Test ojetiny Škoda Fabia 1.4 MPI: dělník bez velkých nároků

Představení, historie, testovaný kus 

První Fabie začaly sjíždět z výrobní linky v roce 1999. O 5 let později přišla lehce modernizovaná verze a ve výrobě se udržela až do roku 2007. Poté přišla náhrada v podobě druhé generace, které se budeme věnovat v některém z příštích testů. Dnes to bude čistě o té původní, kterou jsme měli na test s motorem 1.4 MPI v jeho nejsilnější verzi o výkonu 50 kW a v provedení sedan, které bylo vedle hatchbacku a kombíku poměrně vzácné.

Také čtěte

3 min. čtení

Škoda Fabia a letní pneu

18. 4. 2024 Jiří Lacina Tipy a rady

Nás vůz je právě v této, často za estetickou stránku kritizované variantě. Byl vyroben v roce 2001, v jedné z těch nejchudších variant, co se týče výbavy. Všechna čtyři okna se stahují manuálně, klimatizace chybí a ani zrcátka nejsou "v elektrice". Byli jsme tak rádi alespoň za posilovač řízení. To na kratší pojížďky ve městě, či mezi vesnicemi nenáročnému řidiči bohatě postačí a na rčení, že co na autě není, to se nemůže pokazit, rozhodně něco je. Co je však třeba říct je, že testované auto bylo prosté i jakéhokoliv stabilizačního systému a chybělo dokonce i ABS. U vozů takového stáří doporučujeme zaměřit se při koupi i na tyto věci, které jsou už dnes považovány prakticky za samozřejmost a zejména mladším a méně vyježděným řidičům mohou v zimě citelně chybět.

V čem Fabie vynikaly bez rozdílu výbavy a cenovky, byl podvozek. Výrobci se podařilo najít přesně ten bod, kdy je auto ještě poměrně komfortní, ale přesto se v zatáčkách chová předvídatelně a zvládá je projíždět s jistotou. Tomu pomáhá i robustní karoserie, která částečně stojí i za faktem, že ani u těch nejstarších ojetých Fabií rozhodně není standardem nějaké povrzávání plastů v interiérů. 

Interiér, motor, spotřeba, jízda, zavazadlový prostor

Interiér

Po usednutí za volant se řidič přenese o téměř dvě dekády nazpět. Nedá se nic dělat, tady auto svůj věk nemá šanci utajit. Budíky sice nepůsobí nijak zastarale, naopak bych jejich design označil za poměrně nadčasový, ale je poznat, že dnes už jsou trendy malinko jinde. Odkládacích ploch je sice dostatek, ale jsou to skutečně spíše "plochy". Jedna před řadicí pákou, jedna pod autorádiem, které je u našeho vozu neoriginální a tedy dokupované zvlášť. Lahev s pitím si své místo bohužel ve dveřích nenajde. Oceňujeme alespoň prostor pro plechovku, ač až za pákou ruční brzdy. Telefon, klíče a peněženku je tedy kam dát, ale za jízdy budou v rámci přiděleného prostoru cestovat a vytvářet hluk.

Vnitřní prostor působí trochu stísněně a ne zrovna vzdušně. To je dáno především mohutnou palubní deskou a silným A sloupkem. Řidičům silnějších postav bude na sedadlech možná trochu těsno, protože polstrování sedáku je dost úzké. Ramenatější jedinci, posazení vedle sebe vpředu, se možná budou v zatáčkách dotýkat rameny a lokty. To všechno je způsobeno kompaktností, ale zároveň i jistou "nafouknutostí" Fabie, která tímto dojmem působí nejen zvenčí, ale i v interiéru. Cestující na zadních sedadlech budou na delších cestách trpět nedostatkem prostoru pro kolena. Už průměrně vzrostlý dvanáctiletý školák si bude stěžovat, pokud se před ním posadí dvoumetrový řidič, co si posune sedadlo až do zadní pozice.

Motor, spotřeba

Nastartování pak je bez bezproblémové, motor ani po téměř dvou dekádách nevykazuje žádné problém s naskočením. O 1.4 MPI koluje pověra o silných vibracích, které se někteří nebojí srovnávat s dieselovými jednotkami. Ano, na benzinový čtyřválec je tohle "empéíčko" v autě více cítit, ale za zmiňovaným klepáním stojí většinou spíše vytahaný rozvodový řetěz, který byl u našeho kusu nedávno měněný a díky tomu to není nijak výrazné. Mimochodem, originální sada kol a řetězu vyjde na ani ne pětistovku a i to je jeden z důvodů, proč je Fabia v této motorizaci populární ojetina.

Rozjezd není nijak svižný, je to něco podobného, jako u dnešních turbomotorů, akorát tady na nějaký "turbokopanec" čekáte marně a jízda má tedy většinou spíše pohodový charakter, k čemuž ostatně projev motoru i tak nějak svádí. Na druhou stranu táhne už hezky od nízkých otáček a není nutné ho vytáčet. Když se toho řidič nebojí, tak zvládne z křižovatky vyrazit i poměrně svižně.

