přečtěte si také: Složení směsí pneumatik se mění: Základní prvky

Jak škodí mikročástice?

Částice, které pneumatiky generují při odvalování, jsou velmi malé a umí se skvěle šířit vzduchem. Jsou natolik lehounké, že se pomalu usazují a vzhledem k velikosti (většina částic z pneumatik spadá do rozmezí 100 µm až 10 µm, s významným podílem PM10 a PM2.5, část je však i menší jak 1 µm) jsou i poměrně dost škodlivé.

Problém velikostí je totiž klíčový v tom, jak škodí živým organismům. Obecně platí, že čím menší částice vnikne do těla, tím hůř. U těch větších příznaky rychle nastoupí a rychle odezní (kašel, tvorba hlenu). V případě miniaturních částic se bavíme o tom, že se stanou součástí krevního oběhu a škodí dlouhodobě, zvyšují riziko rakoviny a podobně.

Na toto téma existuje několik výzkumů. Jenom v Německu se ročně těchto miničástic uvolní z pneumatik 120 až 140 tisíc tun. Zhruba 10 % z toho se potuluje v atmosféře, zbytek se stane součástí silničního prachu (kde škodí po smytí například v půdě nebo ve vodě). Jsou vědci, kteří tvrdí, že podíl na mikroplastech mohou mít pneumatiky zhruba poloviční, nicméně nepovedlo se nám dohledat hodnověrnou studii potvrzující tento fakt.

Také čtěte

10 min. čtení

Pokuta z dovolené: Jak postupovat a co zkontrolovat?

26. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Jak se mění složení zimních směsí?

V důsledku výše uvedených tlaků se vývoj ubírá směrem k nižšímu otěru. Tradiční a léta neměnné látky musejí nahrazovat nové. Saze se kombinují se silikou, respektive část sazí je silikou nahrazena. Kombinace těchto dvou látek zvyšuje odolnost pláště proti otěru.

Nanoplniva jsou velké téma posledních let v celém pneu oboru, jedná se zejména o následující:

• Nanohliníky (aluminová nanoplniva) – relativně drahé, ale umí zvýšit tuhost a pevnost směsi jako takové. Zásadní je, že zvyšují odolnost proti trhání (tvorbě mikročástic).
• Nanokřída (nano uhličitan vápenatý) – levné plnivo, které zvedá mechanickou odolnost pláště.
• Nanosilika – snižuje hysterezi, tím i valivý odpor. Je to alternativa ke klasické silice.
• Nanouhlíky – nejčastěji grafen, která má vysokou pevnost a tepelnou stabilitu. Dále jsou to karbonová nanovlákna, zlepšující opět mechanickou pevnost a zároveň působí jako antistatická přísada.
• Nanoclay – v podstatě minerály, které zabraňují molekulám plynů v difuzi prodloužením difuzní dráhy. Pneumatika si díky tomu déle udržuje tlak, mimo to však zvyšují tyto minerály odolnost proti mechanickému namáhání, ačkoliv méně než klasická silika nebo saze.

Také čtěte

9 min. čtení

Rozhledový trojúhelník na křižovatce: Co znamená a jak se navrhuje?

11. 9. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Dá se snížit otěr při zachování vlastností?

Jakkoliv se může zdát, že chceme po pneumatikách věci protichůdné, snížení jejich otěru je reálné při zachování akceptovatelných vlastností. Nechceme samozřejmě jezdit po gumách tvrdých jako puky, které budou mít minimální otěr, ale také minimální přilnavost.

Jakkoliv se to může zdát nemožné, jde to. Přísady jako silika (ta už se používá relativně dlouho), nebo uhlíková vlákna, umí zlepšit celkovou soudržnost směsi. Ta sice zůstane dostatečně měkká, aby dokonale kopírovala povrch vozovky, ale současně bude pevnější a nebude mít tendence se tolik doslova trhat třeba při prudké akceleraci spojené s prokluzem kol.

Snížení valivého odporu jdou naproti automobilky. Ty totiž zvedají provozní tlaky pneumatik z dřívějších 2,2 až 2,5 barů na klidně 2,7 až 2,9 barů, někdy dokonce i na 3 bary. Valivý odpor se tím sníží, spojené je to s několika negativními efekty, typicky s horším komfortem jízdy nebo vyšším opotřebením podvozku (na tom má podíl i tendence používat spíš nižší pláště, které vypadají lépe).

Směs se už v dnešní době nepoužívá jedna, ale výrobci jich na sebe zapékají několik. Jiný materiály tvoří vnitřní pás, jiné jsou bočnice a odlišný je i běhoun. Tím je zajištěna optimální funkce pneumatiky jako celku.