Na akci Van & Truck Show Přerov jsme našli bokem všeho dění poklad. Stálo tam REO M35, tedy americký vojenský nákladní vůz, který sloužil od 50. let do moderní doby a v mnoha záložních jednotkách jezdí dodnes. Příběh tohoto konkrétního kusu je velmi zajímavý, jak nám povyprávěl jeho majitel.
Majitel REO M35: „Údržba je jednoduchá, ale schopností V3S nedosahuje“
Historie REO M35?
Po druhé světové válce americká armáda potřebovala něco nového, co zvládne terén, náklad a nebude to příliš složité. Vývoj měl na starosti REO Motor Car Company, výroba se ale postupně rozšířila i na další firmy, třeba Studebaker nebo později AM General. První hotové kusy se objevily v roce 1949.
M35 byla, a vlastně stále je, jednoduchá, ale poctivá. Šestikolka, která uvezla dvě a půl tuny v terénu, po silnicích pět tun. Odtud taky přezdívka Deuce and a Half. Šlo s ní dělat ledacos. Vozila lidi, zbraně, palivo, dřevo, munici, co bylo potřeba. Dělaly se i speciální verze, třeba cisterny, sanitky nebo pojízdné dílny.
REO M35 se osvědčilo ve Vietnamu. Bláto, džungle, vedro, to je prostředí, kde je potřeba spolehlivé vozidlo. Jezdilo i v Koreji a později v Zálivu. Asi bychom těžko hledali vojenský konflikt s účastí USA, kterého se tento vůz nezúčastnil. V týlu, na zásobování, tam, kde šlo o výdrž, ne o rychlost. Je to jednoduchý pracant. Když se něco rozbije, dá se to většinou opravit kladivem, kusem drátu a šroubovákem. Palivem může být nafta, ale i benzín s trochou oleje.
O tomto úžasném stroji jsme měli možnost si popovídat přímo s jeho majitelem.
- Přečtěte si také: Americké tahače, modely Tater i soutěž v páce. Van & Truck Show v Přerově nabídla víc, než jsme čekali
Kde jste k tomu vozidlu přišel?
Tohle konkrétní REO pochází ze základny Rammstein v Německu. V 90. letech ho americká armáda připravila pro operaci Pouštní bouře v Kuvajtu, ale nešlo přímo do bojů. Bylo určeno pro záložní jízdní kavalerii, proto taky zůstalo zelené, nepřestříkané na pískovou barvu jako ostatní stroje. Mělo být připravené v týlu, pro případ potřeby.
Takže skutečně sloužilo, ale nebojovalo?
Přesně tak. Bylo dopraveno na podvalníku do Kuvajtu a vrátilo se zpět, protože nebylo nasazeno. Většina vozidel, která šla přímo do pouště, tam i zůstala kvůli poškození nebo opotřebení. To naše se uchovalo v dobrém stavu.
Jak se pak dostalo k vám?
Američané ho odprodali do civilního sektoru. Nejprve ho koupil nějaký Němec, který ho přelakoval a chvíli vlastnil, ale prakticky s ním nejezdil. V nádrži byla dokonce ještě stará nafta! Pak ho koupil Čech, který s ním taky nejezdil. A před dvěma lety jsme ho objevili my, byl to vlastně vánoční sen mého syna, který si přál velké REO M35, když dostal hračkářskou verzi na vysílačku. Našli jsme ho na inzerát a prostě jsme ho vzali.
- Mohlo by vás zajímat: Svezli jsme se v tahači Mercedes-Benz eActros 600: Jaké jsou naše dojmy?
Jak vypadala první prohlídka?
Jsem strojař, tak jsem věděl, co na něm půjde opravit. Řekl jsem si, že většina věcí je ještě kovářská práce, žádná elektronika. V podstatě je to pokračovatel náklaďáků General Motors, které sloužily už za druhé světové války. Tenhle typ se vyráběl v 60. letech a například v prvním Rambovi s ním jede Stallone, ten vůz pak shoří u benzínky. Je to kus historie a pro mě i nostalgie.
A technika? Jaký je pod kapotou motor?
Řadový šestiválec o objemu 7,5 litru. Motor je multifuel, primárně jede na naftu, ale zvládne i benzín, když se do něj přilije trochu oleje. Přímý vstřik, bez předkomůrky. Vstřikovače se dají opravit v domácích podmínkách, tlak je 200 barů. Dílů je pořád dost, pasují tam třeba běžné mechanické vstřiky Bosch.
Spotřeba nebude zrovna lidová…
Tady to není zase tak šílené. Běžně si vezme 35 litrů na 100 km, ale na takovou techniku to není překvapení. Cestovní rychlost je kolem 80 km/h. Takže v podstatě to není špatné.
Co terénní schopnosti?
Má redukci, stálý pohon přední nápravy přes viskospojku a volitelně uzamykatelné náboje. Nemá uzávěrky diferenciálů, takže se v těžkém terénu nedosahuje schopností V3S, ale jinak projede dost. Zatím to projelo všude, kudy jsme chtěli nebo potřebovali.
A údržba?
Většinou jednoduchá mechanika. Co není po ruce, se dá objednat z Ameriky nebo najít kompatibilní díl. Jediná potíž je třeba se sundáváním brzd, není to jako u ruského ZILu, kde to jde jednoduše. Tady je to komplikovanější, musíte sundat celý střed.
Jak moc je vůz originální?
Všechno, co vidíte, je původní tak, jak to upravila americká armáda. Doplnili přístroje pro měření tlaku a teploty, které ukazují v evropských jednotkách. Původní jsou i pláště, ty naštěstí ještě fungují dobře a mají dost vzorku. Za to jsem fakt rád, protože gumy na tohle auto jsou docela drahé.
Zdroj info: autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Fotogalerie (6 fotek)
Diskuze (2)
Nevím, jestli se jedná o verzi A1, nebo A2. Verze A2 byla již přeplňovaná. Kde byl značný rozdíl ve výkonu a zrychlení oproti předchozí A1. Co se týče pneumatik, tak si myslím, že nejde o původní obutí z U.S. Army. I celá ta pohádka kolem, co se týče války "v Zálivu" je poměrně zavádějící. Z mých osobních zkušeností vím, že "turbovaná" verze A2 v klidu užene ve zrychlení Škodu Favorit. A co se týče průjezdních schopností ve srovnání s Pragou V3S, je to spíš o tom článku mezi volantem a pedály. PS: Jinak 100 km/h není až takový problém.
D.J.,
Nákladní automobil řízený Sylvesterem Stallonem v prvním Rambovi není REO M35, ale 1951 GMC M135.
