Mezichladič stlačeného vzduchu a jeho druhy: Jak se rozdělují?

Typy intercoolerů

Základní rozdělení je na vzduch–vzduch a vzduch–voda. Naprostá většina osobních aut používá systém vzduch–vzduch, je totiž jednoduchý, levný a spolehlivý. Intercooler potřebuje jen vystavit proudu vzduchu, proto bývá umístěný v přední části auta, často přímo za přední maskou. Vždy je nutné jej umístit tak, aby přes něj proudil vzduch.

Také čtěte

6 min. čtení

Výfukové svody: Proč tak rády praskají?

dnes J. Mokříš Tipy a rady

U výkonnějších nebo sportovních motorů se ale používají vodou chlazené intercoolery. Vzduch se zde ochlazuje pomocí chladicí kapaliny, která pak sama prochází přes menší radiátor. Výhoda je v kompaktních rozměrech a možnosti montáže blíže k motoru, což snižuje prodlevu turba. Na druhou stranu je systém složitější a dražší, zároveň je i těžší. Pakliže je cílem zvednout jízdní výkony vozidla, je otázka, jestli se vůbec vyplatí montáž vodního mezichladiče, který zároveň přidá na hmotnosti.

Konstrukční rozdíly a materiály

Z hlediska konstrukce existují dva hlavní typy: „tube & fin“ a „bar & plate“. První varianta využívá tenké trubičky a žebra mezi nimi. Je tedy lehčí a méně omezující pro proudění vzduchu. Používá se u sériových aut, kde se hledá rovnováha mezi výkonem a spotřebou. Druhý typ, tedy bar & plate, je robustnější a zvládne větší tepelné zatížení, proto ho najdeme hlavně u sportovních nebo závodních vozů. Je sice těžší, ale účinnější. Materiálově převažuje hliník. Má vynikající tepelnou vodivost a je zároveň lehký, což se v automobilu hodí. Dříve se experimentovalo i s mědí nebo ocelí. Nicméně hliník nakonec vyhrál poměrem výkon/cena/hmotnost. 

Olej v intercooleru

Samostatným problémem je olej v mezichladiči. Turbo má dvě části, jak je asi všem zkušenějším motoristům známo: sací a výfukovou. Ze sací jde vzduch do intercooleru. Pokud je v mezichladiči olej, je dobré se podívat na to, jak vypadá kompresní kolo turba. Pokud je špinavé od oleje, je problém s nejvyšší pravděpodobností s odvětráním ventilového víka, které propouští olej do sání, tedy do turba, odkud následně mazivo putuje do intercooleru. Tam se hromadí a případně je nasáváno se vzduchem a spalováno v motoru.

Stejné příznaky však má i průnik oleje do výfukové části, což má zase jinou příčinu. Pokud tedy zaznamenáte u svého vozidla nadměrnou kouřivost, je možné, že problém je v turbu. Diagnostika je poměrně snadná – odmontuje se hadice přívodu vzduchu k turbu. Je-li špinavá od oleje, stejně jako kompresní kolo turba, bude pravděpodobně olej v intercooleru. Je-li sací hadice čistá a sací strana také, je velmi nepravděpodobné, že by v intercooleru byl olej.

Abychom to upřesnili, tak trocha oleje v sání a možná i v intercooleru bude u ojetin, které už mají něco za sebou, vždy, protože z odvětrání ventilového víka se mohou výpary oleje dostat do sání naprosto běžně. Dokonale čisté tedy bude jen u nových aut.  U aut s vysokým nájezdem se vyplatí intercooler občas demontovat a vyčistit. Existují i specializované čisticí kapaliny, ale důležité je systém potom dobře vysušit, aby se voda nedostala do sání.

Ladění a tuning

U upravených motorů je intercooler jedním z prvních dílů, které se mění. Silnější turbo znamená víc tepla – a sériový intercooler to často nezvládne. Větší chladič s hustší sítí lamel dokáže teplotu nasávaného vzduchu snížit o desítky stupňů, čímž se zlepší i výsledný výkon.

Je ale potřeba myslet na rovnováhu. Příliš velký intercooler může přidat odpor v sání, takže turbo bude muset tlačit víc a naroste turbolag. Dobře navržený systém proto není jen o velikosti, ale i o tvaru a umístění. Silně neodporučujeme pouštět se do těchto úprav bez potřebných znalostí.