Vzhledem k tomu, že už jsme otestovali prakticky celé portfolio SUV a crossoverů od Lexusu, vyžádal jsem si na test i sedan, abych se znovu posadil do perfektně zpracovaného interiéru a vžil se do pozice člověka, který není nutně typický zákazník Audi nebo Mercedesu.
Test: Lexus ES 300h – japonská štika v německém rybníčku
V téhle třídě je to totiž tak trochu složité. Nabídka je docela široká, ať se podíváte směrem k Ingolstadtu, Mnichovu nebo Stuttgartu, vždy to bude Němec a podle toho to vypadá i na evropských silnicích a dálnicích. Nic proti německým vozům, ale všechny jsou tak „na jedno brdo“. Kdo chce více luxusu, volí Mercedes, kdo špetku dynamiky či opulentnosti, sáhne po BMW a zbytek si sedne do Audi. Ano, sem tam je vidět třeba Volvo, ale jinak je zkrátka znát, odkud většina „prémiovek“ pochází.
Představení, exteriér, interiér, zavazadlový prostor
Testovaný kousek jsem přebíral relativně čerstvý, na počítadle kilometrů bylo něco málo přes tři tisíce. Měl jsem naspěch, tak jsem do něj trochu bezmyšlenkovitě sedl a rychle se vypravil domů. Zajel jsem k baráku, vystoupil a šel rychle řešit nějaké pracovní záležitosti. Pohled mých očí se při telefonátu zatoulal z okna ven na místo, kde stálo auto a na chvíli se má pozornost přestala věnovat tomu, co druhá strana říkala. Ano, věděl jsem, jak Lexus ES zhruba vypadá, ale okamžitě jsem uznal, že na živo je to ještě o kus lepší než na fotkách. Takže namísto hovoru si moji pozornost uzmulo "éesko".
Také čtěte
Krásně uhlazená a elegantní silueta, která dodává vozu dynamiku, ale zároveň neubírá nic na jeho majestátnosti. Typická přední maska odkazuje na značku Lexus a hodně dobře působí i pruh denního svícení v předních světlech, který jaksi vybíhá ven a táhne se kousek směrem k blatníku. Jak se mi již zmíněná SUV téhle automobilky pod kůži svým vzezřením moc nedostala, tak ES rozhodně ano. Nebudu rozpitvávat jednotlivé detaily a kudrlinky, podívejte se do fotogalerie a udělejte si názor sami.
I přes nízkou siluetu se do vozu překvapivě snadno nastupuje. A nejen dopředu, ale i na zadní sedadla. Už ze zvuku zavření dveří, respektive toho, co následuje po něm, je okamžitě každému jasné, že tady se vše bude točit kolem pohodlí posádky. Okna s dvojitými skly a masivní zvuková izolace mají za následek to, že Lexus ES vás dokonale oddělí od vnějšího dění. I průjezd Prahou ve špičce je najednou poklidným zážitkem, který jen sem tam podkreslí velmi tlumený klapot starších dieselů, případně siréna sanitky. Ale i tak má řidič pocit, skoro jako by nebyl součástí okolního hektického světa. Tenhle klid, který se na palubě rozhostí zabouchnutím dveří, zkrátka umějí v Lexusu dokonale.
Také čtěte
I přesto, že jsme měli na test jednu z těch „základnějších“ výbav (Prestige), neměl jsem pocit, že by autu něco chybělo. Jistě, displej infotainmentu byl z těch skromnějších, ale nastavení sedadla a volantu se dá uložit do jedné ze tří konfigurací, které si auto pamatuje, palubní desku obohacoval decentní dřevěný pruh a stejný materiál byl i součástí volantu. Hodně se mi líbila i elektricky ovládaná sluneční clona na zadním skle. A jako vždy – vše perfektně zpracované, na tom si ostatně automobilka zakládá a pověstná japonská pečlivost je vidět všude, kam může padnout podhled zoufalého recenzenta, marně hledajícího nedostatky. Potěší i drobné detaily, jako třeba opravdu decentní linky na koženém obložení dveří, zkrátka každým centimetrem interiéru se někdo zabýval a snažil se, aby zapadal do celkového vyznění atmosféry uvnitř. Budu se opakovat, ale Lexus nehraje na nějaký prvoplánový luxus a na to, že posádku oslní technologickými vychytávkami a světelnými linkami na první dobrou. Kdepak, tady je všechno takové decentní a některé věci, jako třeba středovou loketní opěrku, která se umí vyklápět na obě strany, člověk objeví až časem. Tohle zkrátka německá konkurence, snažící se čím dál víc zalíbit všem, kdo si libují v kýči, neumí.
Jediné, co naruší pohodu na palubě, je infotainment, respektive jeho ovládání. To je realizováno pro Lexus typickým touchpadem na středovém tunelu a vlastně ani není tak hrozné, dokud se nepokoušíte něco napsat, typicky cíl do navigace. Jakkoliv si lze zvyknout na logiku a uspořádání menu, tak na složitější úkony je prostě lepší zastavit, protože vyžadují mnohdy opravdu plné soustředění. Trochu se z toho inženýři v Lexus vyvlékli tím, že systém naučili Apple CarPlay a Android Auto, ale nic to nemění na tom, že by měli celý infotainment i s ovládáním vyhodit z okna a začít znovu od začátku. Ano, některé modely už se dají ovládat i doteky na displej, ale pokud tomu není vše od začátku přizpůsobeno, tak to nikdy nebude tak úplně ono.
