Školy chrlí absolventy v enormním množství. A personalisté mají plné ruce práce. Jakou mzdu si představuje typický uchazeč o zaměstnání z generace Z? A s čím mají mladí největší problém? Zeptali jsme se přímo u zdroje! Na naše otázky odpovídá zkušená personalistka.
Absolventi by chtěli manažerský plat, home office a flexibilní pracovní dobu
Články na téma pracovní pohovor:
- Jak si říct o adekvátní peníze během pracovního pohovoru?
- Informace, které potřebujete vědět o firmě, v níž se ucházíte o místo
- Co neříkat na pohovoru? Rozhodně se vyvarujte následujícím větám
- Pět důvodů, proč vás nepozvali na pracovní pohovor
- „Mladí jsou netrpěliví a chtěli by všechno hned,“ říká personalistka - právě čtete
- Na tyhle otázky by se měl zeptat každý uchazeč o práci řidiče kamionu
Jani, jak dlouho už na postu personalistky působíte?
„Letos v říjnu to bude dvanáct let. A vnímám, že se situace na trhu práce se zcela zásadním způsobem proměňuje. Mladí dnes už mají zcela odlišné nároky než generace jejich dříve narozených sourozenců, nebo dokonce rodičů.“
Jak vypadá typický uchazeč o zaměstnání, který k vám přijde na pohovor?
„Hodí se zmínit, že v současné chvíli působím v nadějném start-upu, který se zaměřuje zejména na mladé talenty. Typickým uchazečem je tedy člověk těsně po škole, který toho většinou moc neumí, ale chtěl by jako nástupní plat klidně 50, ale i 100 tisíc. Jeho nároky jsou poměrně vysoké, a to nejen, co se finanční stránky týče.“
Můžete to našim čtenářům více přiblížit?
„Mladí uchazeči převážně z generace Z (lidé narození mezi rokem 1996 až 2010 – pozn. redakce) by chtěli v ideálním případě všechno hned. Jsou netrpěliví, mají problém s autoritami i firemní kulturou. Na běžné benefity ve formě stravenek nebo třeba služebního auta je dneska už nenalákáte. Vyžadují home office alespoň dva dny v týdnu, královský plat k tomu a jejich mantrou je work-life balance.“
- Přečtěte si také: Co rozhodně neříkat na pracovním pohovoru? Vyvarujte se těmto 4 větám
Vybrané firmy naléhavě hledají kolegy do svých týmů
Co si pod tímhle pojmem mají dříve narození představit?
„Jde o skloubení osobního a pracovního života, přičemž značnou pozornost mladí věnují zejména té osobní, nikoliv pracovní složce. Být v práci od sedmi do čtyř? To je pro většinu z nich dneska nemyslitelné! Chtějí flexibilní pracovní dobu a striktně oddělují pracovní a osobní život. To samozřejmě není v zásadě špatně, potřeby firem jsou ale dneska někde úplně jinde. A tihle absolventi jsou na trhu práce v podstatě neuplatnitelní.“
Změnila se nějak kultura pracovních pohovorů? Jsou uvolněnější, přátelštější?
„To nepochybně ano. Pořád jde ale svým způsobem o obchodní schůzku, která může rozhodnout o tom, kam se bude daný uchazeč v životě dál ubírat. A to si mnozí neuvědomují. Na pohovor běžně dorazí o patnáct či třicet minut později, a to bez omluvy. Stát se může cokoliv, vždy je ale potřeba druhou stranu informovat, což je základní pravidlo slušnosti.“
- Mohlo by vás zajímat: Tady je pět důvodů, proč vás zaměstnavatel nepozval na pracovní pohovor
Jak v takové situaci reagujete?
„Uchazeč už má obří „vroubek“. Spolehlivost je základním pilířem každé stabilní společnosti. Pokud uchazeč, který na pohovor dorazil pozdě, a ještě si naši schůzku pravděpodobně spletl s nočním barem, nedokáže nabídnout opravdu dobrou záminku pro to, abychom ho přijali, nekompromisně se s ním po pár minutách loučím.“
Uchazeč, který si pohovor spletl s nočním barem? Jak to máme chápat?
„Divila byste se, kolik mladých dorazí na pracovní pohovor v teplácích, případně v oblečení, za které by se nemusela stydět ani barová tanečnice ve dvě ráno. Mnoho mladých si bohužel neuvědomuje, že odlišovat se od ostatních extrémním vzhledem či chováním je (nejen) v tuzemském pracovním prostředí spíše ke škodě.“
Co nejhoršího jste na pohovoru za svou kariéru zažila?
„Asi schůzku, kde začal uchazeč zpovídat mě. Na tyto situace jsem samozřejmě připravená a nic mě jen tak nerozhází, když ale pohovor sklouzl k osobním otázkám, následným útokům a urážkám, věděla jsem, že tenhle člověk bude mít s hledáním práce i životních hodnot opravdu velký problém.“
Existují nějaké „zaručené rady“, jak být na pohovoru úspěšný? Co na personalisty platí?
