Tohle auto je i není Toyota. Původ má totiž ve Francii a logo Toyota má z čistě pragmatického důvodu. Aby si japonská automobilka nemusela vyvíjet svůj vlastní vůz pro tuto kategorii, upeklo se to s PSA.
Test: Toyota Proace City Verso - auto pro nezávodní rodiny
Ve své podstatě je tento test tak trochu i testem Citroënu Berlingo a Peugeotu Rifter, což ale není ke škodě věci. Jen je potřeba počítat s tím, že Toyota je to opravdu akorát názvem. Předem ještě zmíním, že jsme měli k dispozici nejdelší verzi pro až sedm cestujících, která je na webu Toyota označována jako “long”.
Krabice, interiér a flašky vína
Jak se rád zaměřuji u testovaných vozů na první dojem, tak tady to bylo poměrně jednoduché. To auto je prostě taková krabička. Není to nic proti ničemu, ale tvar holt k takovému označení přímo vybízí. Zejména u dlouhé verze.
K modré barvě nemám výhrad, bohužel v reálu vypadá o 100 % lépe než na fotkách, kde působí jako taková ta jediná bezpříplatková možnost v konfigurátoru. Při bližším pohledu a za slunečního svitu ale tahle modrá překvapivě prokoukne a umí si získat sympatie. K designu jinak nemá asi moc smysl se vyjadřovat, od toho jsou fotografie. Zaměřil bych se akorát na kola, o jejichž odstínu do teď nevím, co si myslet. Jsou šedá proto, aby nevynikla nebo to má naopak nějak podtrhovat zbytek vozu? Netuším a vlastně je mi to jedno, tohle auto totiž není na parádu, tady se cení úplně jiné vlastnosti.
Než se přesuneme do interiéru, tak musím zmínit, že za řidičem a jeho spolujezdcem je místo pro tři pasažéry. Ti mohou nastoupit buď levými nebo pravými posuvnými dveřmi. Řešení je to zdaleka nejlepší pro přeplněná městská parkoviště, protože otevřené dveře zaberou minimum místa.
Také čtěte
Za touhle prostřední řadou jsou ještě dvě samostatná sedadla. Na ta se leze buď odklopením právě krajních sedadel prostřední řady anebo (a nevím, jestli s tím výrobce počítal) prostě víkem kufru, což je i rychlejší a nemusíte prudit nikoho jiného, aby vám uhnul. A když už jsme úplně vzadu, tak musím samozřejmě zmínit, že tahle dvě místa jsou dost variabilní. Respektive obě sedadla se dají jednoduše vyndat a kufr je pak o to větší.
Jakkoliv u většiny sedmimístných aut bývá ta poslední řada dost za trest, tak u Proace City Verso se to docela dá. I se svými 197 centimetry výšky jsem neměl problém s prostorem pro nohy, ani nad hlavou. A klidně bych se takhle pustil na nějaký delší výlet. O něco lépe se pak sedí uprostřed, kde jsou sedačky přeci jen o něco “plnohodnotnější”. Prostoru pro nohy je opět dostatek a sympatické jsou Isofix úchyty schované za zipy. Vzhledem k zaměření auta především na rodiny je také pochopitelné, že jsou takto vybavena všechna tři sedadla v této řadě.
No a pak tu máme ještě místo pro řidiče a spolujezdce. Tady si musím trochu postěžovat, ale budu i chválit. Předně ta negativa - středový tunel je dost tlustý a mohutný. Má v sobě asi největší přihrádku, kterou jsem kdy na tomto místě viděl, převezete v ní pět lahví vína (vyzkoušeno), ale společně s vnitřním oplastováním dveří to dost omezuje místo pro nohy. V prostorném a vzdušném autě jsem si tak nakonec připadal chvílemi jak ve Fabii. Navíc, plasty jsou na některým místech slícovány rozhodně ne zcela dokonale a na rozhraní středové části palubní desky a té před spolujezdcem, je to přímo do očí bijící. Sedadla jsou z těch tvrdších, což mám osobně raději, sedák není moc dlouhý a stehna tak postrádají dostatečnou oporu.