Naopak hodně se mi zamlouvá pocit, že mě interiér vpředu obklopuje. Rád si připadám, že sedím „v autě“, je to pro mě pocitově lepší než taková ta vzdušnost. Ta se nedostavuje ani vzadu, cestující sice mají opravdu velkorysý příděl prostoru pro nohy a kolena, nad hlavou to ale zase taková sláva není.Kufr má objem 454 litrů, ale opticky se zdá větší, je totiž dost hluboký. Nezkoušel jsem to, ale řekl bych, že všichni mafiáni, kteří se čas od času potřebují zbavit těla, mohou po ES s klidem sáhnout. Nakládací hrana není vysoko a průměrně vzrostlý pozemšťan se tam vejde bez nutnosti naporcování.
Také čtěte
Motor, spotřeba, jízda, zhodnocení
Základem systému pohonu byl u testovaného vozu řadový čtyřválec o objemu 2,5 litru. Zvládá 131 kW a doplňuje ho elektromotor, který umí 88 kW. Jak už to tak u hybridních systémů bývá, jejich výkony nelze sčítat, dohromady tedy je tahle sestava zvládne maximálně 160 kW. Je to na prémiový sedan málo? Možná pro toho, kdo potřebuje jezdit po dálnici opravdu rychle a okupovat výhradně levý pruh. Mně těch 218 koní stačilo bohatě a ani naložené auto mi nepřipadalo nějak líné. 130 i 160 km/h drží kopec nekopec, předjíždění na okreskách taky nebyl problém.
Trochu specifikum Lexusů je e-CVT převodovka. Něco naprosto jiného než moderní dvouspojky, CVT totiž stupně nemá nebo jich má naopak nekonečně mnoho, záleží na úhlu pohledu. Každopádně její projev je značně specifický a motor při prudkém rozjezdu zní trochu jako když u manuálu nechá řidič začátečník zbytečně dlouho prokluzovat spojku. Dá se na to zvyknout, ale ve chvíli, kdy v autě poveze někoho, kdo to nezná, bude si možná myslet, že je něco špatně. Na druhou stranu je tento druh převodovek snad ze všech automatů nejtrvanlivější. Ne nadarmo se lexusy umisťují pravidelně v předních pozicích žebříčků hodnotících spolehlivost a bezporuchovost.
Také čtěte
Hodně velké překvapení byla spotřeba vozu. Při běžném tempu jsem očekával hodnoty kolem osmi, možná devíti litrů paliva na sto kilometrů. Auto ale překvapilo hodnotou 6,2 s tím, že na dálnici to vzrostlo na „troufalých“ 6,5 litrů na sto. S klidnou nohou a zapnutým eko režimem není problém se pohybovat kolem 5,5 litrů benzínu na sto kilometrů jízdy. Ano, vím, že v této kategorii se otázka spotřeby příliš neřeší, neb kdo by na ni hleděl, vypadal by zkrátka divně. Na druhou stranu potěší fakt, že velkopanské manýry motor nemá a spokojí se s málem.
Nejvíce vozu vyhovuje poklidnější tempo, ke kterému vybízí i podvozek. Ten je naladěn komfortně, na druhou stranu bych si dokázal překvapit, že by mohl být ještě o něco měkčí a houpavější. Na trefování apexů zapomeňte, na tohle se hodí opravdu úplně jiná auta, tady se hraje na pohodu a plynulost. Ačkoliv svižně projet zatáčku zvládne Lexus ES taky, jen se u toho malinko víc nakloní, jízda je ale pořád jistá a žádná nervozita se nekoná. Volant neposkytne zpětnou vazbu téměř žádnou, ale jinak je řízení až překvapivě přesné. Zcela optimální mi pak připadaly brzdy. Ty jsem za celou dobu testu skoro nevnímal, což je vždycky dobré znamení – jsou tam, brzdí tak jak je potřeba a jejich dávkování je přesné.
Nakonec to tedy byl velice příjemný týden ve společnosti tohohle parťáka, který umí svoji posádku nenuceně rozmazlovat. Neřekne si za to moc, nenutí řidiče ovládat vše na dotykových displejích, naopak, disponuje spoustou tlačítek. Jedinou (a známou) slabinou tak je asi infotainment, respektive jeho ovládání. S tím se ale dá naučit žít.
Takže pro koho je Lexus ES 300h? Rozhodně ne pro někoho, kdo potřebuje cítit kopanec do zad pokaždé, když zavadí o pravý pedál. Není to nic pro uspěchaného podnikatele, ani pro člověka vyjadřujícího skrz auto objem svého konta a sociální status. Kdepak. Je to vůz pro někoho, kdo touží po komfortu bez zbytečné pozornosti, pro většinou asi introvertnější typy lidí, co nade vše preferují klid a pohodu.
Zdroj médií: redakce.
+
- Odhlučnění interiéru
- Komfort na palubě
- Prostornost
- Spotřeba
−
- Nepříliš povedené ovládání infotainmentu
- Specifický projev e-CVT převodovky
Fotogalerie (37 fotek)
