Nedávno jsme se byli podívat na cestmistrovství v Doubravicích, kde jsme měli možnost si prohlédnout používanou techniku a zároveň jsme se dozvěděli i celou řadu zajímavostí. Hned na začátek zcela na rovinu přiznám, že detaily ohledně jednotlivých vozidel jsem se příliš nezabýval. Jestli tedy čekáte porovnávací test „Tatra vs. Iveco“, tak vás zklamu.
Zajímavosti ze světa techniky Správy a údržby silnic
Články na téma Správa a údržba silnic:
- Jak vypadá a funguje dispečink Správy a údržby silnic
- Zajímavosti ze světa techniky Správy a údržby silnic - právě čtete
- Mladí cestáři z mateřských škol se opět sešli v Chrudimi
- Věděli jste, že o silnice se starají i externisté?
- Jak probíhá údržba silničářské techniky?
- Pardubice se už po dvanácté stanou městem dopravy
- V Pardubicích se odehraje tradiční Silniční veletrh
- Druhy komunikací – jak se v tom vyznat a kdo co spravuje? - již brzy
Začněme hrubým výčtem aut, respektive takovým přehledem toho, co všechno cestáři používají. V rámci Pardubického kraje je 15 cestmistrovství, přičemž každé má 4-7 velkých aut, což jsou nejčastěji v perexu zmíněné Tatry, Iveca nebo Scanie. Na těch vlastně tak nějak stojí zimní i letní údržba silnic, která je daná nástavbami. V zimě jsou to zejména nástavby sypací a radlice.
Některá cestmistrovství, kde je to v zimě náročnější, disponují i sněhovou frézou, případně ledořezem, což je speciální zařízení, které umí zarovnat vrstvu ledu. Ne ji odstranit, ale spíše zarovnat. U vozovky pokryté ledem je totiž problém, že se tato klouzavá pokrývka časem zhrbolatí a jízdu tak dělá dost nepříjemnou. Ledořez ji zarovná, s povrchem silnice ale přijít do kontaktu nesmí, protože by ji poškodil.
Radlice lehčí a plastová!
Co se týče radlic, tak jsou obecně preferovány menší a lehčí. Ty jsou totiž uchycené pružně a nejsou spojené s autem „železo na železo“. Proč je to problém? Protože čím těžší radlice, tím větší zátěž na přední nápravu. Když je ještě navíc velká radlice netlumená, všechny vibrace a nárazy se přenášejí přímo na auto a pak trpí například klouby náprav. Menší radlice zkrátka umí nadskočit třeba na hrbolech samy, nezávisle na autě. Velké jsou spojeny na pevno a využívají se tedy jen, když je to potřeba.
Sůl zůstane, kde zůstat má
Posypové nástavby jsou dnes také docela promakané. Důležité je, že umí míchat sůl se solankou, což je solný roztok. Sůl je uložena na korbě a po stranách jsou nádrže na roztok. Sypač pak postřikuje krystalky soli, které jsou rozmetávány. Tím, že je sůl vlhčená, udrží se lépe na silnici a nesfoukne ji první kamion, který místem projede.
Náhrada řetězů
Hodně se mi líbila ještě jedna vychytávka - řetězy. Auta jezdí celoročně na zimních pneumatikách a mají většinou pohon všech kol. Ale i tak se může stát, že třeba na souvislé vrstvě ledu se dostanou do úzkých. U běžného auta by řidič nasadil řetězy (pokud by je měl), tady nic takového cestář dělat nemusí. Má totiž k dispozici jakési rotační zařízení, které se sklopí a pak umí řetězy v podstatě házet pod kola samo. Snad bude princip funkce patrný z fotografie níže.
Výkonnější auta
Cestářům hodně pomáhá, že novější auta mají vyšší výkony než ta starší. Odstraňování mokrého těžkého sněhu byla daleko větší fuška a většinou bylo nutné podřadit až na jedničku. Dnešní auta zvládají v takových podmínkách jezdit s přehledem na trojku. A jestli se ptáte na spotřebu, tak ta je většinou kolem 40-50 litrů na sto kilometrů, ale není problém se dostat i na 70 litrů, když je sníh těžký a je ho hodně.
Zdroj info: Správa a údržba silnic.
Zdroj médií: Redakce.
Zdroj médií: Redakce.
