"Prosím pěkně...nakresli mi beránka..." přijdou vám tato slova známá? Aby taky ne, pochází z knihy Malý princ. A stejně tak jako pilot ztroskotal na poušti, jsem se já se svou skupinkou dostala z civilizace do nekonečné oblasti, kde široko daleko, kam jsme dohlédli, nebylo vůbec nic. Jen maličká zrníčka písku, která dokonale pokrývala zdejší krajinu a sem tam z té jednolitosti trčel keř bez listů.
Já, žádný signál a Sahara
Naše ztroskotání na rozdíl od pilota bylo prvoplánové, neboť hluboko v tuniské části pouště jsme měli strávit noc v Camp Mars.
Poušť je nádherná oblast, protože právě zde může být člověk v klidu sám se sebou a se svými myšlenkami, aniž by ho někdo rušil. Není tu totiž ani mobilní signál. Bez mapy a kompasu nevíte, kde jste. Protože, kdo se nenarodil v poušti, těžko bude vědět, podle čeho se orientovat. Naštěstí náš řidič a průvodce byl Saharou odkojený a tam, kde by jiní váhali, směle se vrhal do vysokých dun. Celou oblast jsme zdolávali ve starším upraveném Land Cruiseru. Ostatně, jakým jiným autem byste chtěli jet do nevyzpytatelného divokého srdce Sahary?
Celé by to bylo na delší vyprávění, proto to trošku zkrátím. Camp Mars uprostřed ničeho měl své osobité kouzlo. Spali jsme ve velkých stanech orientálního typu, s provizorní koupelnou ve stylu „suchý záchod“. Žádné topení, ani elektřina, nejlepším přítelem v té chvíli byla svíčka a dostatečné množství sirek.
Také čtěte
Kdo si nepřibalil do kufru zimní bundu, dost prohloupil. Není divu, že mi praktické kožené rukavice ráno každý záviděl. Zatímco je přes den na sluníčku třicet stupňů i v únoru, jakmile padne tma, klesnou teploty až k nule. Rozdíl je citelně znát. Zimní měsíce jsou vhodné pro návštěvy pouští, protože nebezpeční štíři a jiní plazi v tu dobu hibernují, a tak se člověk nemusí bát nezvaného návštěvníka ve stanu.
Večer jsme strávili u ohně, který byl také jediným zdrojem většího tepla a zároveň se v něm vařila naše večeře. Jehněčí maso naložené v bylinkách a to celé v nádobě zahrabané do horkého písku. Mimo to jsme si vyzkoušeli uplácat a upéct chleba. Někomu se povedl lépe jinému méně, ale hlad je hlad. Ten na estetiku nehledí.
Noc postoupila dál a my měli plná břicha, vodní dýmky pomalu a jistě dohasínaly, a tak jsme se odebrali do svého příbytku. Jeden pohled nahoru a srdce se zastaví okamžitě každému. Neuvěřitelná vesmírná obloha posetá tisíci hvězdami, které prosvětlují temnou hlubinu vesmíru... Jediné, co tuhle nádheru přebilo, byla má procházka ve čtyři ráno na vrchol největší duny, aby mi Sahara mohla popřát „dobré ráno“. A hned na to začaly první sluneční paprsky probouzet zdejší drsný život.
Zdroj médií: Redakce.
