Už když jsem viděl první prezentační fotografie nové Dacie Jogger, bylo mi jasné, že tohle auto má obrovský potenciál zaplnit vytvářející se prostor na trhu. Test ukázal, že pozicemi konkurentů může skutečně významně otřást a pro spoustu koupěchtivých zákazníků je to splněný sen.
Test: Dacia Jogger - nejlepší nabídka současné doby
Napřed bych ale s dovolením upřesnil, jakou že variantu jsem to měl k dispozici. On totiž Jogger je k mání ve sedmi i pětimístné verzi a z motorů lze v tuto chvíli mít buď TCe 100, který umí spalovat jak benzín, tak i LPG, nebo TCe 110, který jezdí výhradně na benzín. Naše konfigurace měla „jen“ pět míst k sezení a motor uměl spalovat zkapalněný ropný plyn.
Designem neurazí
Jakkoliv jsem to neměl příliš v úmyslu, protože design hodnotím nerad, tak u vzhledu Dacie Jogger se prostě pozastavit musím. Ono to auto totiž má předek z modelu Sandero. Světla s maskou jsou elegantní a členitá kapota dodává vozu takový trochu „SUV šmrnc“. Zadek nejvíc ze všeho připomíná Volvo XC90, které má velmi podobně tvarované svítilny. Na B sloupku je poznat, že designéři prostě dostali za úkol napasovat k polovině sandera větší a mohutnější zadek, nicméně povedlo se to o mnoho citlivěji než třeba kdysi škodovce s modelem Roomster (jakkoliv je to skvělé auto, tak je prostě škaredé).
Ať už se vám Jogger líbí nebo ne, tak jeden dojem si odnese asi úplně každý – je prostě velký. Umocňuje to světlá výška, která má hodnotu 200 mm a především rozvor 2897 mm. Především poslední jmenovaná hodnota je příslibem prostornosti, mimochodem oktávka má 2686 mm, to jen tak pro srovnání.
Také čtěte
Šetřilo se i uvnitř
Interiér je plný tvrdých plastů a popravdě mi to nijak nevadí. Že museli designéři volit především laciné materiály, je znát všude. Na druhou stranu to není na úkor komfortu, protože třeba taková sedadla jsou vyloženě povedená. Mají sice měkčí sedáky, ale záda podepírají skvěle a ani 600 kilometrů dlouhá cesta nebyla problém. Nemám ani nic proti pozici za volantem, která se hledá velmi snadno. Leckdo by možná interiéru vytknul strohost, ale to záleží na úhlu pohledu, protože jak ukázala jedna populární automobilka, tak udělat palubní desku leskle hezoučkou a k tomu dát volant s pochromovanými linkami je docela pruda, když zasvítí sluníčko. Největší designový odvaz v Joggeru je jedna část palubky potažená textilem. Tohle auto zkrátka nemíří na ty, co si potřebují před známými honit triko a oslňovat posádku měkčenými materiály. Leč musím přiznat, že každý máme rádi prostě něco jiného.
S ohledem na rozvor jsem očekával nálož místa ve druhé řadě. Když jsem se zkusil posadit sám za sebe, byl jsem malinko zklamaný, protože jsem se vešel jen tak tak. On totiž ten rozvor je u pětimístné verze trochu nevyužitý, respektive je hodně upřednostněný kufr a za zadními sedadly je schod, takže ani případné kolejničky a posunování nepřipadá moc v úvahu. V sedmimístné variantě díky tomu mají i ti dva co sedí úplně vzadu dostatek prostoru pro nohy i nad hlavou.
Roli infotainmentu zastává v podstatě tablet, jehož zobrazovací schopnosti bych zhodnotil jako dostačující. Holt vysoké rozlišení a akurátní barvičky něco stojí a zbytečně by to zvedalo cenu pro koncového zákazníka. Apple CarPlay ale umí, a to mi stačí. Překvapením byly každopádně reproduktory, které sice nejsou žádné extra terno, ale hned mě napadlo několik aut, která disponují horším zvukovým podáním, a to za mnohem vyšší cenu.
Také čtěte
Ale ten kufr!
Zavazadlový prostor udělá radost každému kutilovi nebo chataři. Je totiž skutečně obří a 829 litrů pojme 12 pytlů zdící malty společně s velkým pátečním nákupem, jako by se nechumelilo. Po sklopení druhé řady sedadel nebude problém transportovat bicykly nebo třeba menší zahradní traktůrky. Víte, ona automobilka prezentuje tohle auto především takovým tím stylem, že se hodí pro aktivní lidi, co rádi jezdí do přírody a převážejí u toho třeba surfy nebo potřeby pro paragliding. Jenže zároveň je přesně toto i definice vozu, který bez kecání převeze z hobbymarketu na chatu třeba novou cirkulárku, a to klidně po nezpevněné vozovce. Jogger prostě nezapře původ v Sanderu – vnitřní šířka kufru je zhruba metr v nejužším místě, takže tu cirkulárku bude holt potřeba tam lupnout na délku.
