Týden s elektrickou Hondou byl solidně nabitý a auto jezdilo každý den. Popravdě jsem z toho měl dopředu trochu obavy, nakonec jsme to ale zvládli, ačkoliv to bylo místy malinko dobrodružné. “Éčko” každopádně zanechalo velmi silný dojem!
Test: Honda e - Elektrický pokojíček na čtyřech kolech
Nejdříve si pro sichr ujasníme jednu věc - Honda e je plně elektrický vůz. Jeho pohonem je tedy jen a pouze elektřina. Pro znalejší čtenáře je to možná zbytečná informace, skalní fandové spalováků v tuto chvíli zavřeli okno prohlížeče, ale chci, aby to “zaznělo”. Proti elektromobilům nic nemám, zároveň se ale neřadím k těm, kteří tím žijí a nekriticky obdivují jistou americkou automobilku, která dělá jen a pouze auta na baterky. Kdepak, já se snažím za každou cenu zachovat nějaký racionální pohled na věc a zůstat maximálně objektivní.
Nyní tedy k Hondě e! V roce 2017 se představil koncept, který měl dost retro vzhled a já se (přiznávám) tak trochu zamiloval. Bylo to skvělé retro v moderním kabátě, takové roztomilé a sexy zároveň. Jak čas plynul, tak designéři autíčko trochu učísli, ubrali některé detaily, ale také toho hodně zachovali. Na trh přišel elektromobil, který na první pohled zaujme a přitahuje pohledy ostatních řidičů i chodců.
Design, záplava displejů i tlačítek, pokojové auto, hrátky při nabíjení
Na test jsem dostal autíčko ve výrazně žluté barvě. Ta se k hondičce neskutečně hodí a jen podtrhuje celkově hravý charakter designu, který vypadá jako z nějakého sci-fi filmu. Nikde žádná hrana, vše pečlivě zaoblené, jednolitá přední maska, velké plochy, minimum prolisů. Tady zkrátka bylo na 200 % naplněno rčení, že v jednoduchosti je krása. Není tu vlastně nic navíc, žádné zbytečné ozdůbky a cingrlátka, při bližším pohledu zaujme jen absence zrcátek, namísto kterých tu jsou malé ploutvičky s kamerami.
Největší “wau tyvole!” je ale uvnitř. Už samotné nastupování dává leccos tušit, když Honda laškovně zamrká světly a kliky vystřelí ven. Člověk nasedne, zmáčkne start tlačítko a rozsvítí se řada displejů táhnoucí se přes celou šíři palubní desky. Napočítal jsem jich v tomto oblouku přesně pět a rozměrově nejsou z nejmenších. Ale věřte mi - i když jsem věděl, do čeho jdu, v prvních okamžicích jsem se jen kochal a tušil, že se právě koukám tak trochu do budoucnosti.
Korunu tomu všemu nasazují zpětná zrcátka. Ta mají podobu menších zobrazovačů v rozích palubní desky, kam je přenášen obraz z venkovních kamer. Funguje to skvěle, přirozeně a člověk si zvykne prakticky hned (ne jak u Audi e-tron). Středové zrcátko je polopropustné a ukrývá v sobě taktéž displej, na který se promítá obraz z kamerky umístěné v horní části zadního skla. Je tak možné vybrat si, zdali to bude klasické zrcátko nebo moderní elektronické.
Také čtěte
Možná jste nabyli dojmu, že Honda zkrátka za každou cenu narvala všude co nejvíc displejů. Ano, je jich hodně, ale neztrácí to smysl, pořád tu totiž je celá řada tlačítek, klimoška má svůj vlastní panel s tlačítky a ovládání je přirozenější než třeba u nové Octavie, pokud mi ctěný čtenář odpustí toto trochu kacířské srovnání. Takže ano, působí to na první pohled dojmem, že se automobilka snažila za každou cenu šokovat.
