Klasický hydrodynamický měnič má jednu nepříjemnou vlastnost, která ho provází od samého počátku: mezi čerpadlem a turbínou zůstává vždy určitý prokluz.
Hydrodynamický měnič nemusí jen prokluzovat. Zabraňuje tomu spojka
Články na téma druhy automatických převodovek:
- Variátor - CVT převodovka
- e-CVT převodovka
- Hydroměnič vs. CVT převodovka
- e-CVT není CVT
- CVT převodovka není úplně populární. Proč to tak je?
- Hydrodynamický měnič: Princip lock-up spojky - právě čtete
- CVT převodovka a její gumový efekt
V běžném režimu se prokluz pohybuje zhruba mezi 3 a 15 % a přímo se promítá do spotřeby paliva (prokluz je prakticky přímo úměrný ztrátám, takže pokud je 3%, zvýší se spotřeba o 3 %). Právě kvůli této neefektivitě vznikla lock-up spojka, česky nejčastěji označovaná jako blokovací nebo přemosťovací. Je běžnou součástí moderních převodovek s hydroměničem, a to naprosté většiny.
Proč bylo přemostění nutné
Myšlenka mechanicky přemostit měnič není žádná novinka. Už v roce 1949 ji použil Packard ve své převodovce Ultramatic a o tři desetiletí později se k ní, tentokrát natrvalo, vrátil Chrysler u převodovek TorqueFlite. Důvod byl čistě ekonomický: po ropných krizích sedmdesátých let donutily emisní normy i tlak na spotřebu výrobce hledat způsob, jak automaty zbavit parazitních ztrát hydrodynamiky při ustálené jízdě. Tehdy se naplno ukázalo, že manuál je z pohledu účinnosti v jistém smyslu nepřekonaný a lock-up spojka měla jeho výhodu vnést i do světa samočinných převodovek.
Také čtěte
Mechanické řešení
Konstrukčně jde o poměrně prostou věc. Uvnitř skříně hydroměniče sedí na drážkování turbínového náboje prvek opatřený třecí vrstvou, principiálně podobný lamele klasické spojky. V klidu je od přední stěny oddělen, olej totiž proudí do prostoru mezi ním a skříní a tlakově ho drží vzadu.
Jakmile řídicí jednotka vyhodnotí vhodné podmínky, solenoid přepne rozvaděč a tok se obrátí. Kapalina začne odtékat před spojkou a hromadit se za ní, rozdíl tlaků přitiskne píst k vnitřní straně skříně a turbína se pevně propojí s čerpadlem. Od té chvíle jede motor s převodovkou v poměru 1:1, bez jakéhokoliv skluzu. Spojení je tzv. natvrdo.
Kdy spojka zabírá
Aktivace rozhodně není náhodná. Vyžaduje dostatečnou provozní teplotu (obvykle zhruba od 50 °C chladicí kapaliny), dosažení určité rychlosti a ustálený styl jízdy s malým pohybem plynu. Moderní systémy zamykají hydroměnič klidně už při 15 km/h. Řídicí jednotka navíc sleduje zatížení motoru, zařazený stupeň, sklon vozovky a zrychlení. Starší, mechanicky řízené automaty spínaly lock-up pomocí odstředivého ventilu či hydraulického regulátoru po zařazení čtvrtého stupně, tedy zpravidla toho nejvyššího. V současnosti je veškeré rozhodování v rukou elektroniky.
Řízený prokluz
Pouhé úplné sepnutí a rozepnutí by bylo dnes už nedostačující. Moderní převodovky, například ZF 8HP, osmi i desetistupňové jednotky Aisinu, korejské konstrukce Hyundai-Kia či japonské JATCO dokážou spojku udržet v tzv. řízeném prokluzu. Spojka doléhá k přední stěně jen částečně, ztráty klesnou řádově na jednotky procent a měnič přitom dál tlumí torzní kmity klikového hřídele. V tomto režimu pracuje automat prakticky po celou dobu jízdy, mění se jen jeho intenzita. Bez něj by moderní turbodiesely s vysokým točivým momentem v nízkých otáčkách přenášely nepříjemně silné vibrace.
Typické závady
Třecí vrstva lock-up spojky je spotřební materiál. Při zanedbané výměně oleje se obložení spéká, uvolňuje a nečistoty ucpávají jemné kanály rozvaděče. Příznaky jsou celkem typické – trhání při ustálené rychlosti okolo 60 až 80 km/h, vibrace připomínající zanedbané uložení motoru, případně stav, kdy spojka vůbec nesepne a otáčky při akceleraci stoupají nepřirozeně rychle. Současně zpravidla roste i teplota převodového oleje, protože veškerá energie se maří uvnitř měniče.
Zdroj médií: Depositphotos.