PRÁCE 🧰

Test: Mitsubishi Space Star – takových už dnes moc není

16. 2. 2023 7 min. čtení diskuze (0) Tipy a rady Mitsubishi

Po čase jsem měl zase možnost povozit se v normálním autě. V něčem, co mně nekecá do řízení, nemusím tomu před jízdou povypínat otravné asistenty a považte, dokonce to ani nemá přeplňování. Třešničkou na dortu je, že malé Mitsubishi není vůbec drahé.

Test: Mitsubishi Space Star – takových už dnes moc není

Víte jak to je – malá auta pomalu mizí z trhu. Nucená emisní opatření a armády bezpečnostních asistentů znamenají, že cenovka prakticky čehokoliv, co má motor a může to na silnici, extrémně vzrostla. Namísto malých aut tak máme crossovery, kde si automobilky mohou vyšší cenu na oko ospravedlnit.

Jedním z posledních mohykánů, kteří se nezalekli výše uvedeného trendu je Mitsubishi. Nabízí za cenu od 271 760 korun sympatický model Space Star, který si na nic nehraje. Není přizvednutý, nesnaží se tvářit jako formule, ba dokonce nemá ani přeplňovaný motor. A přesto (nebo spíš právě proto) se mi dostal pod kůži. Dokonce tak, že jsem doma vznesl návrh na jeho zakoupení.

Padli jsme si do oka už na parkovišti, když jsem auto přebíral. Příplatkový Paket Sport, který mu dodává sportovnější vzhled bych si osobně asi odpustil, ale lehce pubertální vzhled mi na ten týden nevadil. Docela mě potěšil i fakt, že zastoupení automobilky se nám nesnažilo narvat nejvyšší konfiguraci, ale prostřední výbavový stupeň Invite, který představuje velmi rozumnou volbu z hlediska ceny i výbavy.

Design neurazí, ale ani nenadchne

Vzhled auta bych označil jako neutrální. Nesnaží se za každou cenu zalíbit všem, ale taky nechce zásadně vybočovat. Vcelku pravidelné tvary karoserie malinko rozbíjí prolisy na dveřích, přední maska je krásně členitá, ačkoliv ten chromovaný lem na rozhraní dvou barev… nevim, nevim. Bohatě bych si vystačil s tou příplatkovou červenou linkou, která je součástí zmíněného sportovního paketu.

Test: Mitsubishi Space Star – takových už dnes moc není

Přiznaný výfuk

Dost nezaměnitelně na mě space star působí zezadu. Malé svítilny se trochu ztrácejí v množství prolisů, které se s nimi přetahují o pozornost a shora to kryje spoiler prodlužující linii střechy. Skoro bych tuto část přešel s tím, že se mi ani nelíbí, ale ani nehnusí. Jenže pak jsem zaregistroval na tvrdo přiznaný výfuk a v duchu jsem Japoncům zatleskal. Mohli tam klidně narvat nějaké falešné jakože koncovky s lesklými rámečky nebo jinou podobnou zběsilost. Nedali se zlákat tímto laciným trendem. Oceňuji!

Test: Mitsubishi Space Star – takových už dnes moc není

Než se posadíme, musím zmínit věc, na kterou mě upozorňovali i téměř všichni, které jsem space starem svezl. Takové malé auto a tak skvěle se do něj nastupuje! Sedačka totiž je docela vysoko, volant nepřekáží a dveře jsou dostatečně široké, vstupní krásně otvor velký. Opět tleskám!

Test: Mitsubishi Space Star – takových už dnes moc není

Jdeme dovnitř

Interiér nezapře, že kašle na trendy. Tlačítka a klasické budíky s archaicky vypadajícím displejem, u kterého se údaje přepínají tyčinkou. Nic, kromě displeje infotainmentu tu není dotykové (mrk mrk VW), na vše jsou tu čudlíky a přepínače. U vozidla této kategorie nemám problém akceptovat jednoduchou, manuálně řízenou klimošku, která má otočné ovladače a dokonce se najde i jeden posuvný, jak ve starém favoritu. Staré časy jednoduchých aut připomíná i řadící páka, která má trochu lacině působící hlavici. Za ní se vešla ještě ruční brzda klasické koncepce.

Test: Mitsubishi Space Star – takových už dnes moc není

Sedadla jsou super, nemají nastavitelnou bederní opěrku, ale to v autech určených na kratší trasy ani nepovažuji za nutnost. Záda podpírají i tak dostatečně a hlavně jsou dostatečně velká. Tedy, sedáky jsou z těch kratších, ale opěradlo je schopné podepřít záda i dvoumetrové postavě.

Loketní neopěrka

Volant se dá do správné polohy nastavit bez problémů, co mi v oblasti ergonomie trochu vadilo, byla loketní opěrka. Utopena někde hluboko za ručkou brzdou podepře maximálně tak loket, a to doslova. Svému účelu tak slouží spíš papírově.

Test: Mitsubishi Space Star – takových už dnes moc není

Druhá řada sedadel není překvapivě jen tak pro parádu, naopak, poskytne překvapivě dost místa pro kolena, takže se i dospělák posadí bez problémů sám za sebe. Vzdušnost interiéru trochu chybí, nedostaví se pocit prostornosti, jako třeba u Hondy Jazz, ale s přimhouřením oka bych si uměl i space star představit jako jediné auto pro mladou rodinu se dvěma menšími dětmi.