V praxi to ale má své kouzlo a především přínos. Věci, které se odehrávají na displejích se dějí rychle, plynule a ty hlavní zobrazovače jsou v podstatě tři. Před řidičem je to taková klasika, rychlost, údaje o jízdě, dojezdu, případně hezky graficky zpracovaný adaptivní tempomat. Pak je tu část středového displeje pro řidiče a část pro spolujezdce. Vymyšlené je to celé tak, že třeba navigace může být jak na polovině řidiče, tak na polovině spolujezdce. Kdykoliv lze také obě poloviny prohodit. K čemu to? Tak třeba nastavení navigace může udělat ten, co neřídí a po vyťukání cíle a volbě cesty jen přehodit navigační aplikaci na řidičovu polovinu. A to je to, o čem mluvím - řadím se k hlasitým kritikům snahy automobilek, které cpou všechno do nejrůznějších menu a podmenu infotainmentů a člověk je za jízdy neustále rozptylován, kdykoliv chce třeba změnit teplotu klimošky. Honda e zachovává tlačítka pro ty elementární funkce, a dotykové ovládání i jeho rozhraní přináší v dost svěží a opravdu použitelné podobě. Zde by tedy rozhodně nebyla kritika na místě.
Tlačítky je hojně posetý i volant. Multimédia, tempomat, jízdní asistenti, hlasitost rádia, to všechno zde najdete. Jo a abych nezapomněl! I tlačítko pro vyhřívání samotného volantu je - na volantu.
Interiér má vyvolávat dojem jakéhosi pokojíčku. A po pravdě se mu to dost daří. Imitace dřeva na něčem, co jsem si pro sebe pojmenoval “parapet” je zdařilá, dveře mají zevnitř příjemnou látku, pohodlná sedadla tu samou, ale krapet světlejší. Uvnitř je zkrátka skvěle a člověk má po přechodu z domova do auta tak trochu pocit, že jen přelezl do jiného pokoje. Tak moc je Honda e uvnitř útulná! Ostatně i samotné nastupování je nečekaně snadné - všechny dveře se dají otevřít prakticky do pravého úhlu.
Ergonomie posazu je super, pozice je uvolněná, všechno je na dosah a logicky rozmístěné. Vnitřek je navíc vzdušný, středový tunel není klasicky mohutný, jak je v poslední době zvykem, ale připomněl mi doby, kdy jsem jezdil ve Felicii, ve které jsem měl ke spolujezdci/spolujezdkyni tak nějak blíž. Mezi námi totiž nebylo tolik plastu. Bohužel jsem musel akceptovat i dva ergonomické prohřešky. Tím prvním je absence loketní opěrky, s čímž jsem se musel chvíli smiřovat. Horší to bylo s tlačítky pro výhřev sedadel. Ta jsou na okrajích trochu do prostoru trčícího panelu klimatizace a ze začátku jsem si občas nechtěným dotykem kolenem zatopil pod zadnicí.
Také čtěte
Skvělým bonusem je panel s nabíjecími konektory, 12V i 230V zásuvkou a dokonce HDMI! Jaké možnosti pro krácení dlouhé chvíle u nabíječky to nabízí asi netřeba přibližovat. Osobně jsem tedy zvolil spíše pracovní režim, když jsem čekal, než kolega s e-tronem uvolní místo a já mohl začít dobíjet. Ty dvě hodinky mi ale díky možnosti pracovat v útulném interiéru hezky utekly. Mimochodem, pod zásuvkami a USB porty je na panelu umístěna šikovná kapsička pro smartphone. Apple CarPlay tu funguje sice bezdrátově, ale aby se na delší cestě telefon nevybil, stačí ho připojit krátkým kabelem k napájecímu konektoru a strčit právě do té malé kapsičky. Nepřekáží v interiéru a neruší notifikacemi.
Vzadu už to taková sláva s tou útulností není. Místa pro nohy moc nezbylo a pokud si před vás sedne jedinec nadprůměrného vzrůstu, tak to bude dost natěsno. Pro přepravu menších dětí je ale elektrická Honda dostačujícím povozem (vyzkoušeno).
Zavazadlový prostor bych u “éčka” nenazýval kufrem, ale spíše takovým “kufírkem”. Jeho 171 litrů bude hraniční hodnotou možná i pro dva pasažéry. Menší nákup se tam ale vleze, přinejhorším lze sklopit zadní řadu sedadel a vznikne prostor o objemu 861 litrů. Holt na nějaké velké cestování nebo stěhování to fakt nebude.
