Test Honda CR-V 2.0 i-MMD Hybrid Sport line - rodinná limitka

Tohle SUV nemusím dlouze představovat, protože vzhledově je velmi podobné svému nelimitovanému dvojčeti. V limitované edici se liší jen pár detaily, které jej na oko činí sofistikovanějším a sportovnějším modelem. Změnu prozrazují například 18palcová černě lakovaná kola s maticemi, dále pak chromové lišty kolem mlhovek a masky, anebo také lehce změněné obložení interiéru.

Oproti ostatním verzím má také jiné uspořádání středové konzole a to zejména co se týká řadící páky. K tomu přidáme zatmavená skla a tmavé čalounění a máme tady adepta na mafiánské auto. Příjemným benefitem jsou i full LED světla, která ale mají každá nová CR-V už součástí výbavy.

Černá je nová nejoblíbenější barva

Na první pohled vypadá auto velmi mohutně a budí respekt kolemjdoucích. To, že v sobě skrývá i-MMD pohon, který ale z venku nejde poznat, je pozitivní zprávou. I když při bližším zkoumání znáčku automobilky na přídi, objevíte modrý lem, který elektrifikaci prozrazuje. Podobně modrou barvu používá třeba i Toyota. Dalším upozorněním, že je něco jinak, prozrazuje i zavazadlový prostor, který se kvůli uloženým bateriím zmenšil na 497 litrů.

Po otevření dveří se lehce zaleknu, protože celá kabina hraje do černých odstínů. To je na jednu stránku hezké, zejména co se designu týká, ale ta praktická stránka už lehce skomírá. Auto mám v době, kdy je venku celkem vedro. Stačí hádat, jak mi v kabině je, když vůz stál předtím několik hodin na přímém slunci. Černočerná čerň se velmi rychle vyhřeje a tomu nepřispívá ani černý lak karoserie. V létě tedy pozor na sukně a kraťasy, leckdy jsem si totiž neuvědomila, že jsou sedadla kožená a hupsla do nich, následně zaplakala. Vše by možná vyřešilo odvětrávání, ale to tu bohužel není. V tomto ohledu je výběr materiálu nevhodný, ale zase léto netrvá celý rok - zatím.

Také čtěte

8 min. čtení

Test: Volvo XC60 Black Edition

včera Radim Krejčík Testy

Když už jsem u sedadel, tak ta v horní části mají všitý emblém "Black edition", který připomene, co za limitku jste si pořídili. Jinak je sezení pohodlné, skoro až křesílkové. Mnoho prostoru naleznete i vzadu, kde je celkem solidní prostor jak na nohy, tak nad hlavou. Tato verze modelu nelze zvolit v 7místné variantě, neboť nouzový prostor pro další pasažéry je zabraný už bateriemi. 

Obrovský prostor v kabině vozu

Čeho je tedy ještě hodně, je odkládacích prostor. Líbí se mi i celková vzdušnost přední části kabiny. Vzhledem k tomu, že se jaksi uskromnila část kolem řadící páky, která celkově zmizela. Přiznám se, že mi trvalo, než jsem si zvykla. Často jsem sahala po páce, která tam ale teď už není, místo ní se nacházejí ve středu pouze tlačítka. A zatímco jiní kolegové naříkají a rádi by klasické řešení zpět, mně se nová verze líbí.

Stačí jen stisknout a jedu. Ruku si tak odložím pohodlně na loketní opěrku a neřeším. Navíc je spodní část palubky zvýšená, a tudíž vzniká větší prostor pro nohy. Zároveň je pohyb dlaně ku třeba displeji multimediální zábavy nebo pro změnu jízdy mnohem přirozenější, než šmátrat někde dole a hledat to správné písmenko.

Ve středu ještě zůstaneme, protože hned pod novými tlačítky pro jízdu se nachází prostor pro bezdrátové nabíjení telefonu, kam se vpasuje přesně na milimetry i moje velké pádlo. To cením, protože výrobci jiných automobilů často nemyslí na fakt, že se velikost mobilních telefonů stále zvětšuje a někdy se do jejich přihrádky prostě nevejde a musí se volit drátové nabíjení. Pokud nabíjet nechcete, tak pod loketní opěrkou se nachází odkládací plocha, která má gumovou podložku a telefon nemá šanci kamkoli uniknout.

