Autokamera a navigace v zahraničí: Pravidla v 7 zemích

Dvě roviny, které se pořád pletou

Celé téma stojí na dvou samostatných otázkách. Ta první se týká výhledu. Ať už jde o kameru, nebo o navigaci, zařízení nesmí bránit řidiči ve výhledu na cestu. Toto pravidlo platí prakticky v celé Evropě a nedělá rozdíl mezi kamerou a navigací, dokonce ani mezi držákem na telefon a ozdobou zavěšenou na zrcátku.

Za nevhodné umístění hrozí pokuta úplně stejně jako za prasklinu v zorném poli. Za zorné pole se přitom považuje právě plocha, kterou stírají stěrače, takže cokoli umístěného sem policii spíš přitíží, než pomůže. Nejbezpečnější je proto klasika: dát zařízení mimo stíranou plochu, tedy nejlépe těsně za vnitřní zpětné zrcátko, kde výhledu brání už samotné zrcátko, případně k dolnímu okraji skla.

Druhá rovina je ochrana soukromí. Kamera snímá veřejný prostor, a tím pádem zpracovává osobní údaje. Odtud plyne pravidlo, které se opakuje skoro všude: záznam slouží pro soukromou potřebu, a pokud se má zveřejnit, je nutné rozostřit obličeje osob i registrační značky vozidel. Právě v přísnosti výkladu se jednotlivé země rozcházejí.

Také čtěte

5 min. čtení

Menší, nebo větší kola na zimu? Poradíme

23. 9. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Rakousko: kde je lepší kameru rovnou vypnout

Naši jižní sousedé mají zdaleka nejtvrdší přístup. Autokamera zde není výslovně zakázaná, ale je obklopená tolika podmínkami, že se její běžné použití prakticky nedoporučuje. Rakouský úřad pro ochranu osobních údajů (Datenschutzbehörde) dlouhodobě zastává stanovisko, že běžné kamery svým rozsahem záběru a délkou ukládání neoprávněně zasahují do práv ostatních účastníků provozu.

V českých médiích se běžně straší pokutou až 10 000 eur, tedy zhruba čtvrt milionu korun. Jde ovšem o teoretický strop odvozený ze starší rakouské úpravy. V praxi rakouský úřad běžným řidičům za první prohřešek vyměřuje spíš stovky eur, v doložených případech padla pokuta kolem 300 eur a orientačně se první přestupky pohybují řádově do 1 500 eur.

I tak jde ale o zbytečnou komplikaci. Aby byl záznam v Rakousku v pořádku, musel by splnit několik podmínek najednou:

• existuje pro něj konkrétní důvod,
• snímaná plocha veřejného prostoru je omezena na minimum,
• rozlišení je co nejnižší,
• ukládá se jen krátký úsek kolem nějaké události (ideálně ve smyčce do několika minut).

To je u běžné kamery s nepřetržitým nahráváním jen těžko splnitelné, proto se vyplatí ji při přejezdu hranic z čelního skla raději sundat. Vlastní navigace přitom problém není, u té jde čistě o umístění.

Slovensko: prakticky jako u nás

Na Slovensku je situace téměř totožná s Českem. Nahrávání je legální a záznam lze použít i jako důkazní materiál. Umístění řeší slovenské předpisy o provozu vozidel, podle nichž se do zorného pole řidiče nesmí umisťovat nic, co by odvádělo pozornost nebo bránilo ve výhledu, a to výslovně včetně navigačních přístrojů.

Zákon neurčuje konkrétní místo, protože zorné pole se liší podle výšky řidiče i nastavení sedačky. Bezpečnou volbou zůstává umístění za zpětné zrcátko. Slovenská policie navíc na kamery a držáky v zorném poli dohlíží dost přísně a pokuty uděluje často. Manipulace se zařízením za jízdy se posuzuje stejně jako telefonování s přístrojem v ruce.

Také čtěte

8 min. čtení

Přehřívání motoru: Co dělat, když teplota stoupá do červeného?

11. 9. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Slovinsko a Chorvatsko: bez zvláštních předpisů

Dvě oblíbené prázdninové destinace lze shrnout společně. Ani jedna z nich nemá pro palubní kamery zvláštní zákon. Jejich používání je tolerováno, dokud řidič respektuje ochranu osobních údajů. Soukromé nahrávání je tedy v pořádku, zveřejnit záznam ovšem lze jen anonymizovaný. Vzhledem k tomu, kolik českých aut směřuje na chorvatské pobřeží, jde o dobrou zprávu: kamera na cestě k moři nikoho trápit nemusí. Platí jen obecné pravidlo, že nesmí překážet ve výhledu.

Maďarsko: nízké rozlišení a pětidenní lhůta

Maďarsko kamery povoluje, ovšem s poměrně konkrétními mantinely. Záznam by měl vznikat vnízkém rozlišení, sloužit pouze pro osobní potřebu a být zabezpečen tak, aby se k němu nedostala třetí osoba. Navíc se objevuje pravidlo, že nahrávky je nutné do pěti pracovních dnů smazat, pokud nejde o materiál k nějaké události. Kdo přes Maďarsko jen projíždí, nemá se čeho bát, jen je dobré mít tato omezení na paměti.

Itálie: legální, ale s důrazem na výhled

V Itálii je palubní kamera zcela legální. Italský silniční předpis (Codice della Strada) klade důraz hlavně na to, aby zařízení nebránilo ve výhledu, doporučené umístění je proto opět za středovým zrcátkem nebo v horním rohu skla. Pořizování záznamu ve veřejném prostoru je přípustné z takzvaného oprávněného zájmu, tedy kvůli obhajobě vlastního práva. Problém začíná až u sdílení. Videa z nehod se zviditelnými značkami či obličeji na sociální sítě nepatří, pokud nejsou začerněné.

Polsko: kamera skoro jako standard

Polsko je zemí, kde patří palubní kamera k naprosto běžné výbavě a nahrávání není nijak zvlášť regulováno. Pořizovat záznam je tedy povoleno, při jeho zveřejnění je ovšem nutné respektovat ochranu osobních údajů, tedy opět rozostřit osoby a značky. Umístění se řídí obecným pravidlem o nezakrytém výhledu. Pro Čechy mířící přes Polsko k Baltu jde o bezstarostnou variantu.

Také čtěte

4 min. čtení

Aktuální ceny pohonných hmot: Cena benzínu a nafty od 10. října 2026

dnes J. Mokříš Aktuality

Shrnutí

Co si z toho odnést?

Pravidlo o výhledu je napříč zeměmi téměř univerzální, takže kdo umístí kameru i navigaci mimo stíranou plochu, nejlépe za zrcátko, nešlápne vedle skoro nikde. Skutečné rozdíly leží v nahrávání. Naprostá většina států ho bere podobně jako Česko, výraznou výjimkou zůstává Rakousko, kde se vyplatí kameru vypnout a v krajním případě ji ani nemít viditelně za sklem. A jedna rada platí bez ohledu na hranice: dokud záznam zůstane soukromý, je řidič takřka vždy na bezpečné straně.