Ještě musím krátce zmínit možnost propojení auta s aplikací v telefonu. Pro potřeby testu jsem to chtěl vyzkoušet, bohužel jsem nebyl schopen propojit Hondu e ani s Android smartphonem, ani s iPhonem. Na helplince mi taky nikdo nebyl schopen pomoci, veškerá snaha se omezila na sdělení, že jim to mám poslat emailem. Nehodlal jsem tím trávit celé odpoledne, a proto vás bohužel o informaci o funkčnosti a vychytávkách appky ochudím. Není tak úplně v mých časových možnostech řešit po mailu, proč mi co nefunguje, když vůz po týdnu vracím.
Motor, jízda, sranda na sněhu, dojezd v mrazech
Po usazení v autě a důkladné prohlídce interiéru je řada na dojmy z toho nejdůležitějšího - jízdy. Motor u naší varianty měl výkon 113 kW a krouticí moment dosahoval hodnoty 325 Nm. Na jeden a půl tuny těžké auto je to tak akorát. Ono u elektromobilů se výkon projevuje dost jinak než u spalováků a fakt, že maximum krouťáku je dostupné prakticky kdykoliv, poznáte okamžitě.
Musím ještě předeslat, že celý test probíhal za podmínek, kdy teplota venku nepřelézala nulu a v noci chudák hondička mrzla i v -13 °C, přes den se občas rtuť teploměru vyšplhala až k -4 °C. Jak později ještě přiblížím, jednalo se o podmínky pro test elektromobilu krajně nevhodné.
Také čtěte
Zrychlení z nuly na sto za 8,8 sekund jsem si s ohledem na stav silnic neměl moc šancí užít. Zato jsem si díky pohonu zadních kol mohl sem tam trochu zařádit, protože nebyl problém je utrhnout prakticky kdykoliv. Jízda jako taková probíhá v prakticky absolutní tichosti a velmi, velmi plynule. Pedál Hondy jako kdyby žehlil mé někdy příliš hrubé pokyny, na které některá elektrická auta reagují trochu cukavě.
Co je ale už při prvním proplétáním městem cítit, je jakási hbitost a agilita. Ono je to i logické, kola jsou v rozích, baterka dole, takže těžiště je krásně nízko. Podvozek je nastaven na pomyslném ukazateli komfort-sport někde spíš trochu směrem k tomu pohodlí. A je to tak dobře! Vyžehlené okresky jsou doménou jiných vozů, Honda e musí zvládat nástrahy městského charakteru. Na příčných prazích, kanálech a menších nerovnostech se spíše jen tak lehce zhoupne. Kostky jí taky nedělají problém, ale jakmile se jede rychleji nebo je výmol hlubší, tak se tlumení dostane na hranu komfortu a trochu odskakuje. Nic dramatického to ale neznamená, tohle ostatně není auto do terénu, a to ani do lehčího.
Dost mě překvapil až neuvěřitelný rejd, jakého je Honda e schopna. Poloměr otáčení je 4,3 metru a pohyb v úzkých městských uličkách nebo parkování díky tomu auto zvládá skvěle. Mimochodem, ve výbavě je i parkovací asistent, který to s klidem britského gentlemana zvládne za vás, stačí stisknout to správné tlačítko a nechat umělou inteligenci při pomalé jízdě oskenovat mezery mezi zaparkovanými auty. Následně si stačí na dotykovém displeji jednu z nich vybrat a o zbytek se postará elektronika.
Výborně funguje i rekuperace, která má několik stupňů intenzity. Lze ji navolit i tak silnou, že pro ovládání auta postačí v podstatě jen pravý pedál. Brzdí to zkrátka samo tak intenzivně, že na brzdu musí řidič šlápnout jen v případě opravdu nečekané situace nebo překážky na vozovce.