Také čtěte
Teď k těm pozitivům! Plasty uvnitř jsou bez výjimky tvrdé. Že na tom nic pozitivního není? Možná tak u vozů vyšší střední třídy, tady se hraje na praktičnost a v té neměkčené povrchy vítězí. Další skvělou zprávu mám pro ty, kteří stejně jako já nesnášejí lesklé povrchy. Tady jsem nenašel ani jeden, dokud jsem se nepodíval na volant, kde se tomu designéři přeci jen neubránili (a samozřejmě displej infotainmentu). I tak ale chválím za to, že si auto na nic nehraje a výrobce se přiklonil k praktičnosti a každodenní použitelnosti.
S výčtem toho, co se povedlo ale zdaleka nekončím. Zmíněná přihrádka na pět lahví alkoholických nápojů totiž není jediné úložné místo vepředu. Že se do dveří vejde PETflaška, to už je takový lepší standard, ale pak tu máme ještě parádní místa na kelímky před A sloupky, přihrádku před spolujezdcem, úložný prostor, nad ní bezdrátovou nabíječku pro telefon a hlavně poměrně obří prostor pod střechou, kam sice nic objemného nedáte, ale na drobnosti, oblečení, ručníky, kabelky a podobná menší zavazadla to přijde vhod. Jo a ještě přihrádka za displejem infotainmentu!
Ještě k těm displejům - středový je v konzoli lehce nakloněný k řidiči. Schopnosti zobrazovače nejsou nijak zázračné, rozlišení asi nebude 8K, ale v rámci kategorie je vše v pořádku. Je tu Apple CarPlay a Android Auto, takže nikdo asi moc menu a možnosti radiomapy řešit nebude. Mnohem důležitější je, že hlasitost se dá regulovat otočným ovladačem. Pod displejem jsou výdechy ventilace a pod nimi ovládání teploty, které je díky bohu realizováno tlačítky a má své jednoduché samostatné displeje.
Řidič má před sebou jednoduché budíky, mezi nimi barevný displej pro zobrazení základních informací o jízdě a nějaký základní tlačítka na volantu. Kritizovat musím ovladač tempomatu, který je na sloupku a přes volant na něj není moc dobře vidět. Abych nezapomněl, tak po nastartování v zorném poli řidiče vyjede head-up displej, který ukazuje především aktuální rychlost a nastavení tempomatu. Je to fajn, není tak nutné spouštět oči z vozovky.
Také čtěte
Motor, řízení a převodovka
Po nastartování se zepředu ozývá klapot naftového agregátu o obsahu 1,5 litru, který po chvíli utichne, ale stejně druh spalovaného paliva nezapře. Posádka o něm taktéž bezpečně ví, ale jen tak decentně, není to nic otravného.
Motor je spojen s osmistupňovým automatem, který ale není úplně z nejhladších. Sem tam si trochu cukne, zejména ve chvílích, kdy se řidič pokouší plynule zrychlovat. Není to nic dramatického, ale přeřazení je holt poznat.
Horší to je s výkonem jako takovým. 96 kW by mělo papírově stačit. Ale v praxi to je na těžké auto zkrátka málo a o nějaké dynamické jízdě si můžete nechat jen zdát. Ano, beru argument, že s rodinným autem nikdo závodit nebude, ale ono je to takové líné, i když v tom jede řidič sám. Co se bude dít, až bude vůz plně obsazený a naložený, je asi nasnadě. Autu jednoduše chybí taková ta výkonová rezerva, kterou chcete mít pod pravou nohou na dálnici a pro svižné předjíždění na okreskách. Do města je to dostatečné, ale to zase není úplně revír pro dieselové motory. V konfigurátoru mi tak chybí nějaký naftový dvoulitr, který by byl, troufám si říct, ideální.
Apetit auta je pak veskrze průměrný. Pohyboval jsem se kolem šesti a půl až sedmi litrů na sto. V jednu chvíli jsem to stlačil na rovných šest, ale to už chtělo fakt chytře využívat setrvačnosti a na rovinkách pedál plynu spíš lechtat. Kdo se vypraví v Proace City Verso na dovolenou k moři, může při dálniční stotřicítce počítat se sedmi až sedmi a půl litry na sto, v závislosti na naložení auta.
