Jako většinu testovaných vozů i malé Mitsubishi Space Star jsem používal každý den tak jak používám své soukromé auto. To je totiž ten nejlepší test ze všech, při kterém vyplave na povrch nejvíce nedostatků.
Mitsubishi Space Star jako daily
Články na téma Mitsubishi Space Star:
Denní využívání vypadalo zhruba následovně: školka a zpět domů (8 km), pak po poledni úřady, nákupy, tedy do města a zpět (20 km), následně opět školka a tři večery v týdnu za sportem (32 km). Mezitím auto obvykle vychladlo, nicméně provoz s prakticky neustále studeným motorem by mu neměl s ohledem na nepřímé vstřikování paliva vadit.
Co mě na Mitsubishi Space Star potěšilo
Spotřeba je příkladná, věnoval jsem se tomu už v testu, nicméně zde to jenom stručně zopakuji. Ani na kratší trasy není problém jezdit za pět litrů na sto, po zahřátí motoru se dá jeho apetit klidně ještě srazit. V tomto směru jsem nemohl být spokojenější.
Komfort sezení a interiéru obecně u aut provozovaných na jízdy kolem komína zase tak neřeším (ačkoliv mu není co vytýkat), ale co potěší je, když můžu nastoupit bez toho, abych se u toho natřikrát musel zlomit. Space Star dokazuje, že i na ploše malého auta lze toto vyřešit obstojně. Ve srovnání třeba s Toyotou Yaris je to nebe a dudy.
Auto má přesně nula otravných pomocníků a asistentů. Zejména žádné hlídání jízdy v pruhu, které bych musel před jízdou vypínat na pomalém infotainmentu. A nemusel jsem vypínat ani stop-start systém, který fungoval až tehdy, když se motor doopravdy ohřál, takže dvě třetiny cest jsem o něm ani nevěděl. Je to neskutečně osvobozující pocit, sednout si do auta a prostě jet, neřešit „předletovou přípravu“ a neprat se na silnici s řídící jednotkou o to, kdo bude kroutit volantem. Bohužel, Mitsubishi Space Star je v tomhle docela unikum.
Také čtěte
Co mně na Mitsubishi Space Star vadilo
Mrazivá rána se lépe snášejí, když člověk nastoupí do auta a zatopí si pod zadnicí. Automobilka tohle umí splnit za příplatek 3 398 korun pro řidiče, pokud vyžaduje teplo i spolujezdec, bude to za 5 899 korun. Vyhřívaný volant se bohužel nekoná. Co mě udivilo – autu dost dlouho trvá, než začne topit. Ukazovalo by to na velmi efektivní motor, což je mi ale při – 8 °C tak trochu ukradené, protože je mi klendra. Že se dočkám horkého vzduchu z ventilace až když se vracím domů z ranního odvozu do školky, mě zkrátka nepotěšilo. Některá auta mají toto vyřešené pomocí pomocného topného elementu, který holt poskytne trochu tepla, než se agregát ohřeje. Samozřejmě to s sebou nese nějaké náklady navíc, což je u rozpočtového vozu problém. Každopádně jako kupující bych si za to rozhodně byl ochoten připlatit.
Zadní kamera je skvělá věc, kdo někdy přejel potomkovi pohozený bicykl, asi ví, o čem mluvím. Space Star ji má takovou řekněme základní, tedy s horším rozlišením i podáním obrazu, ale i to stačí k tomu, aby řidič viděl, jak daleko je zídka, ke které parkuje. Problém je, že ve středoevropských podmínkách jsou silnice asi tak čtvrt roku oslizlé, mokré, pokryté břečkou a kdo ví čím vším. Abych to zkrátil, tak není v silách běžného majitele auta udržet kameru čistou. Ujedete pět kilometrů a vidíte prd. Opět chápu, že udělat proti tomu účinné opatření by zvedlo náklady. Otázka je, jak moc by je to zvedlo a jestli by to za to fakt nestálo.
Zdroj info: Mitsubishi, redaktor.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
