Barum rallye – dojmy diváka začátečníka (díl 1.)

V loňském roce jsem si odbyl svou první větší zkušenost s rally závody, když jsem dostal možnost se podívat na Invelt Rally Pačejov na pozvání od Peugeotu, který má svoji vlastní a velmi zajímavou kategorii pod názvem Peugeot Rally Cup. Letos jsem však vyrazil sám, bez zkušeného kolegy, který je v rally světě mazák, takže jsem se musel obejít bez nápovědy a spoléhat jen sám na sebe, případně se doptat zkušenějších kolegů novinářů, kteří byli pozváni také.

Problém jménem Brno

Půjčeným Peugeotem 408 jsem se měl dopravit do hotelu Vyhlídka, kde jsme měli ubytování a první sraz. Cesta ubíhala velmi příjemně, plug-in hybrid možná není nejideálnější volbou na dálnice, na druhou stranu nabídl nadprůměrné pohodlí a přijatelnou spotřebu mezi pěti a šesti litry. Co mi však poslední dobou vadí víc a víc, je Brno. Nechápejte mě špatně, lidé jsou tu příjemnější než v Praze a barová kultura má doslova světovou úroveň, ale poslední zkušenost s tímto městem jsem měl negativní, když jsem nebyl schopen najít funkční nabíječku elektromobilu. Při cestě na rally mi však stála v cestě doprava. Brzy jsem pochopil, že je město v současné době rozkopané prakticky celé a poslední fungující dopravní kanál je ten, který distribuuje tvrdé drogy ke zhýčkaným nosům místních politických špiček.

Také čtěte

2 min. čtení

Překročení rychlosti v Kalifornii – maximálně o 10 mil

3. 4. 2024 Jakub Mokříš Aktuality

Ubytko a večeře

Nicméně tentokrát jsem souboj s Brnem vyhrál a se zhruba hodinovým zdržením dorazil na místo určení, tedy do hotelu. Naštěstí jsem notorický "brzychodič", takže ani ta hodina vlastně nevadila. Naopak jsem se tak akorát stihl ubytovat, jednou oběhnout přilehlou přehradu, dát si sprchu a připravit se na věci následující.

S blížícím se večerem jsme se vypravili do centra dění, tedy do Zlína. Tam se měla odehrát první etapa, a to přímo ve městě. Ještě předtím jsme se však museli navečeřet a vyzvednout si akreditace. Pak už jsme šli ke trati, kde se ve velmi vizuálně atraktivním prostředí odehrávalo to nejdůležitější – závody.

Závod

Vidět za tmy, jak závoďáky letí mezi budovami Baťovy továrny, je něco fantastického. Jenom je potřeba si stoupnout bokem, aby člověku nešajnila světla vozů do očí. Lze však postřehnout i detaily, které přes den zůstávají oku skryty, jako třeba rudé kotouče od brzdění, což je i velice efektní. Bohužel je trochu problém, cokoliv v noci zachytit v té rychlosti smartphonem, takže vlastních fotek moc nemám.

Také čtěte

3 min. čtení

Jaké je složení povinné výbavy do Německa v roce 2024

26. 4. 2024 Vendula Flassig Vrablová Aktuality

Za vrchol večera považuji asi půlhodinku strávenou v posledním patře budovy číslo 21, které se říká také Baťův mrakodrap. Sledoval celé dění na trati z výšky, jak se auta proplétají areálem továrny a šermují před sebou kužely světel, je opravdu zážitek, který bych přál každému. Jako stará konzerva vyznávám historicky dané rozdělení, že některé motorsporty patří na okruhy, respektive do uzavřených areálů a jiné na přírodní tratě. Cpát za každou cenu třeba formule do měst nepovažuji za šťastné, nicméně po zkušenosti s barumkou v centru Zlína uznávám, že na tom opravdu něco je a může to dávat skvělý smysl.

Po skončení jsme se vypravili na parkoviště pro auta a zpět do hotelu, který jsme měli od Zlína asi půl hodiny jízdy. Znaven jsem padl na záda a usnul prakticky okamžitě.