Také čtěte
Od rodinného MPV asi nelze čekat nějaké zázračné jízdní vlastnosti. Pravda, na mém oblíbeném úseku, kde zkouším, co si podvozek nechá líbit, se ukázalo, že ta pomyslná hrana přichází poměrně brzy a po naklonění na vnější kolo je znát určitá nervozita, pak zasahují jízdní asistenti. Vypozoroval jsem, že vyšší zatížení cestujícími, případně nákladem v zadní části, se projevuje méně, než bych čekal. Vůz má sice pak tendence se více naklánět (logicky), ale jakoby ta zátěž vyvažovala zakleknutí na přední kolo v zatáčkách a auto se chovalo pocitově o něco vyrovnaněji. Při vývoji se počítalo asi s tím, že auto bude jezdit v plném obsazení.
Silnou stránkou je pak chování na nerovnostech, které je příkladné a pohodlí na palubě výmoly a díry ohrožují jen minimálně. Bohužel asi v rozpočtu při vývoji nezbylo moc financí na řešení obtékání karoserie vzduchem. Při rychlostech zhruba od 100 km/h výše začíná střecha nebo spíše přechod přední sklo/střecha generovat hluk, který pak dále zesiluje. Tohle mohlo být rozhodně uděláno lépe.
Co je problém asi neřešitelný, je citlivost vozu na boční poryvy větru. Krabicoidní auta na tohle budou trpět vždy a Toyota Proace City Verso není výjimkou. Méně zkušené řidiče to může zaskočit. V reálu se ale nic dramatického nekoná, i prudší poryvy bezpečně pohltí tlumiče a řízení vyžaduje jen minimální korekce.
Závěr, cena a jiné možnosti
Tohle auto není špatné. Je potřeba ho brát takové, jaké je a především pro koho je. Své místo si najde v početnějších rodinách, které ho pro delší dovolené doplní o rakev na střechu, čímž se vykompenzuje malý kufr při plném obsazení. Odhlédnu-li od nedostatků ve zpracování interiéru, tak největší bolestí bude asi motor. Ten by potřeboval vyšší objem, protože započítáme-li dva dospělé (90+65 kg) tři větší děti (dejme tomu 40+40+40 kg) a pak dvě menší (řekněme 15+10 kg), tak se dostáváme na rovných 300 kilo v pasažérech, a to si s sebou nic nesbalili. Už s tím bude mít jedna pětka docela fušku. Rodina, které nebude vadit letargičtější tempo jízdy, bude ale spokojena. I když děti vyrostou, tak se všichni v pohodě vejdou a při stěhování bude tahle Toyota solidním pomocníkem.
Trošku na vážkách bych byl u ceny. V konfigurátoru automobilky vyjde tahle varianta na nějakých 773 tisíc korun. Přes tři čtvrtě milionu za auto pro sedm by nebyl až takový problém, ostatně, v nejlevnější verzi se dá koupit za 630 tisíc. Ovšem nebýt Dacie, která umí takové auto nabídnout za cenu hluboko pod půl milionu. Já vím, porovnávám neporovnatelné, ale tuším, že hodně prodejů ukradne Toyotě, potažmo Peugeotu a Citroenu právě rumunská automobilka. Tím ovšem nekritizuji! Je to jen taková vsuvka na konec, kterou se snažím váženému čtenáři přiblížit situaci na trhu.
V zásadě tedy existuje i daleko levnější možnost, samozřejmě za cenu dalších ústupků. Být tátou pěti dětí, bylo by to těžké rozhodování a Proace City Verso by představovalo spíše jeden z vrcholů nabídky v segmentu rodinných MPV. Není to ale rozhodně vrchol špatný!
Zdroj médií: redakce.
+
- sedm plnohodnotných míst
- spousta úložných prostor
- pohodlí na palubě
−
- řidič a spolujezdec nemají zrovna moc prostoru
- slabší motor má s autem plné ruce práce
Fotogalerie (28 fotek)