Potud v pořádku. Jenže se dostáváme k hlavní bolesti Hondy e. Tou se ukázal být dojezd. Papírově by měla umět dosvištět až 222 kilometrů daleko (dle WLTP normy). Jenomže za teplot pohybujících se někde mezi -5 a -10 °C se z toho stalo i při plném nabití nějakých 110 kilometrů, pokud jsem měl zapnuté topení. Při vypnutém pak i 152, jenže to bych musel jet nabalenej jak sněhulák a řídit v rukavicích. Většinu cest jsem tak absolvoval buď na bezpečně krátké trasy nebo jsem musel hodně dobře plánovat. Z Brna na nabíjecí stanici ve Vystrkově u Humpolce to bylo po dálnici tak tak. Obecně na dálnici ty kilometry mizí o něco rychleji než třeba ve městě, kde se dojezd prodlouží z těch 110 na třeba 140 kilometrů díky rekuperaci.
Spotřeba elektrovozu Honda e
Abych nějak zkonkretizoval spotřebu elektrické energie, tak po celou dobu testu jsem se nedostal pod 22 kWh na sto kilometrů. A to je zkrátka strašně moc. Když do toho zahrneme cenu, tak tu máme konkurenta v podobě třeba Hyundai Kona, který za stejných podmínek zkrátka dojede minimálně dvakrát tak daleko. Jestli tedy testovaná Honda v něčem na plné čáře prohrává, tak bohužel zrovna v této disciplíně, která mám pocit většinou rozhoduje o tom, jak se na elektromobil budou dívat potenciální kupující.
Také čtěte
Nabíjení hodnotit bohužel tak úplně objektivně nemohu, protože mrazy měly negativní vliv na teplotu akumulátoru, která nebyla ideální a na rychlosti, s jakou čerpala energii z nabíječky, to bylo znát. Omezím se proto jen na sdělení, že z klasické 230V zásuvky to za noc do plna zvládne a maximum, kterým lze baterii z veřejných dobíjecích stanic krmit, je 66 kW.
Honda e je skvělé auto. Je především jiné. Mohli by si z něj vzít inspiraci ostatní výrobci, kteří tvoří jejich variace na “dynamické tvary” a vtisknout svým výtvorům taky trochu té roztomilosti a útulnost. To, jak designéři pojali interiér plný displejů, jak to funguje, jak to celé do sebe zapadá, mi dává větší smysl, než snahy konkurence narvat tam dvě nebo tři barevné obrazovky a pak nevědět co s nimi. A popravdě byste dnes asi těžko hledali větší stylovku, než je právě “éčko”.
Bohužel to celé dost zabíjí dojezd a taky cenovka. Ta začíná u slabší 100kW varianty na 900 tisících korunách. Na test jsme dostali vrcholnou konfiguraci, a ta je bratru za 977 tisíc. Za své peníze nečekejte praktičnost, nečekejte nějaké oslnivé výkony nebo kdesi cosi. Ale rozhodně budete mít hodně velkou porci stylu a technologií. Pokud se budete pohybovat jen po městě a jeho blízkém okolí, můžete vymazat negativum v podobě nízkého dojezdu. I tak to nebude příliš racionální volba, ale za to pokaždé, když si do auta sednete, dobře poznáte, za co jste své peníze zaplatili. Kdo si hondičku koupí, bude dobře vědět proč.
Parametry vozu Honda e
| Pohon | elektromotor s výkonem 113 kW |
|---|---|
| Poháněná náprava | zadní |
| Počet displejů | 6 - jeden před řidičem, dva infotainment, dvě boční zrcátka, jeden zpětné zrcátko |
| Naměřená spotřeba | 22 kWh/100 km při teplotách -5 až -10 °C |
| Poloměr otáčení | 4,3 metru |
| Zrychlení z 0-100 km/h | 8,3 s |
| Kapacita akumulátorů | 35,5 kWh, 32 kWh využitelná kapacita |
| Cena testovaného auta, včetně výbavy | 976 900 Kč |
Zdroj médií: redakce.
+
- Design
- Nekonvenční pojetí interiéru
- Agilita
- Poloměr otáčení
- 230V zásuvka a HDMI
−
- Spotřeba/dojezd
- Cena
Fotogalerie (39 fotek)
Diskuze (2)
Petr Hanak,
5. 3. 2021 14:05
Petr Hanak,
5. 3. 2021 14:07