Podélníky nebo příčníky?
Ještě se musím zmínit o jedné vychytávce. Když jsem našel v kastlíku příručku k autu, vypadl na mě z takového toho textilního pouzdra i jakýsi klíč. Nedalo mi to a zapátral jsem rovnou v příručce k čemu slouží. A došel jsem k příčníkům/podélníkům, které mají dvě polohy. Tou základní je, že jsou podélné, druhou polohou je poloha příčná. Prostě stačí odcvaknout krytky, povolit čtyři šroubky… trocha šikovnosti a máte na co uchytit střešní box. Za mě super řešení!
Motor
Pod kapotou jsem měl motor značený TCe 100. Je to už časem docela prověřený agregát, u kterého se ukázala jenom jedna slabina – vodní pumpa moc nevydrží, odchází v ní ložisko. Kolem 100 tisíc kilometrů nájezdu už toho má fakt dost a postupně se přes ní ztrácí chladicí kapalina. Bude lepší ji preventivně měnit po 50 tisících. Krom tohoto konstrukčního nedostatku se ale jinak agregátu nemá moc co přihodit, rozvod je řetězový, vstřikování nepřímé.
Také čtěte
Je tu jedna zvláštnost – při spalování plynu auto táhne lépe. Obvykle to bývá tak, že když řidič potřebuje co nejvyšší výkon, přepne na benzín. Tady to motor naopak umrtví, rozdíl mezi 67 a 74 kW je třeba na dálnici docela poznat a rozdílný je samozřejmě i krouticí moment (160 vs. 170 Nm). Výkonový rozdíl, společně s cenou benzínu, byl také důvodem, proč jsem samozřejmě upřednostnil jízdu na LPG, kterého se do nádrže vejde 40 litrů.
Se spotřebou plynu jsem se mimochodem na dlouhé trase dostal pod spotřebu normovanou, a to docela hluboko (6,6-6,8 litrů na sto). Při běžné jízdě jsem se nicméně pohyboval kolem 8,2 litrů na sto, na benzín to bylo zhruba o litr méně. Vyšší hodnoty samozřejmě palubní počítač ukazoval na dálnici, kde bylo nutné do kopců někdy podřazovat až na čtyřku, abych byl schopen udržet stotřicítku. Odlišný je také projev agregátu, protože kdykoliv jsem přepnul na benzín, byly cítit znatelně vyšší vibrace a zvuk byl hlasitější. LPG mu svědčí lépe a je asi jasné, že diametrálně rozdílné budou v tuto dobu i náklady na palivo.
Podvozek
Už Duster mě přesvědčil, že podvozek Rumuni naladit umí a Jogger na tom není jinak. Prim tu hraje komfort a počítá se s jízdou po vozovkách různých kvalit. Nerovnosti a výmoly filtrují tlumiče skvěle, ačkoliv musím zároveň poznamenat, že při ostřejší jízdě s nenaloženým autem mají zadní kola tendence právě na nerovnostech v zatáčkách trochu ztrácet trakci. Nic dramatického, to už musíte jet fakt hodně ostře, aby se něco takového projevilo. Při běžné jízdě jsem si naopak užíval jemného pohupování a krom horšího odhlučnění nemohu podvozku vytknout vůbec nic. Pozor ale, vše se vztahuje k pětimístné verzi! S tou pro sedm jsem zatím tu čest neměl, jenom vím, že zadní tlumiče i pružiny jsou odlišné.
Za málo peněz hodně auta
Jestli aktuálně uvažujete nad novým autem a Dacia Jogger vám padla do oka, tak neváhejte a běžte se s ní minimálně svézt. Ano, je to levné auto a je to na něm znát. Druhou stranou mince je nabídka obřího prostoru (zejména kufru) a skvělé ekonomiky provozu, pokud sáhnete po verzi spalující krom benzínu i LPG.
Kdybych si měl vybrat, vezmu výbavu Comfort, připlatím si za tu parádní cihlovou barvu (15 500 korun), automatickou klimošku (6000 korun), k tomu paket Parkování Plus (8000 korun) a mám auto jak víno za 473 tisíc korun. V dnešní době popravdě nevidím žádnou lepší nabídku.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
+
- Spotřeba
- Praktičnost
- Obří kufr
- Cena
−
- Menší než očekávaný prostor na zadních sedadlech
- Horší odhlučnení
Fotogalerie (26 fotek)
