PRÁCE 🧰

Test: Peugeot 5008 GT 2.0 BlueHDi 180 - velká rodinná pohoda

15. 7. 2021 10 min. čtení diskuze (0) Testy Peugeot

V segmentu středních SUV začíná být trochu těsno. Kdo nepokukuje vyloženě po prémii, ten může s klidem zařadit pěttisícosmičku do svého výběru. V testu totiž Peugeot 5008 velmi pozitivně překvapil.

Tohle auto se vlastně velmi pružně přizpůsobuje trhu. Pamatujete na první Peugeot 5008? Bylo to čistokrevné MPV. Jenže už tehdy nastupovala nová móda SUV, což je s trochou nadsázky to samé, jen s větší světlou výškou a pár plasty navíc. A tak se stalo i u automobilky se lvem ve znaku, že se holt mezigeneračně auto proměnilo v to, co lidé chtějí a kupují.

Zepředu super

Změna je to vskutku povedená, minimálně designově umí vůz chytat pohledy. Tedy pokud se k vám blíží čelem. Tam totiž vynikne členitá příď, která nabízí hned několik líbivých detailů. Bezrámečková maska chladiče se povedla, stejně jako světlomety, které jsou do ní z boků “zaražené”. Z těch se dolů táhnou i pro současné Peugeoty typické tesáky, u kterých je pro ještě dramatičtější vzezření jakási plastová atrapa v podobě falešných prostupů vzduchu směrem ke kolům.

Přední maska je hodně výrazná a líbivá

Výfuková maskirovka

Ani zadek vozu na tom není špatně, svítilny se třemi drápy se mi nepřestanou líbit snad nikdy a jakkoliv je tahle část auta jinak docela strohá, tak to není ke škodě. Trochu to tedy vytrhla hliníková ochrana vrchní části nárazníku a koncovky výfuků, které jsou bohužel trestuhodně falešné. A než to, tak radši nic. Ale chápu, že v marketingových materiálech to vypadá dobře.

Proboha proč?

Celkový pohled na siluetu však jakoby chtěl připomenout, kde je původ auta. Krabicoidní DNA se prostě nezapře a mohutnost podporuje i zvolna stoupající linie spodní hrany oken, která se sbíhá s tou horní. A ten dost velký spoiler, který ještě o něco prodlužuje už tak dlouhou střechu tomu taky moc nepomáhá. Tady klidně mohli v designovém oddělení použít nějaké ty fintičky, jak opticky rozbít velké plochy.

Že sedáte do velkého auta, naznačí i rozměrné dveře, jejichž spodní část hezky kryje práh proti ušpinění. Tady se na chvíli pozastavím, neb mě po prvním průjezdu bahnitou polňačkou zarazilo, že právě ta spodní ohnutá hrana dveří je dost zašvihaná od bahna. Při bližším prozkoumání mi ale došlo, jak se věci mají - ono je tam ještě těsnění a až za ním je skutečně schovaný práh. Ano, ten práh, o který si vždy ušpiním kaťata, když vystupuju. U 5008 se mi to nestalo, protože krytí funguje skvěle, jen se bude blbě čistit ta spodní hrana dveří.

Krytí prahu funguje spolehlivě

Skoroprémiový interiér

Uvnitř auta je na první dobrou cítit, že tohle není úplně rozpočtovka. Pozadí se usadí do velkých sedadel, která sice nemají nijak výrazné boční vedení, ale zato se dá prodloužit podpora stehen. Třešničkou na dortu je pak masáž, která na delších cestách pomůže trochu rozhýbat ztuhlé svalstvo na zádech.

Trochu možná zarazí malý volant, který obvykle u peugeotů kritizuji. Zde si to ale odpustím, protože je přes něj vidět na budíky skvěle a neměl jsem problém si ho společně se sedadlem nastavit na “dlouhé nohy, krátké ruce”, jak to mám nejraději.

