Test: Nová Kia Sorento 2.2 CRDi - Američan z Koreje

19. 1. 2021 11 min. čtení diskuze (5) Testy Kia

Tak zase to SUV. Tentokrát jedno z těch velkých, která nedají ekologickým aktivistům spát, protože zabírají víc místa než kolo nebo průměrně rostlý chodec. Jak po takové "obludě" úplně netoužím, tak si rád čas od času nějakou rád zkusím alespoň v testu. Je to výlet do jiného, pro mě trochu neznámého, světa.

Kia Sorento 2.2 CRDi v redakčním testu Portálu řidiče

"Americký design", hodně foukátek, otravný držáky

Na nové Sorento jsem se těšil hodně. Jako jedno z mála aut v poslední době mě totiž zaujalo primárně vzhledem. Ono totiž tohle auto vypadá, a nejen podle mě, dost “americky”. Navíc má hodně zajímavou cenovku!

Když jsem se na vůz poprvé podíval, musel jsem uznat, že něco do sebe rozhodně má, ale k designu mám i pár výhrad. Začnu barvou - ve stříbrné není špatné, ale když jsem se podíval do konfigurátoru na další dostupné odstíny, byl jsem zklamaný. Všechno je to takové unylé. Tedy krom modré “Mineral Blue” a červené “Runway Red”, které jsou obě stejně jen takové decentní. Klidně se tam mrkněte sami, jsou to převážně odstíny šedi, ale té už je na silnicích dost.

Mrzí mě, že už i Korejci se začali brát tak vážně, že nejsou schopni namíchat nějakou pěknou žlutou, rudou nebo zkrátka něco odvážného. Něco, co by vůz odlišilo na parkovišti od té nudy. Nerad začínám takhle negativně, ale prostě je to tak. I ta škodovka umí nabídnout Kodiaqa (jako srovnatelného konkurenta) v zajímavějších odstínech, sakra!

Kia Sorento v redakčním testu

Dost slziček, teď zas chvíli k tomu, co se mi líbilo - to auto je jiné. Prostě celkový dojem z exteriéru je na hony vzdálený tomu, jak si představujeme SUVčka. Přední maska je krásně mohutná a protáhlá dolů. Světla navazují na mřížku před chladičem a s přimhouřením oka prostě ten předek vypadá, jak kdyby byl designovaný na prorážení sněhových závějí. Za mě super!

Podobně na tom je i zadek. Ten je o něco čistší, ne tak členitý, ale ty rozdělené svítilny vypadají skvěle. Jejich vertikální orientace není úplně tradiční a prolis na víku kufru ubírá něco málo z té celkové mohutnosti. Pořád ale pozorovatel vnímá Sorento jako auto, které je prostě velké a výrazné.

Kia Sorento - záď testovaného vozu

Jenže pak jsem se podíval pořádně z boku a tady už mé nadšení trochu opadlo. Ta ploutvička - ne, na tu si prostě nezvyknu. Chápu, že se značka chce něčím odlišit od konkurence, ale tohle je trochu jak něco, co tam zbylo po vylomení dílu z formy a někdo tu věc zapomněl odříznout. Asi bych se s tím naučil žít, ale působí to na mě jako snaha mít něco, co nikdo jiný nemá, a to za každou cenu.

Kia Sorento v testu - ploutvička na bočním okně

Druhá věc, co je to sakra pod těmi bočními zrcátky? Kus hliníku (doufejme), jehož účel mi zcela uniká. Nemám rád jednoduchost a strohost za každou cenu, ale taky úplně nemusím takové zbytečné ozdůbky bez hlubšího smyslu. Jako celek tedy auto funguje dobře, ale jakmile se člověk zaměří na detaily a podcelky, tak už to není taková hitparáda. Strašně moc to působí dojmem, že nové Sorento nebylo navrženo tak úplně podle evropských měřítek vkusu. Na druhou stranu jsem se setkal u svého okolí i s reakcemi, které chválily originalitu a neměly k designu absolutně žádné výhrady. Názor, ať si vážený čtenář udělá sám, já jsem ten svůj předložil a nemám nic proti tomu, když bude třeba v menšině.

