Dříve používaní nabíječky autobaterií, u kterých bylo nutné nastavit proud, jsou dnes už přežitek. Moderní, procesory řízené nabíječky zvládají nabíjet lépe a hlavně i autobaterie nejrůznějších druhů a technologií.
Multifunkční nabíječka autobaterií
Články na téma nabíječky autobaterií:
Základní výhodou, kterou mají multifunkční nabíječky autobaterií, je, že odpadá nutnost cokoliv řešit. Prostě připojíte nabíječku na autobaterii, případně nastavíte typ autobaterie a víc neřešíte. Po skončení nabíjení může zůstat přístroj připojený po libovolně dlouhou dobu. A co je nejdůležitější – nenechá akumulátor znovu vybít a bude ho udržovat nabitý na 95-100 %.
Pozor na lithiovky
Dobíjet klasickou zaplavenou autobaterii umí kdeco, automatické nabíječky zvládají i akumulátory GEL, AGM, EFB a LiFePO4. Pozor, poslední jmenovaný typ, tedy lithiové, zvládá nabíjet jen menšina moderních nabíječek (AGM, EFB a gelové autobaterie zvládají skoro všechny automatické nabíječky). Je třeba použít odlišný algoritmus nabíjení, u kterého zejména nesmí docházet k žádným pulsům vyššího napětí, což u běžných autobaterií odstraňuje sulfataci.
Jak vybrat multifunkční nabíječku:
- Kapacita autobaterie – u každé nabíječky by měl výrobce nebo prodejce uvádět, jak velké baterie s ní lze dobíjet. Některé jsou určené spíše pro motocykly a tomu odpovídá právě i udávaná kapacita, ale i nabíjecí proud. Například u autonabíječky pro akumulátory motocyklů do 32 Ah bude nabíjecí proud pravděpodobně pod 1 A. Naopak nabíječka pro až 150Ah baterie bude mít nabíjecí proud klidně 7 A. Pro naprostou většinu aut ale postačí nabíječka pro baterie do 80 Ah.
- 6, 12 nebo 24 voltů – některé multifunkční nabíječky vás nechají vybrat napětí, jiné to dělají automaticky. V drtivé většině případů to funguje bezchybně, problém může nastat jenom třeba u skutečně velmi hluboce vybité 12 V baterie, která má napětí pod 6 V. Nabíječka ji může vyhodnotit jako baterii ne 12V, ale 6V a bude ji dobíjet napětím 6V, čímž ji prakticky zničí. V případě nákladních aut, která mají elektrosoustavu fungující na napětí 24 V, je samozřejmě dobré použít odpovídající nabíječku, která umí 24 V. Nabíječka na běžné autobaterie (12 V) v tomto případě odmítne nabíjet. Pozor, některé nabíječky umí jenom a pouze 12 V, což třeba člověku, který má v garáži jak auto, tak starší motorku s 6V baterií pravděpodobně nebude stačit.
- Odolnost – koukejte především na ochranu IP, tedy před vlhkostí a prachem. Mít dešti odolnou nabíječku je výhoda, pokud nabíjíte venku. Nemusíte řešit, že na ni spadla ráno rosa nebo třeba že na ni prší. Hodí se i odolný materiál těla nabíječky, která něco vydrží. Laciný plast při prvním pádu na zem může snadno prasknout. Někteří výrobci (například CTEK) prodávají i gumové kryty, které odolnost proti nárazu zvýší. Je to každopádně investice navíc.
- Příslušenství – větší výrobci vám krom nabíječky umí dodat i třeba kabel s očky a konektorem. Stačí ho připojit trvale na autobaterii a konektor vyvést třeba i mimo kapotu. Pak se nabíječka připojuje velmi snadno. Další možností je třeba nabíjení přes zásuvku autozapalovače, opět pomocí k tomu určeného kabelu a konektoru. Další věcí, která se může hodit, je třeba závěsný háček pro montáž nabíječky na zeď do garáže.
- Cena – značkoví výrobci Noco, CTEK a podobně, si holt za své produkty řeknou víc, poskytují rozšířenou záruku a podporu. Na opačné straně cenového spektra jsou pak no-name produkty, které koupíte třeba v supermarketech. Fungovat mohou, ale nikdo neví, jak dlouho, ani jak moc hluboce vybitý akumulátor zvládnou nabít. Kompromisem je třeba Bosch, kde za solidní přístroj dáte kolem tisícovky. Mimochodem, nejvíce je rozdíl značkový/neznačkový produkt poznat na kabelech – levnější výrobci je mají izolované lacinou bužírkou, která má tendence po pár letech při ohybu praskat. Lepší výrobci si v tomto nedovolí moc šetřit, aby si nepoškodili jméno.
Zdroj info: Honoris.
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