Není problém si najít tu správnou, pohodlnou polohu

Potěšil mě jakýsi dekor v podobě něčeho, co skoro připomínalo semiš. Vypadá to skvěle, je to příjemné na dotek a doufám, že to není jeden z těch materiálů, které se po třetím vyčištění začnou žmolkovat. Co už tak fajn není, je okolí voliče převodovky, které je z laciného lesklého “jakože hogofogo pianoblack” plastu. Tohle nepochopím a minimálně v mých očích lesklé plasty prostě vždycky trochu sestřelí dojem z interiéru.

Odložišť (rozuměj míst, kam se dají odkládat věci) je ale uvnitř dostatek. Středová opěrka ukrývá šachtu, kam se bez problémů vměstná pet lahev. Navíc je prostor chlazený, což je zejména v letních parnech velmi příjemný bonus. Ani klíče nebo třeba brýle není problém v interiéru odložit, nehledě na velké přihrádky ve dveřích, které taky leccos pojmou.

Zajímavě působí i piánovitá tlačítka na středovém panelu, kterými se přepíná mezi jednotlivými menu infotainmentu. Bohužel displej, jakkoliv mi nevadí a oceňuji jeho matný povrch, slouží zároveň i k nastavení teploty klimatizace. To trochu zamrzelo, přeci jenom bych očekával, že u auta, které má sloužit i na dlouhé cestování, si budu moc přidat nebo ubrat teplotu klasickým točítkem, nebo alespoň pomocí tlačítek. Ve chvíli, kdy musím věnovat pozornost displeji, nevěnuji pozornost tomu, co se děje před autem, což dělám fakt nerad. Tenhle kompromis v kategorii středně velkých SUV prostě neberu a považuji to za prohřešek.

Moc animací. Příliš moc animací!

Malinko se musím pozastavit i nad virtuálním kokpitem, který je před řidičem. Umožňuje klasicky přepínat mezi několika druhy zobrazení, lze upřednostnit budíky, mapu, ale klidně i jen to nejnutnější. Ale proč proboha ty šílené animace? Ano, chápu, že se to lidem líbí, ale leda tak když auto stojí. Na dálnici fakt nechci koukat na to, jak se tam budíky proměňují v efektní rotaci, což navíc trvá i docela dlouho. To je ale jen můj drobný, skoro hnidopišský povzdech nad jinak skvěle fungující komponentou. Ještě je tu totiž jedna skvělá věc, která je velice užitečná. Mám na mysli noční vidění, které perfektně zvládne zobrazit veškeré dění před autem. Navíc v případě, že detekuje nějaký živý objekt, orámečkuje ho a vydá decentní zvukový signál. Řidič se tak s předstihem dozví, že si to třeba štráduje po krajnici chodec. Skvělá vychytávka!

Noční vidění funguje skvěle!

Pohodlí i pro posádku

Jako správný moderní fotr cením tři plnohodnotná sedadla v prostřední řadě. Jasně, v oblasti ramen to asi pro hmotnější postavy nebude úplně ono, ale jestli potřebujete přepravit tři ratolesti, nebudou si moci stěžovat na nedostatek prostoru. Všechna tři místa se dají posouvat v kolejnicích, přičemž v té úplně zadní poloze je prostoru pro nohy opravdu nadbytek. Zásadně to usnadňuje i kurtování potěru do sedaček, protože si prostě vlezete do auta a nemusíte se nedůstojně předklánět do útrob interiéru a ukazovat vyšpulenej zadek celé ulici.

Když jsem testoval prostornost, v klidu jsem se sám za sebe posadil. Jediné, co mi bylo na obtíž, byl sklápěcí stoleček. Nic proti tomu, je to fajn vychytávka, ale přesně tam, kde je osa sklápění, jsem měl kolena, takže při jízdě jsem byl neustále s tvrdým plastem v kontaktu. Bez ohledu na to, jestli stoleček byl sklopený nebo ne. Pokud ale nemáte dva metry, bude vaše anatomie asi natolik odlišná od té mé, že se stolkem zvládnete udržet korektní a nekonfliktní vztahy. Ještě drobná poznámka k prostřední řadě - teplotu klimošky si cestující volit nemohou, sílu foukání však ano, což je super a dost to cestu zpříjemňuje.