Tenhle kus čehosi pod zrcátkem - nechápu jeho smysl a ani mi tam nijak nezapadá vlastně

Interiér testovaného vozu

Vnitřek mi přišel, až na zbytečně moc lesklých a lehce lacině působících plastů, vkusně řešený a působí malinko futuristicky. Nečekaně dominantní jsou výdechy klimatizace, které jsou orientované trochu netradičně vertikálně. Hlavní jsou zdvojené, kdy ten velký doplňuje ještě jeden malý. V praxi lze nastavit foukání jen třeba pro řidičovu zónu ze čtyř směrů. Cením si nastavení teploty pomocí tlačítka, je super si zase sednout do auta, kde nemusím kvůli tomu šmrdlat prstem po displeji.

Displeje jsou, jak ostatně diktát doby velí, k dispozici dva - respektive tři. Ten hlavní, centrální, je dost “na široko”, ale má jemné rozlišení a obraz z kamer je nádherně ostrý, řekl bych lepší než i u leckterého dražšího konkurenta. Řidič nemusí spoléhat jen na dotykovou plochu, ale pro přepínání mezi základními funkcemi a obrazovkami poslouží tlačítka po stranách. Ta jsou bohužel prosta hmatové odezvy, jedná se jen o dotykové plošky a ne vždy je “stisk” zaznamenán.

Hodně super je funkce, kdy se blinkrem přenáší do budíku na příslušné straně i obraz za kamery

Řidič má pro sebe velký displej zobrazující budíky a základní údaje o jízdě. Nic objevného nečekejte, dá se lehce změnit grafický styl, ale to je asi tak všechno. Největší vychytávka se ukáže v okamžiku, kdy se spustí blinkr. Budík na příslušné straně se totiž změní na obraz kamery, která ukáže dění na té či oné straně auta. Řidič se tak snadno přesvědčí, že může třeba na dálnici předjíždět bezpečně a nic se k němu zezadu neřítí. Jednoduché, funkční a vlastně i docela efektní. Kdyby se tohohle chytli i ostatní výrobci, bylo by to fajn, ostatně kamer už na to mají dnešní auta dost…

Aby byl výčet kompletní, tak poslední displej je head-up, který řidiči ukáže zjednodušené pokyny z navigace, rychlost, nastavení tempomatu a rychlostní omezení v daném místě. Že bych to musel v autě mít, to se říct nedá, ale na delších cestách je to příjemná věc, protože oči nemusejí neustále přeostřovat mezi budíky a vozovkou.

Kia Sorento - head-up displej

Sorento je uvnitř velmi příjemné místo pro cestování. Ambientní osvětlení se umí ztlumit, když se vůz rozjede. Sedadla jsou krásně velká, panoramatická střecha interiér hezky prosvětlí a celé to podtrhují reproduktory Bose, které hrají opravdu pěkně. Interiér je prostorný a není těžké se dovtípit, že tomu dost pomáhají třeba dveře, jejichž výplň je v oblasti loktů prohnutá směrem ven. Mimochodem, krycí plast předních opěradel zabraňující okopání zad v sobě ukrývá zdířku s USB konektorem, což mi přijde jako perfektní nápad.

3 řady sedadel = 7 míst

Když už jsem u té druhé řady, tak tady mi vadilo jediné - koleno mi dost utlačoval držák na pití, který trčí dovnitř. Jízdní pozice tak nebyla úplně uvolněná a musel jsem držet nohy víc u sebe. Zkrátka nemohl jsem cestovat tak, jak jsem zvyklý. Fakt nechápu, že tohle někdo dopustil, vždyť to sakra musel při testech zaznamenat snad každý průměrně vzrostlý člověk. Na kratší trase to tak nevadí, ale čím větší dálka se pojede, tím bych měl chuť ten kus plastu něčím prostě uříznout. Ergonomický přešlap nevyžehlí ani fakt, že středový tunel je vysoký jen asi tři centimetry, takže na prostředním sedadle to nebude taková tortura jako obvykle.

Sezení v druhé řadě by bylo super. Nebýt toho otravně dovnitř čumícího a do kolene tlačícího držáku na pití

Prostřední řada je posuvná (60/40), v tom nejvelkorysejším nastavení je místa pro nohy samozřejmě nadbytek. Pokud chcete, aby nějaké zbylo i na ty ve třetí řadě, bude nutné se uskromnit a to už na nějaké velké rozvalování není. Samozřejmě o to větší šikana bude ten podělaný držák na flašku s pitím. Achjo!

