Samotná Kia nazývá Niro crossoverem. Je tu sice světlá výška 160 milimetrů, ale k hybridnímu Niru mnohem lépe sedí role kompaktního rodinného auta do města. Tuto úlohu totiž zvládá na jedničku!
Test: Kia Niro HEV – velký vůz v malém balení
Články na téma Kia Niro:
- Kia Niro HEV – cena a konfigurace
- Kia Niro – rozměry
- Kia Niro HEV – spotřeba
- Test: Kia Niro HEV – velký vůz v malém balení - právě čtete
Přemýšleli jste někdy nad tím, k čemu potřebujeme stále větší a větší auta? Ve městě je s nimi život složitější, hůře se parkuje a ani na úzkých okreskách není míjení se s ostatními auty zrovna příjemný zážitek. Vlastně to docela chápu. Velké auto rovná se prostorný interiér, prémiová výbava a často i pokročilejší technologie. Co když vám ale řeknu, že k tomuhle všemu nepotřebujete velké auto? Kia Niro HEV, kterou jsme měli na test, totiž přesně takové vlastnosti má, a přitom si zachovává poměrně kompaktní půdorys.
Netradiční vizáž
Vezměme to ale pěkně popořádku a na okamžik se zastavme u vzhledu. Při pohledu na druhou generaci Nira je asi zřejmé, že designový styl nesedne každému. Kupodivu jsem se ale v průběhu testu nesetkal s vyloženě negativní reakcí, spíše se nelíbily detaily. Já se přiznám, že jsme si korejský kompakt dopředu nijak extra nestudoval, a tak pro mě u vzhledu bylo největším překvapením to, že linka táhnoucí se přes celou šířku přídě ve skutečnosti není LED světlo, ale pouze stříbrně lakovaná lišta.
Také čtěte
Dojem onoho crossoveru se snaží evokovat náznaky ochranných plastů, nebo možná difuzorů pod předním a zadním nárazníkem, jinak je ale Kia Niro spíše povedená stylovka – třeba C-sloupek můžete mít vyvedený v různých barvách, což dává prostor všelijakým bizarním kombinacím. V zadní části se také skrývá jeden zajímavý designový prvek, kterým je malý průduch mezi sloupkem a karoserií. Je mi vlastně docela jedno, jestli to funguje – pokud ano, tak tím líp – ale je to prostě cool. Na vzhledu mi tak vadila pouze nevýrazná záď, ve které by se nějaké výraznější koncové svítilny vůbec neztratily.
Interiér
Interiér si na nějaké tradiční tvary taky moc nehraje a navazuje tak na zevnějšek. Hned zpočátku však musím vyzdvihnout velmi vysokou kvalitu zpracování, za to zaslouží Kia pochvalu. Volant má také specifický vzhled, ale za týden jsem si na jeho užívání bez problému navykl. Palubní desce jinak dominují displeje. První je místo kapličky přístrojů – nabízí sice různou grafiku přístrojů, ale po usazení v autě jsem se nemohl zbavit dojmu, že jsem k němu až příliš musel klopit zrak a zabralo mi dlouhou dobu, než jsem z něj vyčetl hledaný údaj. Možná je to o zvyku a dost možná je to jen subjektivní pocit, naštěstí máte pro důležité informace alternativu v podobě head-up displeje. Ten hodnotím jako velmi povedený a funkce, kdy se na něj promítá i varování před autem v mrtvém úhlu, je přímo fantastická.
Dva další displeje slouží pro ovládání funkcí auta a jsou hned pod sebou ve středu palubní desky. Tím vrchním ovládáte infotainment. Ten má hezkou grafiku, dobré reakce, ale trochu pomaleji se startuje. Jinak k němu ale nemám co říct, fungoval dobře. Úzký spodní displej slouží k ovládání rádia, respektive zkratek v infotainmentu, a klimatizace. Proto tam jsou i ty dva otočné ovladače, kterými buď ladíte hlasitost rádia, nebo upravujete teplotu. Vždy ale můžete ovládat jen jedno z toho. Upřímně mi to nijak nevadilo, klimatizaci stejně nastavujete jednou za uherský rok a pro její nejdůležitější funkce máte zkratky i na panelu s rádiem. Spíš mi připadalo složité se na obrazovce za jízdy trefit na správné políčko, protože ikonky na ní jsou spíše menších rozměrů.
Můj obdiv nezískal středový panel z velkého lesklého černého plastu. Všichni víme, že se na něj chytá prach a špína, v tomto případě i nehezky odráží sluneční paprsky přímo do obličeje řidiče. Ovládací prvky na něm jsou ale bez výhrad. S otočným ovladačem převodovky jsem problém neměl, vše fungovalo dobře. Dokonce se zde nachází i tlačítko ventilovaných sedaček, což je jeden z prvků prémiové výbavy, který se v dané kategorii moc nevidí. Sedačky, v nejvyšší výbavě potažené veganskou kůží, jsou mimochodem velmi příjemné a cením i základní nastavení bederní opěrky. Chybí pouze lepší opora spodní části těla v zatáčkách, ale to je vzhledem k zaměření auta detail, který hravě vyváží fakt, že se díky tomu z interiéru velmi dobře vysedá.
