Zkusili jsme setinovou rally na zkoušku! Při Picnic Race jsme dvakrát zabloudili, trpěli na nedostatek kávy, ale taky jsme piknikovali v zámeckém parku a zažili jedinečný pocit radosti z jízdy.
Picnic Race je o radosti z jízdy
Články na téma Speed Festival:
- Speed Festival Česká Lípa
- Reportáž: Speed Festival
- Reportáž: Picnic Race - právě čtete
V našich končinách je Picnic Race velkou neznámou. Já se s tímto pojmem taky poprvé setkal až nyní, když jsem narazil na motoristickou akci Speed Festival v České Lípě. Popravdě jsem tomu zprvu moc nevěnoval pozornost, až když mi organizátoři vysvětlili, o co vlastně jde, vzbudila se ve mně touha poznávat. Picnic Race mimochodem nebyl jediným tahákem Speed Festivalu, reportáž z povedené, benzínem provoněné akce si můžete přečíst zde.
Fajn, co že to vlastně ten Picnic Race je? Svými slovy bych to popsal jako organizovanou vyjížďku s prvky setinové rally, ale bez stresu a napětí opravdové soutěže. Neřídíte se při tom podle žádného pevného časového harmonogramu. Tohle byla jednoduše pohoda, kde si soutěžící navigaci podle roadbooku i s krátkým měřeným úsekem pouze vyzkouší a zároveň se po cestě zastaví na krásných místech s dobrým jídlem. Pro účastníky Picnic Race navíc neexistují žádná omezení, můžete tedy dorazit s jakýmkoliv autem i motocyklem, připravený byl dokonce i program pro rodiny s dětmi.
Ztraceni na prvním kilometru
Že můžete na Picnic Race vyrazit s libovolným autem jsem ostatně potvrdil i já, když jsem se na start postavil se Škodou Kodiaq RS. Nic, co by bylo hodnější slovu „race“ v názvu soutěže holt v tu dobu dostupné nebylo, ale nakonec jsem byl za Kodiaqa opravdu rád – třeba takové otáčení se po minuté odbočce pak bylo alespoň jednodušší. Do České Lípy to mám necelé dvě hodiny jízdy, musel jsem si tedy o víkendu přivstat, abych se stihl včas zaregistrovat a vyzvednou piknikový koš.
Piknikový koš ve formě kartonové krabičky obsahoval roadbook, občerstvení v podobě sušenky, tyčinky a gumových medvídků, tekutiny a vkusné reklamní předměty. K tomu navíc každá posádka dostala piknikovou deku a vzorek autokosmetiky. Do deseti hodin měli být všichni účastníci registrovaní, v deset třicet mohli vyjet první posádky. Ve skutečnosti to ale bylo mnohem volnější a nikdo to moc neřešil. Naše posádka však vše zvládla včas. Pomohla nám i velmi dobře značená trasa na registrační checkpoint i do prostoru festivalu.
Škoda, že dobré značení nevydrželo i nadále… Všichni účastníci Picnic Race měli garantované parkovací místo, na to nás měl navést jeden z členů organizačního týmu, který ale, jak už to tak u najatých pomocníků bývá, nevěděl vůbec nic a poslal nás do městského parku mezi jiná vystavovaná auta. Tam si nás pak poskládal člen produkce, který ale taky úplně nevěděl, co tam vlastně děláme.
No nic, shlédli jsme vystavená auta a vydali se na snídani, která byla součástí balíčku občerstvení pro Picnic Race. Tady jsme narazili podruhé. Hlídač nás do stanu odmítl pustit, protože jsme neměli klíčenku na krku. Klíčenku jsme v piknikovém koši dostali pouze jednu, a to bez jakékoliv karty či přívěsku, kterým bychom se mohli prokázat. Nepomohl dokonce ani náramek na ruce a stravenky v roadbooku, které nás k jídlu opravňovaly. Instrukce byly dle slov hlídače jasné.