Na palubní desce, kterou protíná dekor imitovaného šedého dřeva, je k nalezení 7palcový displej infotainmentu. K tomu mám asi je jednu větší výhradu. Jeho rozhraní je celkem zastaralé v porovnání s tím, co nabízí konkurence. Nicméně Honda si stojí za tím, že toto prostředí by mělo být pouze doplňkem k autu a neodvádět tak moc pozornost od řízení, tudíž v tomto ohledu už se musí rozhodnout každý sám. Zas je ale pravda, že obsahuje vše potřebné, i když jsem občas zápasila s navigací, která ne vždy a všechno zná. Existuje proto jedno elegantní řešení, prostě se připojit přes Android Auto, v případě jablíčkářů přes jejich rozhraní.

Také čtěte

3 min. čtení

Druhý názor na auto: Toyota Hilux

8. 4. 2024 Jakub Mokříš Testy

Minimální počet tlačítek

Ačkoli je celkově v interiéru velmi omezené množství hardwarových tlačítek, pak jistě každého, kdo nechce lovit zdlouhavě snížení teploty v dotykové obrazovce, potěší otočné ovladače klimatizace hned pod displejem. Pod nimi se pak nachází ještě tlačítka pro vyhřívání sedadel. Povrch této oblasti je pokrytý lesklým piano blackem, což může být pro mnohé trnem v oku. Miniaturní částice prachu mají tento povrchu rády a usazují se na něm raz, dva.

Před řidičem se nachází přístrojový dělený štít. Ten má celkem jednoduchou grafiku zobrazení bez zbytečných animací. V levém rohu vidím, jak moc mám nabitý akumulátor a vpravo zas, jak mi ubývají dílky z palivové nádrže. Uprostřed už jsou standardní data o jízdě, která se dají přepínat pomocí tlačítek na volantu. Ta jsou zajímavě řešená. Podklad je černý, ale přes to je zakomponovaný průhledný plast. Napadá mě otázka, jak dlouho tohle vydrží, než se povrch poškrábe nebo znehodnotí?

Elektrifikace na scéně

Honda si dala takové předsevzetí, že své klíčové modely bude posouvat pomalými krůčky směrem k zelenému světu, a tak do roku 2022 chce mít tyto modely plně elektrifikované. Což je jistě důležité rozhodnutí, které buď akceptujete nebo ne. Ostatně to se pak odrazí na prodejích, a proto do současného modelu usadila inteligentní pohon s více režimy jízdy. To znamená, že je auto osazeno 2 elektromotory, zážehovým dvoulitrovým motorem, který pracuje v Atkinsovově cyklu a bateriemi.

První z elektromotorů pohání kola a má výkon 135 kW s maximálním točivým momentem 315 Nm, k tomu k jízdě pomáhá ještě čtyřválcová atmosféra o výkonu 107 kW a krouťákem 175 Nm. V autě je ale ještě jeden elektromotor, který slouží jako generátor energie, dalo by se tedy říct, že má CR-V svou vlastní maličkou elektrárnu a není tak nikdy bez elektrické šťávy.

Hádáte správně, že v této symbióze nemůže být zastoupena klasická automatická převodovka, a tak se použilo jednoduše přímé propojení pohyblivých částí. Což je znát zejména při zrychlování. Jinak tichý projev naruší hlučné monotónní cosi, co úplně nechcete poslouchat třeba na dálnici, nebo když se musíte vytáhnout do velkého kopce. To napovídá tomu, že ačkoli auto je svou velikostí a postavením všestranné, hodí se spíše pro pobyt ve městě, kde se o rozjezdy vždy postará téměř neslyšitelný elektromotor a nebo na okrskách, kde zas tak často nemusíte šlapat na plyn.

Také čtěte

3 min. čtení

Toyota Hilux GR Sport – spotřeba

9. 4. 2024 Radim Krejčík Testy

Ne vše ve své režii

Při dostatečně nabité baterii lze zmáčknou kouzelné tlačítko EV, které má vynutit použití elektropohonu, jenže ne vždy je auto stejného názoru, protože pro přepnutí pohonu je žádoucí mít ideální podmínky. A tak vy sami zas tolik neovlivníte, na jaký pohon pojedete, vše si vyhodnocuje auto samo a snaží se být co nejefektivnější a tedy nejekonomičtější. Tento hybrid tedy jezdí buď na elektrický, hybridní nebo spalovací režim. Pozitivní ale je, že při změně nepocítíte v kabině výrazné projevy, až tedy na ty při prudké akceleraci. Pokud by vás zajímalo, jak a kam energie za jízdy putuje, stačí si přepnout na pohyblivou animaci v přístrojovém štítu.