Hned po 1.4 16V je 1.4 MPI je dle mého názoru nejlepší pohonná jednotka pro tento vůz. Motor koncepčně pochází se Škody MB a ačkoliv má své mouchy, tak jsou obvykle velice levně řešitelné a neprojevují se příliš často. Co už je o něco horší je poměr výkonu a spotřeby. 50 kW je při spotřebě 7-8 litrů už dnes dost mizerný poměr. Na druhou stranu, je to skutečně držák a za jeho největší vadu lze asi považovat odcházející těsnění pod hlavou, což je záležitost, které se však dá předejít. Problém je v tom, že původní jednotka v již zmiňovaném "embéčku" měla objem necelý litr. A tento objem byl postupně "nazvětšován" až na 1 390 kubických centimetrů, čímž nevyhnutelně došlo i ke zmenšení dosedací plochy těsnění, které díky tomu rychle odchází. Tomuto lze poměrně úspěšně zabránit každoroční výměnou chladicí kapaliny za novou.

Jízda

S lehkými, benzinovými jednotkami je Fabia krásně čitelná a předvídatelná. U sedanu, který jsme testovali, je cítit delší záď oproti hatchbacku, který se nenechá v sérii po sobě rychle jdoucích zatočení tak lehce rozkývat. Toto se samozřejmě umocní, když do kufru naložíte nějaký hmotnější náklad. Podvozek umí dobře filtrovat nerovnosti na vozovce, ale jeho slabinou jsou kostky a obecně spíše menší nerovnosti na silnici, které pak třesou celým vozem. 

Na dálnici jsme zjistili, že nemá moc smysl hnát motor nad zákonem povolené rychlostní maximum neboť zhruba od tachometrové stotřicítky je jízda dost nejistá a vůz rozhodně nepůsobí stabilně. Pokud se k tomu přidá boční vítr, stává se sedan dost rozevlátým a jízda získá dobrodruženější rozměr. Opět to ale platí pro rychlosti na hraně dálniční maximálky. V okamžiku, kdy jsme zpomalili na 110-120 km/h, stabilita byla rázem zpět.

Co je nevyhnutelné u tohoto typu auta, je horší výhled dozadu. Parkování chce jednoduše trochu praxe, než se řidič naučí správně odhadnou, zbývající prostor za vozem. Zamrzela nás rovněž absence stěrače zadního skla, který dle dostupných informací nebyl k dispozici ani jako příplatková výbava a všechny sedany jsou tedy o tento prvek ochuzeny.

Zavazadlový prostor

Kdo si kupuje Fabii ve verzi sedan, musí počítat s tím, že prostoru bude mít v kufru dostatek, ale na převážení velkých věcí to nebude. Problém je ve výšce, sedan je zkrátka dělaný spíše na více menších zavazadel, než stěhování pračky či skříně. Po sklopení sedadel je sice k dispozici téměř vodorovná plocha, přístup k ní ale vymezuje stěhovací možnosti dost jednoznačně. Abychom ale jen nekritizovali, i velký kočárek pohltí kufr bez problémů a sbalit se na týdenní dovolenou zvládne do prostoru 438 litrů i čtyřčlenná rodina.

Závěr

Zvažujete-li koupi Fabie ve verzi sedan a vlastně jakékoliv Fabie první generace, je třeba si při vybírání ojetiny pár věcí ohlídat. Ze všeho nejdůležitější je po kontrole chodu motoru, koroze. Ta se u nebouraných kusů zpravidla projeví na jediném slabém místě všech Fabií, kterým je místo mezi předním blatníkem a prahem. Rezne-li vůz kdekoliv jinde, zbystřete, protože postižený díl byl dost pravděpodobně měněný.

Další známou slabinou je přední náprava, zejména táhla stabilizátorů. Oprava nevyjde draho, při koupi je však dobré vědět, v jakém je jsou stavu. U motorizace, kterou jsme testovali, tedy 1.4 MPI, si ohlídejte datum výroby. Vozy od počátku výroby do zhruba dubna 2000 měly problém se špatně nastavenou řídící jednotkou, která reagovala s nepěkným zpožděním na šešlápnutí pedálu plynu. Bohužel na tento problém Škoda nijak nereagovala a žádná svolávací akce neproběhla, takže většina těchto vozů si problém nese s sebou dodnes.

Jak už jsem poznamenal dříve v testu, za výhru lze považovat, pokud narazíte na model s jednotkou 1.4 16V, která měla solidní výkon i spotřebu. Rozhodně se vyhněte tříválci s motorem 1.0 MPI, který se montoval do verzí Junior a jehož výkon 37 kW je spíše k ostudě než k ježdění. Poměrně rizikový je i tříválec 1.2 HTP, který sice měl příznivou spotřebu v městském provozu, ale díky malé olejové náplni bývají tyto jednotky často uhnané z dlouhých jízd po dálnici. Pozor i na dvoulitr 2.0 MPI, který trpěl na úniky a spotřebu oleje a na přední nápravu byl dost těžký.

Z naftových motorů není vyloženou chybou ani jeden. 1.9 SDI je k neutahání a má velmi nízkou spotřebu, která je vykoupená horší dynamikou. 1.9 TDI-PD reagují velice ochotně a s konzumací se také krotí. Často zatracovaný 1.4 TDI-PD má sice trošku „agronomický“ projev, připomínající spíše traktor a díky faktu, že jde o třívalec, trochu vibruje, ale vyloženou chybou také není. V každém případě si u dieselových jednotek dejte pozor na počítadlo najetých kilometrů, které může být stočené klidně o několik set tisíc.

Kdo si dá to práci a dobře si vybere, tomu může Fabie sloužit ještě dlouhou dobu. Je to auto, které nevyžaduje žádnou zvláštní péči a netrpí na žádné specifické poruchy. Náhradní díly seženete za pár korun a v servisech s opravami nemají problém.