Letos se konal první ročník Velké ceny MyRace 2020, který umožnil milovníkům rychlých kol si změřit síly na závodním okruhu v nejrealističtějším simulátoru v ČR. Akce přilákala 102 účastníků, ale jen jeden z nich se mohl stát vítězem.
VC MyRace 2020: Cesta k výhře na závodním simulátoru není vždy jednoduchá
Zajet si skutečný závod o zajímavé ceny mohla i široká veřejnost - kvalifikace, která probíhala od května do července, se tedy nezúčastnili jen profesionální jezdci. Během kvalifikace mohli účastníci usednout za volant vozu Ferrari 488 GT3 a projet trať na okruhu Imola v Itálii. Každý jezdec měl 25 minut tréninku a následně se pustil do 20 minut ostré jízdy.
Do velkého finále postoupilo šest závodníků. Do poslední chvíle nebylo známo, v jakém autě a jaký okruh se pojede. Stejně tak během jednotlivých jízd nebylo možné sledovat soupeře při jízdách. Udrželo se jisté napětí, protože nikdo neznal časový výsledek toho druhého.
Finále se nakonec jelo ve voze Maserati MC12 GT1 na trati Mugello. S tímto závodním okruhem si nejlépe poradil Michal Šmídl, který se tak stal vítězem VC MyRace a odnesl si 50 tisíc korun. Závod dokázal zajet v čase 18:05:025 a nejrychlejší kolo trvalo 1:47:207. Na druhém místě se umístil Simon Kováčič s časem 18:21:193, který si tak odnesl výhru 25 tisíc korun a třetí příčku obsadil Anton Cazanic s časem 18:34:152 a výhrou 10 tisíc korun. Ostatní účastníci si odnesli vouchery na simulátory.
Vyzpovídali jsme účastníky závodu
Během závodu jsme byli na místě a exkluzivně jsme pro vás vyzpovídali dva účastníky závodu. Jedním z nich je vítěz VC MyRace Michal Šmídl a závodník, který nakonec skončil na 4. místě - Vojta Polesný.
Vojta Polesný
S Vojtou jsme se bavili o tom, jak se k závodění dostal a co pro něj závodění na simulátorech znamená. Dle jeho slov chtěl vždy závodit, avšak reálný motorsport byl vždy pro smrtelníky příliš drahý, a tak zvolil lepší a levnější variantu, jak se dostat do motorsportu. S aktivním závoděním na simulátorech začal zhruba před 10 lety. Poslední roky jezdí v týmu, takže více než na individuální úspěchy se soustředí na týmové výhry - jeden nebo dva závodníci jsou vždy lídři týmu a ostatní na ně jedou. Závodění na simulátorech bere jako koníček, který ale je pořádným žroutem času, a tak se smíchem v hlase dodává, že na osobní život nezbývá moc prostoru.
Například když se rozjíždí nový projekt, tak mu věnuje většinou 4 až 5 hodin volného času denně- což zahrnuje budování týmu, infrastrukturu a obchodní vztahy. Stejně tak každý tým musí mít markentingového manažera, bez něj by se tým dostával jen velmi těžko do světa investicí a hlavně světa velkých závodů. Investice do jednoho jezdce se pohybuje kolem 3000 euro, proto je důležité shánění sponzorů a podobně. Důležitá je také aktivita na sociálních sítí, kterou ale Vojta moc nepodporuje, protože má rád své soukromí.
Také čtěte
Michal Šmídl
Michala k simulátorům přivedla, stejně jako Vojtu, touha závodit v reálném motorsportu, ale nebyly pro to dostatečné finance - ostatně jedná se o nejdražší sport, který vůbec existuje. Už od malička se snažil seberealizovat v hraní závodních her a od 13 let začal jezdit na volantu. Povedlo se mu dostat z českých soutěží až na světovou úroveň, a to mezi nejlepší na světě. Poslední půl rok se naplno věnuje jen závodění, ale vše je závislé samozřejmě na tom, v jakém pořadí člověk končí - to se pak odvíjí na jeho "výplatě".
Mezi největší Michalovy úspěchy patří Evropské finále GT Academy 2014, kde se dostal do top 42 z 300 tisíc lidí, dále má 4 tituly ve virtuál GT, který je podporované společností Mercedes a je švýcarským šampiónem za rok 2020. Na kontě má ještě několik úspěchů, kterými se ale nechce chlubit, protože jak sám říká, člověk by neměl usínat na vavřínech a chce se raději v kariéře posouvat dál. Na rozdíl od Vojty, je Michal velmi aktivní na sociálních sítích. Používá Instragram, Twitter a má dokonce i svou webovou stránku. Kdo si jej chce najít, tak si jej najde.
Na závěr rozhovoru odpověděl na naší zvídavou otázku, co by doporučil našim čtenářům, kdyby chtěli také začít závodit na simulátorech. Sám radí, aby si zájemci nejprve koupili volant a aby zjistili, jestli je tento sport opravdu pro ně to pravé ořechové. Některým lidem se může totiž dělat blbě - v případě, že se simulátor hýbe nebo si nezvyknou na pohyb a běh času na obrazovce simulátoru. Důležitá je hlavně trpělivost. Pokud to člověk zahodí po pár kolech, že mu to nejde - nemá smysl, aby pokračoval dál ve snažení. Navíc takhle se ještě z nikoho mistr nestal, přestože jsou to hodiny trénování a těžké dřiny, výsledek na konec stojí za to.
Zdroj médií: MyRace.