A přestože nemůžete ovlivnit, jaký pohon bude zrovna prim, můžete si alespoň volit jízdní režimy - ty jsou klasický a nebo sportovní. Ten druhý asi zas tak často používat nebudete, když budete mít vzadu ratolesti, ale je to velmi příjemná změna od jinak celkem nudného projevu vozu. Pro porovnání mi přišlo, jako by auto dostalo do žil stříkačku se životabudičem. Nohou stačí jen polechtat plynový pedál a reakce se dostaví okamžitě. Řízení je pak dynamické a zábavné. A přestože tabulky hovoří jasně, z nuly na sto se auto dostane až za 8,9 sekund, v případně reálného prožitku vám to přijde za mnohem kratší dobu. Schválně si to vyzkoušejte na rovince.

Limitovaná edice se dotkla se sportovními změnami spíše vzhledu, než aby se změnil jízdní projev nebo byl snad nastavený tužší podvozek. Musím uznat, že s autem byla radost jezdit. Bavilo mě celkem i projíždění zatáček, kde jsem se nemusela bát, že skončím na boku, protože CR-V má odlehčenou a tuhou konstrukci podvozku s nízko posazeným těžištěm. Tudíž auto sedí na silnici tak, jak má. Kam jde volant, tam jde i auto. Jízda po rozbitých vozovkách rovněž není za trest a do kabiny se nedostává téměř žádný hluk od kol. 

Vůz je rovněž vybaven pohonem všech kol, takže zvládne jízdu ve zhoršených podmínkách a terénu, ačkoli je nutné myslet na to, že se nejedná o offroad, tedy brodění bych nechala raději na jiných adeptech. Nicméně polní cesty nebudou dělat velký problém a díky vyšší světlé výšce se dostanete bezpečně i třeba přes lehčí lesní terén při jízdě do kopce na pěknou vyhlídku.

Přestože výhled z kabiny je dobrý, pracuje zde dobře i optická iluze robustnosti přídě, a tak se možná budete bát trochu při parkování. Ale ve své podstatě není čeho. Pro nejnutnější případy máte parkovací kameru spolu se senzory, které akusticky upozorní na problém a nestane se žádný karambol, ani při podélném parkování.

Také čtěte

8 min. čtení

Neandrtálcem v dobrém i zlém: Toyota Hilux GR Sport není sportovec, ale neprůstřelný univerzál

7. 4. 2024 Radim Krejčík Testy

Poslední položkou na seznamu je spotřeba. Ta zasahuje do celkem pružného pásma čísel, protože nesmíme zapomínat na to, že se stále jedná o hybrid, který je doma ve městě a ne venku. V době testování jsem auto vzala přes půl republiky a notnou část přes dálnici. Je tak možné, že budete jezdit zhruba od 6 do 8,5 litrů na 100 kilometrů. Což ve své podstatě není vlastně zlé. Když se podíváte na to, o jak velké auto se jedná. Některá podobně stavěná auta jezdí i za víc. Navíc je objem nádrže příjemných 57 litrů. Některé hybridy by mohly hodně závidět.

Parametry testovaného vozu Honda CR-V Hybrid Limitovaná edice

Ano, či ne?

Nastává tedy otázka, zda se vyplatí připlatit si za limitovanou edici a nebo sáhnout po levnější výbavě. Podle mě je to asi otázkou vkusu. Auto je dobré, jezdí dobře a nabízí všestranné využití nejen pro rodiny s dětmi. Zároveň je to ale také auto spíše pro ty, kteří se od ostatních majitelů modelu chtějí odlišovat. Kromě černé varianty je k dispozici ještě bílá, takže ne vždy budete za člena yakuzy.

V rozhodování je nutné zahrnout fakt, jestli jste spíše městský člověk a nebo jezdíte i dálky. Vše má svá pro a proti. Nicméně rodinný faktor se mu nedá upřít a to ani díky velkému množství bezpečnostní asistentů. Běžte si ho vyzkoušet a uvidíte.