Aditiva do paliva – jaká jsou už v základu?

Jaká je koncentrace aditiv v palivech?

Nepředstavujte si to jako nějaký koktejl, kde benzín nebo nafta mají minoritní podíl. Naopak! Jedná se o maximálně jednotky mililitrů přísad na litr čistého paliva. Dávkování musí být velmi přesné, protože příliš vysoká koncentrace se míjí účinkem, případně přináší dokonce negativní efekt. Svoji roli má i cena aditivace, protože aditiva jsou výrazně dražší, než samotné palivo. Přimíchávání aditiv se realizuje v průběhu tankování do cisteren, které je pak rozvážejí. V rafinerii má každý odběratel, tedy síť čerpacích stanic, svoji nádrž s aditivy. Z té se při čerpání přesně odměřené množství přidává do protékajícího paliva. Na čerpací stanici tak přijde palivo už aditivované, dříve se to však řešilo jinak a aditivum se přidávalo až na benzínkách.

Které palivo má aditiva nejlepší?

Kromě laboratorních testů neexistuje způsob, jak posoudit kvalitu toho kterého paliva. Základ je víceméně stejný, rozhodující pro kvalitu je aditivační balíček. Ty si zadávají čerpací sítě u externích firem, eventuálně si je mohou vyvíjet samy. V každém případě se moc nechlubí přesným podílem té které látky, protože je to v podstatě jejich know-how.

Také čtěte

3 min. čtení

Test letních pneu 215/40 R18 2024

15. 5. 2024 Jiří Lacina Tipy a rady

Prémiová paliva obsahují aditiv více než ta běžná, což je také důvod jejich vyšší ceny (ačkoliv nikdo neví, zdali cena obsažených aditiv odpovídá i nárůstu ceny oproti základnímu palivu). Pakliže kupujete třeba prémiovou naftu, doporučujeme nepřidávat už do ní žádné aditivum – distributor to udělal za vás. Další aditivace nebude mít účinek, případně, jak už jsme uváděli výše, dojde naopak ke zhoršení některých vlastností paliva. Pro Orlen Benzina dělá aditiva například VIF. Natankovat třeba Vervu 100 a pak do ní ještě lít VIF Zimní, je asi zbytečnost, které bychom se raději vyvarovali.

Proč se vlastně aditiva do paliv přidávají?

Čistá nafta nebo čistý benzín by neměly šanci splnit potřebné kvalitativní požadavky, tedy jakostní normy. Ty jsou stavěné tak, že pro moderní vozidla bohužel už nejsou dostatečné, doporučení směrem k palivářům však vydávají asociace výrobců automobilů v dokumentu World Wide Fuel Charter (WWFC). Je to opravdu spíše doporučení, nicméně výrobci paliv se jím rádi řídí, aby třeba nějaká značka nevešla ve známost jako ta, která motorům moc neprospívá. I proto nemají větší čerpací sítě moc zájem na palivech šetřit.

Biosložka a její problém

Jedním z nejdiskutovanějších aditiv je biosložka. Ano i to je aditivum, neboť je to přísada, ačkoliv trochu kontroverzní. Způsobuje totiž dřívější degradaci paliva a její výroba se například u nás neobešla bez kontroverze (vláda schválila vyšší podíl, než předepisuje EU, proč asi?). Prvním problémem jsou cíle biosložky, které jsou vzletně ekologické, nicméně ani jeden se nepodařilo naplnit, spíš naopak.

Jenže na druhé misce vah máme moderní motory a jejich vstřikovače, které jsou velmi, velmi citlivé na mazivost nafty. A tu právě biosložka dost zásadně zvedá, a to natolik, že reálně opravdu vstřikovačům prodlužuje životnost. I když už tedy biosložka povinná není, je svým způsobem dobře, že na straně distributorů paliv se nic nezměnilo a počítají s ní i do budoucna.