Sedáme tedy do auta a vyrážíme do 90 kilometrů dlouhého závodu. Hned na začátku jsme však špatně pochopili pozici startu, a tak jsme od prvních metrů vyrazili na špatnou stranu. Nevadí, po pár set metrech jsme byli zpět na trase a mířili k prvnímu cíli, kterým byl zámek Zahrádky. Tam na nás čekala profesionální fotografka, které se naše škodovka ve společnosti různých exkluzivit kupodivu velmi pozdávala. Po chvilce čekání v příjemné společnosti letky corvette na nás přišla řada s focením.
Nepřekvapivě se nám následně podařilo zabloudit podruhé, když navigátor špatně navázal na předchozí navigační pokyny. V tu chvíli jsem alespoň při otáčení v poli uplatnil vyšší podvozek Kodiaqu. Poučení pro příště zní, že kvalitní navigátor je základ. Ale je fajn si to takto nanečisto vyzkoušet třeba právě při Picnic Race. Naštěstí mě pak už navigátor ani jednou nezklamal a bezstarostně jsme si užívali silničky na Českolipsku.
Piknik bez kávy
Tři sta metrů dlouhý měřený úsek a oběd jsme absolvovali v Adventure Landu v Bělé pod Bezdězem. Že byl měřený úsek opravdu jen na zkoušku, dokazoval fakt, že se dvojice časoměřičů dorozumívala pouze mávnutím praporku a čas se měřil na mobilu. Vůbec ničemu to ale nevadilo, i tak se mezi účastníky rozhořel urputný boj o co nejlepší průjezd. Vytyčená trať se totiž musela projet přesně za 55,5 sekundy. Organizátoři tak symbolicky pošimrali na bříšku fanoušky rallyových Subaru z konce tisíciletí. Popravdě by mně, a asi ani nikomu jinému, nevadilo, kdyby nás raději organizátoři pustili protáhnout naše auta přímo na okruh Adventure Landu.
Kalendář auto-moto akcí
Jak už jsem říkal, jídlo v jednotlivých zastávkách bylo vydáváno proti stravenkám. V Bělé jsem si dal burger, ale za pití už jsem si musel připlatit. V další štaci na zámku v Doksech sice jídlo nebylo, ale zato se přímo vybízela návštěva muzea motocyklů nebo dětské expozice Čtyřlístku. Další občerstvovací stanicí byl zámek Zákupy, kde se servírovala obložená bageta a sladké koláče. Piknik se pak stylově odehrával na dekách v zámeckém parku. Nemalému množství účastníků ale zoufale chyběla odpolední káva. Ještě že závislostí na tmavém nápoji netrpím… Nakonec jsme využili i možnost prohlídky zámku, jehož interiéry se nám nakonec moc zalíbily.
Oslava motorismu v pohybu
Závěrečnou zastávkou byla českolipská teplárna s ukázkou hasičů a drift show, čímž nám Picnic Race nenásilně ukázal veškeré festivalové dění. Následoval jen návrat zpět do epicentra Speed Festivalu v centru města, nepříliš slavnostní průjezd cílem a snaha znovu najít správné parkování. Když nám organizátoři v reflexních vestách opět neřekli, kam máme vlastně jet, zvolili jsem jistotu v podobě „vystavení“ našeho auta v městském parku.
Se značením a organizováním by to mohlo být o chlup lepší, stejně tak se zásobováním kávou. Hned napoprvé byl ale Picnic Race totální pecka! Dokázal totiž naplnit motto festivalu, který se snažil o oslavu motorismu v pohybu. K tomu byl ostatně Picnic Race úplně ideální příležitostí, když nás propletl po krásných silnicích, přiučil nás něco z navigace, přitom ale zbyl čas i na piknikový relax nebo prohlédnutí aut ostatních účastníků. V kostce to tak celé bylo vlastně jen o radosti z jízdy, a to je za mě naprosto v pořádku.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Fotogalerie (10 fotek)
