Redakční závod je u konce. Jak vypadala cesta a co účastníky nejvíc překvapilo?

4 týmy a touha být v cíli jako první

První kolega Richard vyrazil k moři do polského Kolobřehu Kiou Ceed (r. v. 2020, 1 368 cm³/ 73 kW, benzin). Během cesty musel překonat necelých 605 kilometrů (trasa Pardubice – Trutnov – Legnica – Zelená hora – Szczecin – Kolobřeh), takže aspiroval na absolutního vítěze závodu, což se nakonec i potvrdilo.

Druhý, ryze dámský tým, utvořila naše redaktorka Nikol, která společně s parťačkou mířila do polského Trojměstí. Jejich trasa měřila necelých 695 kilometrů (Pardubice – Wroclaw – Poznan – Bydgoszcz – Gdaňsk).  Na cestu vyrazily Audi A4 (r. v. 2008, 1 968 cm³/ 105 kW, nafta) a skončily jako druhé.

Třetí tým tvořila dvojice, které šéfoval David. Ten musel na své trase do italského Caorle překonat 856 kilometrů (Pardubice – Brno – Vídeň – Graz – Udine – Caorle) Peugeotem 308 (r. v. 2014, 1 560 cm³/ 68 kW, nafta). I přes kolony ve Vídni a zdržení dorazil do cíle jako třetí.

„Bramborovou“ medaili získal náš šéfredaktor Kuba. Ten musel překonat nejdelší trasu, která měla ve výsledku necelých 890 kilometrů (Pardubice – Brno – Vídeň – Graz – Maribor – Zagreb – Zadar). Na cestu se vypravil Škodou Superb Combi (r. v. 2011, 1 968 cm³/ 125 kW, nafta) a do cíle dorazil za necelých 12 hodin.

Také čtěte

5 min. čtení

41 861 korun! I za takové peníze jsou někteří řidiči ochotni jezdit „mezinárodku“

1. 9. 2026 V. F. Vrablová Aktuality

Průměrná spotřeba a celkové náklady

Pokud bychom se podívali na průměrnou spotřebu jednotlivých týmů po cestě do cílové destinace, pak musíme konstatovat, že nejlépe na tom byl David mířící do italského Caorle Peugeotem 308 (5,4 l/100 km). Pomyslnou druhou příčku obsadil náš šéfredaktor se Superbem a průměrnou spotřebou 5,8 l /100 km. Třetí místo patří redaktorce Nikol, která se vypravila Audi A4 do polského Trojměstí (6,1 l/100 km). Nejvyšší spotřebu měl Richard s Kiou Ceed (6,7 l/100 km).

A jak vypadaly celkové náklady na cestu k moři autem? Pokud bychom počítali pouze částky za pohonné hmoty, mýtné a dálniční známky, pak jednoznačně vyhrávají týmy mířící do Polska. Vůbec nejlevněji se k moři (Pomoří – Kolobřeh) dostal kolega Richard, a to za 1 412 Kč. Během cesty totiž nenajel na placené dálnice, takže se ho mýtné poplatky netýkaly.

Ryze dámské osazenstvo Audi A4 urvalo druhé místo i z hlediska nákladů. Celkem je vyšla cesta na 1 562,66 korun (1 477 Kč pohonné hmoty + mýtné na dálnici A1 za 85,66 Kč). Třetí místo patřilo Davidovi, který se vypravil Peugeotem do Caorle. Celkové náklady na cestu v jeho případě činily 2 269 Kč (pohonné hmoty 1 613 korun + 10denní dálniční známka do Rakouska za 307 Kč + mýto v Itálii za 349 Kč).

Nejdražší byla bezkonkurenčně cesta z Pardubic do Chorvatska Superbem. Celkové náklady na cestu v tomhle případě vyšly na 2 679,72 Kč (1 887 Kč pohonné hmoty + týdenní dálniční známka na Slovinsko 396 Kč + denní známka Rakousko 230 Kč + chorvatské mýtné 166,72 Kč).

*Redaktor zvolil pro zpáteční cestu z Chorvatska trasu mimo rakouskou dálnici, kupoval proto pouze jednodenní dálniční známku, a to na rozdíl od kolegy, který se z Caorle vracel stejnou trasou – pozn. redakce.

• Přečtěte si také: Do Splitu jsme vyslali naše redaktory. Zatímco jedna posádka cestovala autem, druhá zvolila letadlo

„Češi jsou nejhorší řidiči,“ shodují se posádky

Jakmile posádky dorazily do cíle, položili jsme jim tři jednoduché otázky. A tady jsou odpovědi jednotlivých týmů, které hodnotily nejen samotnou redakční výzvu, ale i plynulost provozu v jednotlivých zemích a jeho účastníky.

1. Jak tuhle redakční výzvu hodnotíš? Koho jsi tipoval/a na vítěze?

David (Peugeot 308, Caorle – Itálie): 

„Výzva byla určitě zajímavý nápad, který nás stál ale spoustu práce a úsilí. Myslím, že ve výsledku se nám povedla a u čtenářů bude mít úspěch. Tipoval jsem, že vyhraje Richard, protože to měl do Kolobřehu nejblíže. A můj tip se taky potvrdil. Předpokládal jsem, že do Caorle dojedeme poslední, ale nakonec jsme i přes šílené zácpy a kolony skončili třetí, což považuji za osobní úspěch.“

Richard (Kia Ceed, Pomoří – Polsko):

„Tipoval jsem sebe jako vítěze. Z jednoho prostého důvodu – moje cesta byla „papírově“ nejkratší a nejjednodušší, což se nakonec potvrdilo a na rozdíl od ostatních jsem měl štěstí, že mě cestou nepotkaly žádné komplikace typu kolon, nehod atd.

