Přejet Spojené státy z východu na západ obvykle zabere téměř dva dny nepřetržité jízdy. Co když vám ale řekneme, že to parta bláznů zvládla v běžném provozu za výrazně kratší čas? Tohle je příběh Cannonball Run.
The Cannonball Run: Hon za rekordy napříč Amerikou
The Cannonball Run je jednoduše řečeno sprint napříč Amerikou, jehož cílem je dostat se z východního pobřeží na to západní v co nejkratším čase. Historicky se startuje z Red Ball Garage v samotném centru New Yorku a končí se u hotelu Portofino ve městě Redondo Beach poblíž Los Angeles. Celková vzdálenost činí přibližně 2 900 mil, tedy nějakých 4 670 kilometrů. Jen pro představu – je to asi vzdálenost mezi Prahou a Astanou, hlavním městem Kazachstánu, nebo 23krát vzdálenost mezi Prahou a Brnem. Jednoduše je to opravdu hodně.
Trocha historie
V sedmdesátých letech se objevil neoficiální závod s názvem Cannonball Baker Sea-to-Shining-Sea Memorial Trophy Dash. Pro toto nekonečné označení se nakonec vžil název Cannonball Run, který známe dodnes. Původně se jednalo jen o zábavu, oslavu mezistátního dálničního systému Spojených států a protest proti přísným dopravním zákonům, které tehdy vstupovaly v platnost. Nultý ročník se konal v květnu roku 1971 a hned první ročník, v listopadu téhož roku, přilákal na start velká jména. S Ferrari 365 GTB/4 Daytona vyhrál automobilový závodník a vítěz 24 h Le Mans Dan Gurney. Trasa mu zabrala 35 hodin a 54 minut při průměrné rychlosti cca 130 kilometrů za hodinu – v roce 1971!
Také čtěte
Cannonball Run přitom měl jen jednoduchá pravidla – pevně daný byl vlastně jen start a cíl a nutnost projet trasu za co nejkratší čas. Neexistovala žádná pravidla ohledně aut ani jejich úprav. Na startu se tak často potkávala Ferrari s upravenou dodávkou s obří palivovou nádrží. Následující ročníky v letech 1972, 75 a 79 opanovaly postupně Cadillac Coupe de Ville, Dino 246 GTS a posledním výhercem byl s časem 32 hodin 51 minut Jaguar XJ-S. Zkraje osmdesátých let na Cannonball Run krátce navázal závod U.S. Express, a to byl na dlouhou dobu konec. K popularitě významně přispěl i stejnojmenný, hvězdně obsazený film The Cannonball Run a Cannonball Run 2.
Novodobý Cannonball Run
Cannonball Run oživil v roce 2006 Alex Roy, který se svým týmem a upraveným BMW M5 stanovil nový rekord s časem 31 hodin 4 minuty a průměrnou rychlostí 140 kilometrů za hodinu. To odstartovalo novou éru, kdy Cannonball Run nebyl jen pouhým závodem, ale sofistikovaným honem za rekordy. To vše bylo ale dosaženo na lehce odlišné trase, hned rok na to překonala originální rekord z roku 1979 posádka Ferrari 550 s dodatečnými nádržemi na benzin – výsledný čas byl 31 hodin a 59 minut.
Dle některých posledním právoplatným rekordem je ten z listopadu 2019. Tehdy silně upravený Mercedes E63 AMG s 800 koňmi a 250litrovou nádrží v kufru zajel čas 27 hodin 25 minut průměrnou rychlostí závratných 166 kilometrů za hodinu. Maximální dosažená rychlost byla 311 kilometrů za hodinu, to vše v běžném provozu. I díky přídavné nádrži museli stavět pro palivo pouze čtyřikrát a strávit tím pouhých 22 minut.
Také čtěte
Týmová práce
Novodobé rekordy jsou do detailu promyšlené akce. Tým je obyčejně složen z několika členů – jen v autě dnes jezdí až tříčlenné posádky. Řidič se zajímá jen o řízení, navigátor obsluhuje mnohé dodatečné systémy sledující dopravu, policii a počasí, třetí člen posádky většinou dalekohledem hledá policejní hlídky před vozidlem a obsluhuje přídavnou nádrž. Tím to však zdaleka nekončí – některé týmy na vybrané úseky vysílaly zvědy, kteří úsek před ostrým průjezdem prověřovali a opět hledali policejní hlídky nebo čekali na čerpacích stanicích a hradili útratu za tým. Alex Roy dokonce zašel tak daleko, že při jednom z pokusů nasadil hlídkovací letoun.
Úpravy aut
Bez sehraného týmu by to sice nešlo, ale výkonný a spolehlivý automobil je neméně důležitý. V minulosti se sice prosazovaly italské exotiky, následně ale nastolily vládu německé supersedany. Ty jsou na dálnici jako doma, dokáží pohodlně držet vysoké rychlosti a nabízí dostatek prostoru pro přídavnou nádrž, která je dnes už nezbytná. Další výbava zahrnuje policejní skener, rádio s policejní frekvencí, termální vidění a detektor radaru či antiradar. Některé posádky šly tak daleko, že měly speciální vypínač na vypnutí brzdových světel.
Éra pandemie
Pandemie Covidu-19, která se doufejme nebude jen tak opakovat, poskytla doslova dokonalé podmínky na tvorbu nových rekordů. Klíčový byl úbytek dopravy – jen výjezd z New Yorku se tak zrychlil o desítky minut. V dubnu 2020 překonala rekord posádka Audi A8L s časem 26 hodin a 38 minut a průměrnou rychlostí 171 kilometrů za hodinu. Hned o měsíc později je však překonalo Audi S6 s designovým krytím, které připomínalo policejní Ford Taurus – díky tomu se posádce dařilo klamat civilisty i policii a dosáhli času 25 hodin a 39 minut. Průměrná rychlost místy dosahovala až 200kilometrové hranice, nakonec se ustálila na 177 kilometrech za hodinu. Zajímavostí je, že nikdy nepřekročili rychlost 280 a dokonce byli zdrženi dopravní zácpou. Tento rekord zatím nebyl překonán.
Také čtěte
Svůj rekord z roku 2023 mají i motorkáři s časem 32 hodin 27 minut, a dokonce i elektromobily s časem 44 hodin a 32 minut. Vytváření rekordů v běžném provozu je extrémně nebezpečné a v žádném případě se to nesnažte napodobovat.
Zdroj info: Road & Track, jalopnik, Arne´s Antics.
Zdroj médií: Arne´s Antics, GearJunkie.
Zdroj médií: Arne´s Antics, GearJunkie.
Diskuze (1)
Dall,
10. 12. 2023 20:46