Prostřední řada poskytuje prostor i pohodlí

Nouzovka úplně vzadu

No a pak tu máme tu úplně poslední dvojici sedadel, která se vyklápějí z podlahy kufru. Už od pohledu je to prostě nouzovka. S polstrováním se očividně šetřilo a nikdo rozumný s nimi nebude počítat jako s plnohodnotnými místy. Na nějaké nouzové využití, na kratší cesty, to ale v případě mladších dětí stačit určitě bude. Jestli se tam pokusíte nacpat regulérního dospělého, asi se dočkáte nehezkých slov směrem k vaší osobě.

Zadní sedadla jsou spíše nouzovka

Nepříliš povedeným oslím můstkem se tak dostávám ke kufru, který samozřejmě aktivací sedadel v podlaze přijde o většinu své prostornosti. Ta je v základu velmi příjemných 780 litrů, sklopením prostřední řady se dá dosáhnout objemu 1940 litrů. Podlaha navíc nemá skoro žádný schod, takže za mě v této oblasti čistá jednička, dvakrát podtržená a s razítkem do deníčku!

A jak to teda celé jezdí?

Pod kapotou testovaného auta byl naftový dvoulitr 2.0 BlueHDI o výkonu 130 kW. S 1,7 tuny hmotným autem nemá zas až tolik práce, ale o nějakém přebytku síly a velké výkonové rezervě se bavit nemůžeme. Spíš bych řekl, že je to tak akorát. Odhlučnění mohlo být ale lepší, lehce agrární projev agregátu zůstane i po zahřátí a není problém ho v interiéru slyšet. Není to obtěžující, ale prostě víte o něm víc než u některých konkurentů.

Vcelku dobře pracuje osmistupňový automat. Tedy do okamžiku, kdy jsou řidičovy pokyny jasně čitelné. Když se jede běžným cestovním tempem, na pohodu, drží motor kolem 1500 - 2000 otáček. Výš chodit nemusí, 400 Nm krouticího momentu vůz bez problému utáhne i do táhlého kopce. Jakmile se dá řídící jednotce ten správný pokyn, převodovka podřadí, motor o sobě dá dost vědět, auto příjemně zrychlí a virtuální ručička otáčkoměru se podívá směrem k vyšším číslům.

Peugeot 5008 GT

Váhavá převodovka. Místy

Největší trabl jsem ale měl, když jsem dojel na křižovatku, zastavil na vedlejší a hned se chtěl rozjet. Potřeboval jsem rychle vyrazit a co nejrychleji se dostat na stejnou rychlost, jako ostatní, kteří jeli po hlavní. Převodovka si ale dala v této situaci na čas, připravila mi dobrou vteřinu a půl adrenalinu, možná dvě. Nakonec tam teda tu jedničku lupla a já mohl vyrazit. Zkrátka situace, kdy není úplně jasné, co chce uživatel udělat, auto většinou vyhodnotí trochu nešťastně a je třeba s tím počítat. Podotýkám, že je to opět jen detail, neděje se to furt, nestane se to každou jízdu a časem se nepochybně řidič s autem trochu sžije a bude vědět, co od něj čekat.

Velmi příjemná spotřeba, skvělý podvozek

S Peugeotem 5008 se dá v případě naftového dvoulitru fungovat s přehledem za nějakých 6,5 litrů na sto. To znamená jízdu po okreskách, ve městě to bude spíš 7,5 - 8. Dálniční jízda, jakkoliv osmikvalt poskytuje motoru luxus jízdy stotřicítkou, při které netočí ani dva tisíce, bude taky blíž spíš té osmičce. Vůz je těžký a vysoký, což se prostě někde projevit musí. Na druhou stranu, při opravdu hodně pohodovém tempu se dá jezdit i za čistých šest litrů na sto.