Úplně dozadu se dva dospělí pasažéři vejdou ještě pořád v pohodě, mají dokonce vlastní USB nabíjecí porty a výdechy klimatizace i s regulací síly foukání. Místa pro nohy je tak akorát, nad hlavou taky. Záleží samozřejmě i na “výškové konfiguraci” celé posádky. Když je řidič dvoumetrový a za něj si sedne jeho o centimetr vyšší brácha, tak se nemůže sedadlo posunout moc dopředu. Zadní sedačky v takovém případě poskytnou prostor spíše pro děti.

Velký kufr rád podpoří cestovatelské / chatařské / stěhovací / nakupovací / tělozbavovací choutky. Tedy pokud vás pojede maximálně pět a zadní sedadla tak zůstanou sklopená. V tu chvíli se do kufru vejde 705 litrů zavazadel. V okamžiku, kdy dojde na obsazení poslední řady, zbyde z této hodnoty pouze 187 litrů. Větší rodiny tak na dovolenou pojedou asi se střešním boxem.

V pěti je kufr dostatečně velký, v sedmi už ne

Povedený motor, stop-start po mrtvici, auto na vysílačku

Pohon vozu, který jsme měli k dispozici na test, obstarával naftový agregát o objemu 2,2 litru. Umí pohánět všechna čtyři kola a spojen je s dvouspojkovým automatem, který má 8 stupňů.

Motor jako takový je skvěle odhlučněný, akorát za studena o sobě dává trochu vědět. Připsat to lze i faktu, že jsme měli vůz dost nový. Předpokládám, že časem se i toto trochu zlepší. 148 kW výkonu na rozhýbání těžkého Sorenta stačí v pohodě, převodovka díky počtu stupňů nikdy nemá problém s tím, jaký kvalt tam zrovna poslat. Jenže je to celé takové pomalé, laxní, ležérní… Chápu, že okruhové ambice s velkým SUV asi bude mít málokdo, na druhou stranu by se sem tam hodila o něco rychlejší reakce.

Motor má lehce letargičtější odezvu na pravý pedál, převodovka taky sem tam váhá, ale nejvíc mě dostal stop-start systém. Ten je tak pomalý, až je to otravné. Znovu nastartovat motor a rozjet se zabere možná ke třem vteřinám a kolikrát jsem nabyl dojmu, že to auto je prostě rozbité, jak dlouho trvalo, než se vůbec začalo něco dít. Tragičtější aplikaci stop-start systému jsem ještě neviděl, jakkoliv chápu, že výrobci aut to dělají svým způsobem z donucení. Naštěstí se tahle pruda dá tlačítkem vypnout, což, jak předpokládám, začne asi drtivá většina majitelů Sorenta před každou jízdou dělat.

Kia Sorento - recenze vozu s naftovým motorem 2.2 CRDi

Spotřeba dva-dvojky se u mě pohybovala většinu času někde kolem devíti až jedenácti litrů na sto. Jednou jsem to stlačil k osmi, ale to jsem vezl vzadu spící dítě, takže jsem maximalizoval snahu o plynulou jízdu a využíval jen malou část akceleračního potenciálu. Papírových šest litrů se mi ale nepodařilo dosáhnout ani vzdáleně. Průměrný řidič bude jezdit počítám tak za těch devět a půl. Málo to není, ale jestli je to hodně, toť otázka, kterou si musí každý zodpovědět sám. Za mě je to možná malinko víc, než bych čekal na nijak zvlášť dynamikou oplývající SUV.

Jízdní projev vozu Kia Sorento

Se Sorentem se nejlépe jezdí spíš pohodově a dává rádo najevo, že rozvážnější tempo je to, na co bylo stavěné. V interiéru je i na delších cestách pohoda do okamžiku, než se řidič rozhodne vrhat se do zatáček sportovnějším tempem. Vůz jako takový si to nechá líbit bez problémů, jakkoliv jsem cíleně nehledal limity přilnavosti pneumatik. Problém bude spíš s posádkou. Začne nadávat, protože houpavěji naladěné tlumiče se holt v zatáčce trochu stlačí a vůz se jednoduše nakloní směrem ven ze zatáčky. V utaženějších serpentinách se nebojí i dost zakleknout na vnější přední kolo. Pořád ale podvozek zvládne skvěle tlumit nerovnosti.

