Posledních několik zkušeností s moderními auty nás v redakci přimělo se zamyslet nad tím, jestli vůbec ještě potřebujeme klasickou kapličku s budíky nebo displejem před řidičem. Dost možná je to skutečně přežitek.
Průhledový displej nahradí časem budíky
Tesla nebyla první
Pokud nás paměť neklame, tak nikoliv Tesla, ale konzervativní Toyota byla první automobilkou, která vzala kapličku a z typického místa před řidičem ji přesunula do středu palubní desky. Tedy spíš na její horní plochou část. V roce 1999 se jednalo o velký nezvyk, přesto se Toyota Yaris prodávala skvěle. Abych byl fér – stejné řešení v té době přinesla i Xsara Picasso a pár dalších aut. Co mám ale v paměti, tak u Toyoty to způsobilo největší povyk.
Zajímavé je, že ani ve druhé generaci Yarisu od této koncepce automobilka neupustila, stejně tak se jej nevzdali Francouzi. Stalo se tak v případě Toyoty až u generace třetí, což je trochu paradox. Netrvalo totiž dlouho a část automobilového světa se vydala opačným směrem, který narýsovala Tesla Model 3. Ten totiž neměl ani kapličku jako takovou, ale spoléhal jenom a pouze na centrální displej.
Teslu k tomu nepřivedlo nic jiného než cena. Snaha ušetřit vedla k tomu, že se informace pro řidiče začaly zobrazovat na displeji uprostřed, který tam stejně dnes už má většina aut tak jako tak.
Průhledový displej jako náhrada budíků?
Do toho přibylo ještě jedno zajímavé „nekapličkové řešení“. A teď máme na mysli displeje, které jsou tzv. průhledové, tedy HUD. Mohou mít podobu malého vyjížděcího štítku, případně se mohu informace promítat na čelní sklo vozidla. Řidič tak nemá potřebu koukat nikam jinam než před sebe.
S HUD si dovolím malou osobní zkušenost. Nikdy jsem si na něj totiž nezvykl, a to už žádného auta. Vždy jsem to vyzkoušel a následně vypnul, protože to pro mě představuje rušivý element. Neumím úplně definovat, co mi na tom tak vadí, ale není to zkrátka můj šálek kávy. Sklo mi slouží ke koukání na cestu, nikoliv k tomu, abych na něm četl údaje o rychlosti, nebo dokonce pokyny navigace.
Co se týče absence budíků nebo displeje před řidičem a využití středového displeje, zde jsem progresivnější a nemohu říct, že by mě to obtěžovalo. První delší cestu v autě, které toto řešení využívalo, jsem měl s Volvem EX30.
Klíčový byl pro mě fakt, že sedím od zobrazovacího panelu poměrně daleko, takže ho mám v zorném poli v podstatě před sebou lehce vpravo. Rychlost je navíc zobrazena zcela nahoře, velkými čísly. Troufám si říct, že se dívám do podobného místa, do kterého bych koukal v případě v úvodu zmíněné Toyoty Yaris nebo Citroenu Xsara.
Je to budoucnost?
Automobilky jsou nucené k šetření a úsporám. Bez ustání na ně z jedné strany tlačí trh, který chce své levné vozy, a ze strany druhé legislativa. Efektivnější motory, delší dojezdy, k tomu neustále se zvyšující požadavky na aktivní, ale i pasivní bezpečnost.
Vzít kapličku a namísto ní ponechat jenom holý plast (ačkoliv bychom se přimlouvali spíš za nějakou přihrádku) pro ně představuje lákavou možnost, jak nemalou část nákladů odseknout. Má to i další výhody – není třeba řešit trh, pro který je vozidlo určené. Když budou navíc designéři šikovní a dokážou udělat palubní desku stejnou pro volant vlevo i vpravo, uspoří další náklady.
Zdroj info: autorský text, Toyota, Citroen.
Zdroj médií: Toyota, Depositphotos, Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Toyota, Depositphotos, Jakub Mokříš.