Ráj městských rodin
Zajímavější jsou ale přední sedadla ze zadní části. Jsou totiž chráněna plastovým krytem, díky kterému neucítíte kopání vzadu sedících ratolestí, a navíc okopané části sedačky velmi jednoduše očistíte. Praktické! Na zadních sedačkách však zdaleka nemusíte vozit pouze děti. Vzhledem k dostatku prostoru na hlavu i na kolena se sem pohodlně posadí i slušně vzrostlý dospělý. Zadní dveře se navíc otevírají téměř do pravého úhlu, takže se z druhé řady i dobře vysedá. Z pohledu praktičnosti cením i dvojici USB-C konektorů umístěných prakticky po stranách předních sedaček. Ty doplňuje ještě jeden konektor vpředu, bezdrátová nabíjecí podložka, klasická autozásuvka a dokonce i ta 220V.
Zavazadlový prostor je u hybridního Nira kupodivu menší než u elektrické verze. Pořád má ale pro danou kategorii slušný objem. V závislosti na konfiguraci to je 425 až 451 litrů. Navíc má praktické dvojité dno. U rodinného městského vozítka bych ale hledal nějaké záchytné prvky. Třeba háček na pověšení nákupní tašky a podobně tu nenajdete. Naštěstí je ale dostatek odkládacích prostor v interiéru a ve dveřích. Pouze pro loketní opěrku bych možná obětoval více prostoru u držáků nápojů a udělal ji objemnější. Jinak ale Kia Niro nabízí při skromných vnějších rozměrech skutečně bohatý vnitřní prostor.
Také čtěte
Pro města má Niro ještě jednu vychytávku. Představte si, že parkujete u obchoďáku, z obou stran vás zablokují majitelé velkých SUV a do auta se prostě nedostanete. Pro to má Niro řešení. Klíčkem vůz na dálku nastartujete a pomocí šipek dopředu nebo dozadu bezpečně vyjedete z parkovacího místa. Taková blbost, ale věřím, že se pro ni v budoucnu najde využití. Zatím je to zajímavá „fíčura“ pro automobilové nerdy.
Jízdní dojmy
Při jízdě těží hybridní Kia Niro z dobrého základu. Není totiž úplně standardem, aby auto v této kategorii mělo v základu víceprvkovou zadní nápravu. Ta Niru dodává potřebnou jistotu a zlepšuje jízdní komfort. Vůbec tak ani nevadí, že testovaný kus v nejvyšší výbavě přijel na velkých 18″ kolech. Klidně si je při konfiguraci zaškrtněte taky – auto na nich vypadá skvěle a komfortu to neublíží. Podvozek je totiž přirozeně naladěný na komfortní notu, která ostatně sedí celému autu.
S tím zřejmě počítají i brzdy, které mají pomalý nástup a pokud chcete opravdu ostrý brzdný účinek, musíte se na ně doslova postavit. To mi osobně příliš nesedělo. Když se ale nastavíte na tempo Nira, tak zjistíte, že brzdy zas tak moc nepotřebujete. Spoustu toho totiž ubrzdíte rekuperací. Tu můžete regulovat pádly pod volantem ve třech stupních. Pokud chcete okamžitou maximální rekuperaci, stačí dlouze držet levé pádlo. Podržením pravého pádla naopak přepnete na automatický režim, kdy auto rekuperuje podle situace před ním.
Komfort na palubě tak snižuje pouze horší odhlučnění. Více tlumící hmoty by si určitě zasloužily podběhy. V dálničních rychlostech je pak velmi zřetelný aerodynamický hluk od zrcátek. Naštěstí jde venkovní šelest zahnat kvalitním zvukem z prémiového audia Harman Kardon.
Schopný hybrid
Abych pravdu řekl, na dálnici se Kia Nira moc nehodí. Pod kapotou má jen atmosférickou benzinovou šestnáctistovku. Jeden elektromotor pak pomáhá k celkovému systémovému výkonu 141 koní (104 kW) a 265 Nm. Ve spojení se šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou, která pohonu dodává příjemnou kultivovanost, je to naprosto dostačující pohonné ústrojí i na delší cesty, kde bez obtíží poskytuje akurátní dynamiku i pro předjíždění. Jak již ale bylo řečeno, z principu není jeho přirozeným teritoriem dálnice, kde se se spotřebou podívá nad sedmilitrovou hranici.
Nastražte ale na hybridní pohon doslova cokoliv jiného a spotřebou se vždy budete držet kolem pěti litrů. Výhodou je, že Niro zvládá lehké tempo a městské rychlosti čistě na elektřinu. Buďte tak při jízdě plynulejší a rázem se můžete podívat i pod tabulkové hodnoty spotřeby, které výrobce udává mezi 4,4 až 4,7 litru na sto kilometrů. Jednoduše Kia Niro HEV funguje, a pokud ji nebudete každodenně trápit na dálnici, odmění vás vynikající spotřebou. Na rozdíl od plug-in hybridní verze vás však vůbec nemusí zajímat žádné nabíjení. Jo, to se mi libí!
Závěrečné zhodnocení
Hybridní Kia Niro ukázala v recenzi téměř samé klady. Se základní cenou 764 980 korun to možná není žádná lidovka, ale za to, co nabízí, není v žádném případě drahá. Vždyť za naší konfiguraci dáte už skoro milion a stejně si myslím, že si Kia Niro v testu svou cenovku bez ztráty kytičky obhájila. Jednoduše nabízí totožné vlastnosti, technologie, materiály i zpracování jako větší a dražší vozy, a přitom to balí do použitelné a kompaktní karoserie. Přiznám se, že jsem neměl přehnaná očekávání a možná právě proto si mě Niro svým přístupem a schopnostmi tak získalo.
Zdroj info: Autorský text, Kia.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Fotogalerie (34 fotek)