Test: Mitsubishi Space Star – takových už dnes moc není

Interiér bych shrnul jako plný řešení, která jsou sice levná, ale ničemu to většinou nevadí. Ať už se jedná o zmíněnou řadicí páku, palubní počítač nebo třeba senzor světel a stěračů, jež není integrovaný do zrcátka, ale má podobu jakési krabičky instalované hned vedle.

Samostatnou kapitolou je infotainment. Je zcela oddělen od funkcí vozidla, v podstatě je to jen přehrávač multimédií s barevným displejem. Apple CarPlay nebo Android Auto absentují a systém, který tyto dvě technologie zvládá, je záležitostí příplatkovou. Opět nic proti ničemu u auta dané třídy.

Kufr je očekávatelně malý. 235 litrů představuje hodnotu vhodnou na nákup a běžné denní užívání. V případě potřeby převozu stavebního materiálu, pivního sudu, eventuálně kočárku bych volil spíše obligátní kombi.

Test: Mitsubishi Space Star – takových už dnes moc není

Jízda, motor, převodovka, spotřeba

Tříválec 1.2 MIVEC je na dnešní poměry velmi prostý motor. Nemá přímé vstřikování ani přeplňování, ale je vybaven systémem proměnného časování ventilů. A právě ten podezřívám z nečekaně nadšeného projevu agregátu. Akusticky to žádná velká sláva není, ale jízdním projevem bych motoru 52 kW netipoval, spíš tak o pětinu víc. Stačí se moc neupejpat a nechat ho trochu vytáčet, aby předvedl svůj plný potenciál. Ten mimochodem leží přesně na 6000 otáčkách, jak už to u atmosfér bývá. Kdo na toto přistoupí, nebude mít s dynamikou problém, řidič zhýčkaný turbomotory bude pindat, že to nejede.

Test: Mitsubishi Space Star – takových už dnes moc není

Mechanická radost

Samostatnou kapitolou je převodovka. Ocenil bych o jeden kvalt navíc, ale pět je taky fajn počet. Pro zájemce je možné koupit Mitsubishi Space Star i s automatem CVT. Manuál však stojí za to už kvůli tomu, jak precizně má vymezené dráhy a jak krásně mechanicky funguje. Připomíná mi svým charakterem některé hot-hatche, u kterých to bylo velmi podobné – převodovky vyžadovaly malinko víc síly, ale řidič vždycky přesně věděl, kdy do sebe ozubená soukolí zapadnou. Bonusem je velmi uspokojivý pocit z každé změny převodu. Výhradu bych měl jenom k odstupňování, protože ve městě má člověk na padesátce na výběr buď podtočenou čtyřku, nebo zbytečně vysoko vytočenou trojku.

5-6 litrů na sto

Spotřeba motoru se ukázala jako překvapivě příznivá. Nebyl problém se vejít do šesti litrů na sto, ba dokonce se dalo jezdit i pod pět. Na dálnici se ukazatel uměl podívat někam k 6,5, nicméně za víc jsem ani jednou nejel. V případě provozu výhradně mimo dálnice a rychlostní komunikace není problém jezdit za 5-5,2 litrů na sto. Ani při ostřejším tempu jsem na okreskách nikdy přes šest nešel. Na tak konzervativní koncepci agregátu je to skvělý výkon.

Komfortní jízda

Podvozek překvapivě není tvrdý, jak u malých aut někdy bývá, naopak, je krásně poddajný, avšak nikoliv nejistý. Pracuje skvěle, tlumí menší hrboly nerovnosti srdnatě, nicméně u velkých děr se projevuje efekt malých kol, která mají tendenci „zakopávat“. Komfortnější naladění a jednoduchá zadní náprava ukáží své limity v zatáčkách. Dokud je povrch víceméně hladký, nic se neděje, auto se jenom trochu nakloní, ale stopu drží skvěle a umí si poradit i s prudší korekcí směru volantem. Trable znamenají až nerovnosti, na kterých kola odskakují a každá z nich tak znamená malé vybočení zádě. Nejedná se o žádné drama, pořád se dá se space starem užít i nějaká ta zábava, jen si musíte vybrat ne úplně rozmlácený úsek.

Závěr – berte, nebudou

Mitsubishi Space Star nabízí pohled do minulosti. Na nějaké novoty kašle, všechno v něm vypadá jak z roku 2010, ale funguje to. Pro ty, co potřebují mít všechno neustále online, tohle auto není. Kdo chce jednoduchý vůz na každodenní používání, nepotřebuje mít kolem sebe záplavu displejů a ovládat klimatizaci hlasem, bude spokojený. Jízdní vlastnosti jsou nezáludné, spotřeba skvělá a po záruční lhůtě nebude problém zvládat údržbu i v domácích podmínkách. Nabídka je to vcelku unikátní, a to natolik, že i já bych se velmi ochotně nechal přesvědčit. Za cenu lehce přes 300 tisíc korun lze mít obstojně vybavené auto. Kdo vám to dneska dá?

Zdroj info: Mitsubishi, redaktor.
Zdroj médií: Radim Krejčík.

+

  • Motor
  • Komfortní podvozek
  • Spotřeba
  • Poměr cena/výkon

  • Loketní opěrka neplní svoji funkci
  • Nevhodně poskládaná převodovka

Podobné články