Peugeot 5008 GT

Tipuji, že většina majitelů bude jezdit spíš někde v rozmezí těch šesti až sedmi litrů, protože celkový naturel auta zkrátka tak trochu naznačuje, že hodně svižná jízda sice je možná, ale nevynikne v ní skvělý podvozek. Ten totiž nějaké prudké projíždění zatáček nemá úplně v lásce. Umí to, jen se auto na měkkých tlumičích nakloní a posádka to nelibě nese. Velmi naopak ocení, že výmoly a díry dávají o sobě vědět jen akusticky. Z podběhů se ozve sem tam nějaká menší rána, ale auto se přes nerovnost krásně ladně přenese a je cítit, jak zavěšení hezky pracuje.

A nepřekvapivě si dokáže Peugeot 5008 poradit i s nějakou tou polní cestou. Na těch rozbitých to bude vyžadovat pomalejší tempo, ale běžné, uježděné a nezpevněné komunikace pohlcuje podvozek i na devatenáctkách kolech s takovým klidem, že po nich auto letí s přehledem klidně stovkou.

Přeposilované brzdy

Tím se dalším nepovedeným oslím můstkem dostávám k brzdám. Ty zde fungují stejně jako u většiny aut podobné váhové kategorie - brzdný účinek je dostatečný, dávkování není nic moc. Když je nutné rychle zpomalit, jde to, ale sem tam jsem spíš ztratil víc hybnosti, než jsem původně chtěl, takže jsem nabyl dojmu, že brzdy možná francouzští inženýři trochu přeposilovali. Ale jak říkám, není to něco, za co bych mohl vůz kritizovat. Chápu, že kus hmoty se prostě musí nějak zkrotit a je potřeba, aby to zvládla i křehká dívka.

Klidně berte holý základ

Nakonec to byl vskutku příjemný týden strávený s pěttisícosmou. Nemůžu říct, že bych se na jízdu s ní vždycky těšil a třásl jak malej kluk. Ale pokaždé jsem zvládl sebe, potažmo rodinu dopravit v naprosté pohodě, pohodlí a klidu. Ať už jsme jeli na nákup, nebo přes půl republiky na výlet. A o tom tohle auto je. O tom, že když po něm nebudete chtít nic jiného, než komfortní přepravu na libovolnou vzdálenost, zvládne to na výbornou.

Navíc nemá vysoké ani provozní, ani pořizovací náklady. Super je, že ani úplný základ s benzínovou jedna-dvojkou nevypadá vůbec blbě. Ano, bude to motorizace už tak tak dostačující, ale pořád dostane kupující dvouzónovou klimošku, tři řady sedadel, přední LED světlomety a zadní parkovací asistent. Za 614 tisíc mi to zní možná dokonce ještě líp než testovaná varianta GT s naftovým dvoulitrem, která začíná na 930 tisících. Tam je to malinko jiná káva, ale ekonomicky už to až takový smysl nedává, jakkoliv je to cenovka pořád velmi přijatelná.

Abych to zkrátil - kdo si pořídí Peugeot 5008, dostane hodně auta za relativně málo peněz.

Parametry testovaného vozu Peugeot 5008 GT 2.0 BlueHDi 180

Motornaftový dvoulitr BlueHDi
Pohonpřední
Výkon 130 kW
Točivý moment400 Nm
Rozměry vozu (v. x š. x d. v mm)1646 x 1844 x 4641
Palivová nádrž56 litrů
Objem kufru780 litrů
Zrychlení z 0-100 km/h9,2 sekundy
Cena testovaného vozu s příplatky 947 000 Kč

Zdroj médií: Redakce.

+

  • spotřeba
  • komfortní podvozek
  • pohodlná a prostorná sedadla
  • prostorný interiér

  • přeanimovaný virtuální kokpit
  • zadní řada je fakt nouzová
  • necitlivé brzdy

Podobné články