Kia Sorento - záď vozu připomíná vozy z USA

Parketou vozu je spíš dálniční cestování, kde jen tak zlehka a konejšivě pohupuje s pasažéry. Dobře odhlučněný motor nedává moc pocítit, že se jede třeba stošedesátkou. Toto velká SUV umí dokonale a oproti sedanům nebo velkým kombíkům mají zkrátka neoddiskutovatelnou výhodu. Jejich interiér je vzdušnější a nalodit se do takového auta je prostě daleko pohodlnější. Zejména ukurtování dětí do sedačky se dá provádět jakž takž důstojně a není nutné se moc ohýbat a vystrkovat pozadí na celý svět.

Volič převodovky umožňuje vybrat si jeden ze tří terénních režimů. Tady se přiznám bez mučení, že jsem neměl to srdce vytáhnout Sorento dál než na lehce rozbahněnou polní cestu, takže nemohu zodpovědně zhodnotit, jestli to k něčemu je nebo není. Vyzkoušel jsem jen “bahenní režim”, u kterého si řídící jednotka drží otáčky výš a pro přeřazení je nutné motor trochu víc vytočit. Pohon se přitom snaží držet rovnoměrně na všechna kola. Funguje to, jezdí to, nezahrabe se to. Jako uživatel jsem vlastně spokojen.

Kia Sorento v redakčním testu

Víc jsem si vyhrál s možností ovládat vůz dálkově, respektive popojíždět dopředu a dozadu. Chvíli jsem si s tím hrál před barákem, což není zas až taková zábava, protože člověk musí být zhruba do šesti metrů od auta, navíc asi pět sekund trvá, než si Sorento srovná kola a dá se do pohybu. Při parkování v obchoďáku jsem si tuhle vychytávku vyzkoušel i v praxi a ano, je to fajn, je to užitečné, ale že bych to vyloženě musel mít, to zas ne. V určitých momentech to nicméně poskytne možnost zaparkovat i do míst, kam by si člověk jinak netroufl.

Pokud koukáte po nějakém sedmimístném autě, určitě Sorento zvažte. Za 1,38 milionu, což je cena testovaného kousku, je to auto kompletní a nenašli jsme nic, co by nám chybělo. Stojí to za to? Za mě ano, určitě je to hodně schopný vůz, který navíc přináší i dost neokoukaný vzhled. Kdyby Kia neudělala některé zbytečné přešlapy, nebál bych se postavit ji na první místo v pomyslném žebříčku. Takhle to je “jen” nadprůměrné SUV.

Zdroj médií: Redakce

+

  • Pohodlný a prostorný interiér
  • Parádní infotainment
  • Neokoukaný design
  • Velký kufr
  • Dálkové ovládání
  • Cena

  • Otravně pomalý stop-start systém
  • Nedobře vymyšlené držáky na pití ve druhé řadě
Jakub Mokříš

Autor článku
Kuba má rád praktická auta, která dávají smysl, ale i ta, která moc smysl nedávají a dělají primárně radost. Nerad se v nich hrabe, protože to neumí a vždycky mu nějaký šroubek zbyde.

Miroslav Podhorský, 23. 1. 2021 18:22
Tak se zkuste podívat na VW Atlas také vyráběný v USA.Top výbava a stejná a menší cenovka.O vlastnostech vozu nemluvě-zpracování,motor a pod
Kamil Faist, 23. 1. 2021 18:54
Zajímavá kára!
Karel Čáp, 20. 1. 2021 6:17
Zdravím. Start-stop je opravdu otrava. Vypínám hned po startu. Jinak spotřeba při rozumné jízdě je lehce nad 7l (pokud více šlapete na plyn tak 9l). Tohle auto je postaveno jako dálniční křižník (pohodová jízda), ale na okruhu s ním byla taky docela sranda. Nedával bych ho do kategorie SUV. Spíše mu náleží Allroad. Na stavbách projel zatím všude, ale do zoraného pole už to není.
Jakub Mokříš, 20. 1. 2021 12:19
Start-stop je IMO otrava vždy. To prostě nejde provést dobře. A SUV jako kategorie nemá nijak přesnou specifikaci a výbavou, cenovkou, marketingem... Prostě vším tam to Sorento míří. A ano, na dlouhé dálniční jízdy to bude super auto!
Antonin Klimčík, 19. 1. 2021 17:03
velice pěkný ,ale ten stopstart si moho strčit někde

Podobné články

Chcete zdarma dostávat prémiový obsah, zajímavé nabídky a akce do svého e-mailu?