Trendem poslední doby jsou nejrůznější "přírodní" alternativy ke klasickým produktům. Jedním z nich jsou i biopaliva. Jsou skutečně lepší a čistší? Jaká jsou pravidla biopaliva v EU?
Co jsou biopaliva
Za biopaliva bývá někdy označováno vše, co se dá ve spalovacích motorech spálit a nepochází to z dutin pod povrchem země, kde se zbytky rostlin a živočichů stovky tisíc let měnily do podoby ropy. Není to tak úplně přesné, ale něco pravdy na tom je.
Biopalivo se vyrábí ve skupenství pevném, kapalném a plynném. Kapalná biopaliva jsou převážně využívána jako biopaliva do auta.
Také čtěte
Při pátrání po původu biopaliv narazíme na Kjótský protokol, který byl základem pro závazek EU spočívající ve snížení emisí uhlíku. Nápad jistě bohulibý, bohužel ne zcela prostý slepých uliček. Samotné dobývání ropy, případně plynu není nic ekologického. Sežere to obří množství emisí, stavebního materiálu ještě než se s těžbou začne a ani potom to není nic moc. Proto se přišlo s nápadem naředit stávající pohonné hmoty látkami, které mají biologický původ. Unie to vydala jako směrnici a každý ze států si měl nastavit, jak moc chtějí paliva ředit biosložkou, měla to být ale nejméně 2 %.
Zájmy přírody?
Český parlament si tuhle směrnici díky politickým tlakům a zejména byznysovým zájmům jednoho velmi štědře dotovaného, nejmenovaného holdingu vyložil po svém a legislativu nastavil na 3,5 % pro benzín a 4,5 % pro naftu. Je to mimochodem jeden z mála případů, kdy česká vláda "upekla" zákon přísnější, než Evropská unie vyžadovala. Mluvíme o tzv. biopalivech první generace, která se vyrábí ze škrobu, oleje nebo cukru obsaženého v plodinách pěstovaných na polích, typicky z řepky. Ekologové, kteří biosložku mohutně protlačovali, jásali, velcí pěstitelé plodin do biopaliv si mnuli ruce a řidiči nadávali. Některé citlivější motory nemají totiž biosložku rády.
Velký omyl
V roce 2010, tedy zhruba šest let po zavedení povinné biosložky ale EU ukázala, proč je dobré, když zákony tvoří ne úředníci, ale lidé, kteří dané problematice rozumí. Přišlo se totiž na to, že biopaliva víc škodí, než pomáhají. A popravdě ne málo - pěstování použitých plodin totiž generuje až čtyřikrát více skleníkových plynů než proces těžby a výroby paliv ropných. Unie si tedy sypala popel na hlavu, svazáci, kteří předtím za biosložku mohutně lobovali, najednou mlčeli. Byl to zkrátka fatální omyl, který lze připodobnit k situaci, kdy člověk nemocný rakovinou plic se svůj stav snaží zlepšit tím, že začne kouřit dvě krabičky cigaret denně.
Rozumnější směrnice
Jenže stateční úředníci v Bruselu se nevzdávají po první prohře! Vyšla tak nová směrnice, která vytyčila nový závazek členským zemím - v roce 2020 měl podíl obnovitelných zdrojů v dopravě tvořit alespoň 10 %. A trochu nečekaně nechala EU na jednotlivých státech, jak se k podílu dohrabou. Vznikl tedy určitý prostor pro kreativitu a třeba i pro rozvoj a dotace elektromobility. Biopaliva ale stále hrála hlavní roli. Jenže to musela být ta čistší biopaliva, tedy žádné palmové oleje dovážené přes půl planety. Dále to nesměly být plodiny pěstované třeba na ploše, kde předtím stál les, který byl vykácen kvůli potřebě někde pěstovat řepku a podobně. Muselo tedy jít o složky, jejichž přimíchání do paliva v konečném důsledku znamenalo opravdu úsporu nežádoucích emisí a ne jejich nárůst.
Legislativu jednotlivé členské státy aplikovaly a ve většině z nich (včetně ČR) je platná do dnes, případně prošla drobnější modifikací. Jenže co to tedy ta biopaliva přesně jsou? Původ už jsme objasnili, takže je na čase podívat se, jak to vlastně vypadá.
Biopaliva v ČR používaná můžeme dělit do dvou generací:
Biopaliva 1. generace
Složka přimíchávaná do benzínu nebo nafty se pěstuje klasicky na poli. Pomocí transesterifikace nebo kvasinkového kvašení se cukr, škrob nebo olej přeměňuje na bionaftu nebo ethanol. Největší problém je, že plodina zabírá ornou půdu. Vzniká tak problém, že se třeba namísto brambor pěstuje řepka a brambory je nutné dovážet, což jednak zvedá jejich cenu a jednak to generuje daleko víc emisí, než když se brambory pěstují lokálně.
Také čtěte
Biopaliva 2. generace
U biopaliva druhé generace už plodiny nerostou na orné půdě, ale biopalivo je vyráběno z dřevní biomasy nebo zemědělských odpadů. Je sice možné pěstovat plodinu na poli, ale využít se musí její odpad. To znamená odpadní oleje, sláma, bagasa a podobně.
Existují také další generace biopaliv jako třeba biopalivo 3. generace nebo 4. generace.
Škodí biopaliva motorům?
Nejdůležitější otázkou samozřejmě je, nakolik biopalivo škodí motoru. Starší naftové agregáty měly problémy, protože bionafta je silné rozpouštědlo. Docházelo tak k ucpávání vstřikovačů, protože se uvolnily usazeniny ve vedení. Typicky to potkávalo motory s common-rail systémy, ty starší diesely to většinou přežily bez újmy.
Jednotliví výrobci automobilů tak obvykle pro své motory předepisují maximální možný podíl biosložky. Pokud ho zákazník překročí, ztrácí záruku. Například Volkswagen ale u spousty jednotek povoluje stoprocentní bionaftu (v ČR prodávaný Eko diesel obsahuje 31 % bionafty, zbytek je zcela běžná nafta).
Zdroj médií: Depositphotos.
