Závodní simulátory: Připraví vás na reálné závody?

Pokud někdo doufá, že odehráním pěti posledních her s tematikou F1 se stane v podstatě kolegou Maxe Verstappena, případně jiných jezdců, pak bohužel ne, to se nestane. Ačkoliv ano, simulátory se snaží v řidičích vyvolat pocit, že uspěli a že jim řízení skutečně jde. Realita je však malinko jinde a jen jednotky lidí zvládly uspět v simulaci a pak přejít do světa opravdu velkých závodů. 

Kde jsou limity simulátorů?

Nebudeme řešit závodní hry obecně, omezíme se na ty, které jsou realitě nejblíž. Jmenovitě se jedná o iRacing, Assetto Corsa nebo rFactor 2. Ne, Forza ani jiné arkády nemají se závoděním nic společného. Možná tam platí základní principy, ale to je asi tak vše. V těch velmi realistických, respektive realitě se velmi blížících závodních hrách se konají regulérní šampionáty, což bývá sem tam i neskutečné drama. 

Z jistého úhlu pohledu je to mimochodem velmi zajímavá podívaná i divácky. A občas se v nich objeví i opravdu top jezdci známí ze skutečných tratí. 

Také čtěte

5 min. čtení

Kolik stojí jídlo v chorvatské Rovinji? Aktuální ceny restaurací v roce 2026

25. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Minimum vjemů 

Zásadním limitem budou vjemy. Můžete mít jaký chcete volant, jakkoliv výkonnou herní konzoli nebo počítač, dokonce si lze pořídit i sedačku, která bude napodobovat odstředivé síly nakláněním, ale pořád to bude jen jako. Budete cítit jenom vjemy, které tvůrci chtěli, abyste cítili. Do volantu se sice pomocí vibrací může přenášet pomyslný povrch pod autem, ale pořád to bude jenom velmi hrubá simulace. Že ujíždí zadní náprava do strany, budete cítit právě jenom přes volant, přitom i jen trochu citlivý řidič to v opravdovém autě pozná krom toho zadnicí (ano, zadek je skutečně jeden z nejdůležitějších řidičových „senzorů“). Zkrátka v simulaci budete vnímat násobně méně věcí, navíc je budete vnímat i trochu jinak než na opravdové závodní trati. Vliv deště vám například žádný simulátor dostatečně realisticky nepředá. 

U počítače nepotřebujete fyzičku 

Dalším problémem jsou síly a celkově fyzická připravenost. Když se podíváte třeba na piloty F1, tak všichni do jednoho mají poměrně dost silné krky a záda, a to z důvodu obrovských odstředivých sil, které na ně na trati působí. Jezdci jsou v podstatě profesionální atleti a příprava na sezónu má i velmi intenzivní fyzickou složku. V začátcích své kariéry právě v nejvyšší kategorii formulí s tím měl poměrně úsměvné problémy Yuki Tsunoda, který byl zvyklý se stravovat... řekněme adekvátně tomu, jak se stravují leniví mladí muži jeho věku. Rozdíl mezi ním a ostatními piloty byl dost zásadní a Yuki jednoduše musel změnit své návyky, aby mohl vůbec v závodech pokračovat. 

• Mohlo by vás zajímat: Nejtěžší a nejslavnější zatáčky z okruhů F1

Na co vás simulátory připraví? 

Jsou ale věci, které vám naopak závodní simulátory předat mohou, a to velmi dobře a tak, že vás posunou i na závodní trati. Jinak by je opravdoví piloti asi nepoužívali jako součást tréninku. 

Naučíte se tratě 

Kdykoliv se objeví v nějakém závodním šampionátu nová trať, začnou se na ni jezdci připravovat právě v simulátorech. Naučí se projíždět ji poslepu, udělají si přibližný obrázek o brzdných bodech a tvarech zatáček. Jakmile se na ni dostanou fyzicky, není to pro ně velká neznámá, naopak vědí, co kde očekávat.

Také čtěte

2 min. čtení

Vyplatí se ještě tankovat v Polsku? Takhle vypadá aktuální stav

15. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Reakce 

Jedna věc je rychlost reakcí, což se obecně trénuje trochu jinak než na simulátorech, a to pomocí postřehových her a cvičení. Druhá věc jsou ale reakce naučené a automatické. A právě simulátory umějí pomoci s těmi naučenými. Takové ty základní reflexy jako okamžitá korekce ustřelující zadní nápravy a podobně. Ano, zde vás hry a simulátory mohou trochu posunout, a to nejen na trati, ale třeba i při jízdě na náledí nebo na sněhu. Krizové situace se mozku řeší lépe a násobně rychleji, pokud už je někde viděl a musel řešit. Což je ostatně důvod, proč simulátory používají i armády nebo piloti letadel – jde o vytvoření automatických reakcí, nad kterými nemusíte přemýšlet. 

Strategie 

Třeba takové plánování zastávek v boxech obvykle řeší k tomu určení lidé v závodních stájích ve spolupráci s piloty. Vliv má délka trati nastavení auta, styl jízdy, ale i počasí. Když víte, že za dvě kola bude pršet, tak asi nepojedete přezout na nové suché, ale ještě to chvíli vydržíte a pak tam lupnete rovnou pláště přechodové. Kdo někdy jezdit nějaký závodní simulátor, tak tohle dobře zná. Hra vás právě nad tímto přinutí uvažovat a dělat odhady s propočty pod tlakem a za současné snahy o nějaký výkon na trati. 

• Přečtěte si také: Nálepka za pár korun pomohla Porsche vyhrát vytrvalostní závod

Virtuální realita umí otevřít dveře 

Důkazem toho, že simulace může dost napovědět, kdo má předpoklady pro reálné závody, je GT Academy. Například Lucas Ordóñez uspěl ve virtuálním světě a právě díky GT Academy dostal šanci sednout za volant reálného závodního auta. Jeho největším úspěchem bylo asi druhé místo ve třídě LMP2 na 24 hodin Le Mans. Takže ano, virtuální závody umějí ukázat, kdo má cit a talent.