Původně jsem jako gentleman hned od začátku zvažoval, že bych nechal vyhrát konkurenční dámskou posádku, ale touha po slávě byla nakonec silnější. Výzvu hodnotím velmi kladně, řídím rád a vždy mi udělá radost mít možnost se podívat do míst, kde jsem ještě nebyl.

Tentokrát navíc s tím drobným kořením ve formě soutěžně-závodního nádechu. Jen drobný reminder pro mě na případnou příští akci – vybrat si místo, kde bude sakra trošku tepleji :)“

Nikol (Audi A4, Trojměstí – Polsko):

„Redakční výzvu hodnotím velmi pozitivně – byla to skvělá zkušenost, kterou bych si s radostí zopakovala. Od začátku jsem tipovala na vítěze Richarda, ale když jsem během cesty zjistila, že zůstává daleko za mnou, v koutku duše jsem doufala, že bych možná mohla urvat první místo já. Nakonec ale opravdu vyhrál Ríša.“

Kuba (Škoda Superb Combi, Zadar – Chorvatsko):

„Vyzkoušel jsem si po cestě ENC krabičku, která je super! Dále bych vyzdvihl to, že v zahraničí jsou mnohem lepší řidiči než u nás. Co se týče vítěze, tipoval jsem posádku, která mířila do Polska, protože mám jejich trasy projeté a vím, jak dlouho cesta k moři trvá.“

• Mohlo by vás zajímat: Cesta do Chorvatska: Jak jsme se na ni připravili?

2. Kolik času ti zabrala cesta do cíle, a co tě během jízdy příjemně překvapilo?

David (Peugeot 308, Caorle – Itálie):

„Vyjížděli jsme v 7 ráno z Pardubic a u moře jsme byli v 18:32. Největší problém byl v Rakousku a pak ve Vídni, kde jsme se zasekli kvůli kolonám. Příjemně nás překvapily cesty v Itálii, a to nejen svou kvalitou, ale i minimem uzavírek. Navíc mi přijde, že Italové jezdí na pohodu, nikam nechvátají, nikdo nedělá myšky, jako u nás v Česku. To bylo za mne zajímavé a velmi příjemné zjištění.“

Richard (Kia Ceed, Pomoří – Polsko):

„Odjezd jsem měl cca v 7:20 z Pardubic. Příjezd k hotelu byl cca v 15 hodin. Z té cesty minimálně 1 hodina, spíš tak hodina a čtvrt, byly různé pauzy typu benzín, mekáč, svačina, záchod, focení apod…  Příjemným překvapením byla naprosto bezproblémová cesta po Polsku, žádné kolony, zácpy, dopravní omezení, nic. A také velmi decentní provoz, který trošku zhoustl až na posledních cca 100 kilometrech. A slušně jezdící Poláci! U nás řidiči jezdí daleko hůř!"

Nikol (Audi A4, Trojměstí – Polsko):

„Cesta do Gdaňsku nám zabrala celkem 9 hodin a 9 minut, a to včetně několika zastávek – na jídlo, toaletu a tankování. Velmi příjemně mě překvapily dobře značené polské radary, a především prázdné a rovné dálnice, které cestu výrazně zpříjemnily."

Kuba (Škoda Superb Combi, Zadar – Chorvatsko):

„Cesta do Zadaru mi zabrala asi 12 hodin pohodové jízdy. Příjemně mě překvapila funkčnost ENC krabičky a zejména to, že řidiči po cestě se nechovali tak bezohledně jako u nás. Příjemným bonusem bylo i to, že jsem našel místo na parkování zdarma kousíček od ubytování.“

• Přečtěte si také: Jak funguje ENC krabička v Chorvatsku? A komu se vyplatí?

3. Potkala tě během cesty do cíle nějaká nepříjemná komplikace? Pokud ano, jaká?

David (Peugeot 308, Caorle – Itálie):

„Já třeba těsně před cestou zjistil, že nemám žádnou vodu v chladiči, což nás trošku vystrašilo. Auto bylo totiž v servisu a vodu tam pravděpodobně zapomněli doplnit. Takže jsme ji dolili my a pak se modlili, abychom dojeli. Naštěstí se žádné drama nekonalo.“

Richard (Kia Ceed, Pomoří – Polsko):

„Jak jsem již zmínil, komplikace žádné. Jen spíš taková „fun story“, že až cca v půlce cesty po Polsku jsem si uvědomil, že nejedu po dálnici, kde je povolená rychlost 140 km/hod, ale po rychlostní silnici, kde je rychlost o 20 km/hod nižší. Tempomat jsem měl do momentu prozření nastavený na těch 140. Tak uvidíme, jestli to bude mít nějaké následky.“

Nikol (Audi A4, Trojměstí – Polsko):

„Naštěstí jsme se vyhnuly jakýmkoli vážnějším komplikacím. Pouze v závěru cesty jsme špatně odbočily, což přičítám únavě z delšího řízení.“

Kuba (Škoda Superb Combi, Zadar – Chorvatsko):

„Nepříjemností je sama o sobě cesta autem přes Česko. Ta část je vždycky tragická. Táhnul jsem se za kamiony, nedalo se je pořádně předjet a ostatní jezdili jako utržení ze řetězu. Co mě osobně dost naštvalo a zároveň překvapilo, je kultura toalet po cestě. Nejhorší je bezkonkurenčně Slovinsko a Chorvatsko, kde si nechají za toalety zaplatit a vypadají jako záchody na našich čerpacích stanicích v 2. polovině 90. let. V Chorvatsku je to lepší jenom v tom, že se toalety neplatí.“