„Přirozenost, zdravé sebevědomí, upřímnost a lidskost. Klíčové je dobře se připravit, vědět něco o firmě, kam se hlásím, a umět odpovědět na více či méně záludné otázky. Nebuďte pasivní a o pozici zabojujte. Pracujte s emocemi a nebojte se vsadit na (reálné) příběhy. Klidně se pochlubte tím, jak jste úspěšně dovedli složitý (klidně školní) projekt k úspěchu a mluvte o svých vizích do budoucna. A hlavně nelžete. Poznáme to. Vždycky!“
Moc díky za váš čas a rozhovor.
Zdroj médií: Depositphotos.
Jaká by měla být podle vás ideální nástupní mzda pro absolventa?
Diskuze (10)
Vaše postřehy bohužel odrážejí problém, se kterým se potýká čím dál více uchazečů: a tím je nízká úroveň komunikace ze strany některých zaměstnavatelů.
Ať už je uchazeč přijat či nikoliv, zaslouží si férové a seriózní jednání – zvlášť pokud firma sama projeví zájem.
Opakované odkládání, nejednoznačné signály nebo neosobní kanály jako WhatsApp místo e-mailu působí neprofesionálně a ve výsledku to poškozuje reputaci samotné firmy.
Tato zkušenost také ukazuje, že ne vždy je to „generace Z“, kdo má problém s přístupem – někdy je potřeba sebereflexe i na straně zaměstnavatelů a personálních oddělení. Pokud chceme, aby si lidé vážili firemní kultury, musí být jasně komunikována a zejména žita navenek i dovnitř.
Díky za upřímnost. Takové sdílení pomáhá ukázat, že profesionální přístup musí být oboustranný – nejen ze strany uchazečů.
Krásný víkend!
Napadá mě zajímavá otázka, zda firmy hledají mladé po škole proto, aby měli za levno zaměstnance, nebo zda investují do skrytého potenciálu dotyčných. Mladí jsou žádaní, o tom není pochyb.
Skutečně, u mladých uchazečů může jít o dvě velmi rozdílné situace. Personalisté chtějí uchazeče buďto:
Najmout levně, protože nemají zkušenosti, nebo je najmout s vizí toho, že do nich firma investuje a vychová si budoucí klíčové lidi.
Rozdíl bývá patrný i v praxi. Firmy, které volí první přístup, mnohdy skončí frustrací na obou stranách. Mladí odcházejí, protože nedostávají příležitost růst, a firmy pak opakovaně řeší fluktuaci.
Naopak tam, kde firma cíleně rozvíjí potenciál, zapojuje juniory do smysluplných projektů a poskytuje jim podporu, bývá návratnost investice velmi vysoká.
Je tedy důležité, aby si i firmy samy ujasnily, proč mladé lidi nabírají – a podle toho k nim přistupovaly. Pokud budou vidět v juniorovi jen „levnou pracovní sílu“, těžko v něm probudí loajalitu nebo chuť zůstat a růst.
Díky, že otevíráte tuhle rovinu diskuze – je to téma, které si zaslouží víc pozornosti. Hezký den a krásný víkend!
Každá generace má své silné i slabé stránky. Generace Z často přináší do firem energii, digitální zdatnost, kreativitu a ochotu učit se. Ano, může být náročnější na komunikaci, očekávání i pracovní podmínky – ale to často pramení z jiných životních priorit a prostředí, ve kterém vyrůstali, ne z nedostatku respektu či neschopnosti.
Zobecňování typu „generace Z přeceňuje schopnosti a nechce se přizpůsobit“ může vést k nechtěné diskriminaci. Stejně jako není fér tvrdit, že všichni lidé 40+ se špatně adaptují na změny.
Mnohé firmy dnes investují právě do vzájemného pochopení mezi generacemi – a dosahují výborných výsledků. Vytvářejí mentoringové programy, míchají týmy podle věku a zaměřují se na kulturu sdílení zkušeností.
Díky a krásný den!
Máte pravdu v tom, že vysokoškolské studium není žádné „nicnedělání“. Spousta studentů při něm pracuje, vzdělává se nad rámec výuky, sbírá praxi a reálně obětuje několik let života ve prospěch budoucí odbornosti.
Očekávání, že po absolvování vysoké školy bude jejich nástupní plat odpovídat investici času, energie i financí, není nijak přehnané. Mzda samozřejmě závisí i na oboru, lokalitě a poptávce na trhu.
Ale paušální odmítání férové odměny s tím, že „absolvent nemá zkušenosti, a tudíž si nic nezaslouží“, je krátkozraké. Vzdělaný a motivovaný junior je potenciál – ne jen náklad.
V konečném důsledku to není otázka jen mzdy, ale i signálu, který jako společnost vysíláme: Ceníme si vzdělání a ochoty růst? Nebo penalizujeme každého, kdo ještě „neodpracoval svých 10 let“?
Díky, že jste tohle téma otevřel. Stojí totiž za hlubší zamyšlení, a to nejen mezi zaměstnavateli.
Hezký den
Vendula Flassig Vrablová,