Levně do Chorvatska bez dálnic: Vyplatí se to?

Klasická trasa do Chorvatska vede přes Vídeň a Graz, případně přes Linec a pak opět Graz. My jsme se vydali cestou jinou, protože jsme chtěli opět zkusit, jaké to je, neplatit za dálniční známky a využít běžné silniční sítě, tedy většinou první a druhé třídy pozemních komunikací.

Domů bez dálnic

A jelikož už jsme takto jednou do Chorvatska jeli , rozhodli jsme se tímto způsobem absolvovat návrat domů. Jak už jsme uvedli, v Chorvatsku za nás nedává moc smysl spekulovat a nejlepší je za dálnice prostě zaplatit. Za 100 kilometrů jízdy dáte něco mezi 6 a 7 eury, což je akceptovatelná částka. Takto jsme ze Zadaru dojeli až ke sjezdu na Čakovec, odkud už jsme frčeli směrem na hranice se Slovinskem po běžných silničkách. 

Tady pozor, cestou jsme minuli snad pět rychlostních radarů, a to těch, které zvládají krom rychlosti odhalit i používání telefonu za volantem. Ano, v Chorvatsku jsme je našli nikoliv na dálnicích, ale ve vesničkách před hraničním přechodem Mursko Sredisće. Následuje přejezd přes Lendavu, tedy malý kousek Slovinska, a hurá do Maďarska. Cesta z Chorvatska mimo slovinskou dálnici je tímto směrem velmi snadná, není to tak zdlouhavé, jako když se vydáte směrem na Vídeň.

Také čtěte

4 min. čtení

Tesla Dual Motor: Proč je každý motor jiný?

11. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Maďarsko je v pohodě

Uhry jsou skvělé v tom, že se jede po silnicích prvních tříd, které jsou zhusta tvořeny dlouhými rovinkami. Pakliže tedy zjistíte, že vás brzdí autobus, který se vleče sedmdesátkou, dá se obvykle v pohodě předjet po pár stech metrech. Místy najdete dokonce rychlostní silnici o více jízdních pruzích.

Co bych této zemi vytknul, je horší hygienická úroveň na čerpacích stanicích. Maďaři jsou trochu čuňátka a na cokoliv sahat na toaletách je zahrávání si s bakteriemi stovek řidičů, kteří místo navštívili před vámi. Zašlý a nechutně špinavý sušák na ruce budiž důkazem. A ne, nebyla to výjimka, čerpačky jsme v Maďarsku navštívili tři.

Kritickým bodem je město Szombathely, kde doprava opravdu houstne v době špičky, tedy po druhé odpolední hodině. My jsme se sem dostali později, takže průjezd po obchvatu byl celkem v pohodě. Cílem byl přechod před rakouským Pamhagenem, kam jsme o chvíli později dorazili.

• Přečtěte si také: Povinná výbava vozidla Maďarsko 2025 – kompletní přehled

Rakousko se táhne

Kontroly na hranicích jsme žádné nezaznamenali, ale policisté situaci monitorovali. Auto před námi u policistů zastavilo a řidič ukázal doklady. Jelikož jsem neměl ty své při ruce, tak jsem zkusil na drzo prostě projet, ani jsem nestahoval okénko. Orgán se sice tvářil trochu dotčeně a pohledem nás důrazně fixíroval, nicméně ani se nepokusil naše auto jakkoliv zastavit, takže jsem přechod státní hranice Maďarsko–Rakousko považoval za tolerovaný, i když s lehkým přivřením jednoho služebního oka.

Také čtěte

2 min. čtení

Kamery v Chorvatsku rozpoznají mobil v ruce: Co umí a kde jsou?

30. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Cesta přes Rakousko se nakonec táhla asi nejvíc, ale věděli jsme, že to nejhorší nás teprve čeká. Kolem polí plných větrných elektráren nic moc zajímavého není, ale krajina je vcelku malebná. Chvíli je vidět na Bratislavu, protože se cesta táhne těsně kolem hranice se Slovenskem.

Za Mikulovem nastává teprve to správné peklo. Přes Česko se vždy cestuje nejhůř a moc na tom nezměnil ani fakt, že jsme od Brna pokračovali po dálnici. Předjíždějící se kamiony umí vylepšit náladu při návratu z dovolené, stejně jako fakt, že z moravské metropole je to do Pardubic ještě další dvě hodiny úmorné jízdy.

Nakonec jsme dojeli do cíle s celkovým časem jízdy 11 hodin a 42 minut, ujeli jsme vzdálenost 924 kilometrů. Abych byl upřímný, tak ano, dá se tím něco ušetřit a o dvě deci nám oproti cestě po dálnicích klesla spotřeba, ale jízda mimo dálnice vyžaduje daleko více soustředění, takže je násobně únavnější. Pokud se na to cítíte a chcete skutečně ušetřit, klidně to zkuste.