Každá baterie stárne vlivem času i provozních podmínek. Ještě nikdo nedokázal vymyslet akumulátor, který by byl nesmrtelný a časem neztrácel své vlastnosti. Čím je stárnutí způsobeno?
VIDEO: Přirozené stárnutí a opotřebení baterie
Články na téma výdrž autobaterie:
- Jak zjistit stáří autobaterie
- Repase autobaterií
- Výrobní vady baterií
- Přirozené stárnutí a opotřebení baterie - právě čtete
- Proč baterie stárnou
- Nová autobaterie vs. stará autobaterie
- Proč nová autobaterie vydrží méně než prvovýrobní?
Stárnutí autobaterie je reakce, kterou nejde zastavit
Tím nejdůležitějším procesem, který v každé autobaterii probíhá, je elektrochemická reakce generující elektrický proud. Akumulátor ho umí poskytnout pro start auta, pro běh veškeré elektroniky a podobně. Nicméně tato elektrochemická reakce probíhá uvnitř neustále, ale velmi pomalu, i když je baterie třeba uložená ve sklepě. Jediným způsobem, jak ji lze zcela zastavit, je ochlazení na 0 °K (-273,15 °C), což se v domácích podmínkách realizuje popravdě dost ztuha.
A právě kvůli tomu, že od začátku do konce životnosti akumulátoru neustále k reakci dochází, se postupně vlastnosti materiálů uvnitř mění. Ať už je to elektrolyt (ačkoliv to je ten nejmenší problém), olovo elektrod nebo jejich aktivní materiál. O "neomezené" životnosti tak můžeme mluvit vlastně jen u plastového obalu autobaterie a kontaktů.
Elektrody
Materiálem elektrod je olovo, které tvoří jakousi mřížku. Ta někdy připomíná tahokov (u těch nejlevnějších akumulátorů), jindy je vyražena z olověného plechu, eventuálně se mřížky ještě dají odlévat. Olovo každopádně není zdaleka nesmrtelný kov a podléhá opotřebení. Jednak proto, že se neustále koupe v kyselině a pak taky vlivem mechanického namáhání. Elektrody se totiž při vysokých proudových odběrech mají tendenci ohýbat. Jenže mřížka vydrží jen nějaký limitní počet těchto ohybů a pak začne praskat.
Aktivní materiál elektrod
Na mřížce elektrody je nanesen oxid olovičitý (kladná mřížka) a houbovité olovo (záporná mřížka). I tento materiál má určitou kvalitu a jakost, která společně s kvalitou mřížky určuje životnost elektrod. A tady navážeme na, v předchozím odstavci zmíněný problém, ohýbání mřížek - každý ohyb totiž znamená námahu i pro tento materiál, který může začít časem odpadávat. Jestliže se to začne dít, vzniká hned několik problémů. Tím prvním je riziko zkratu, což hrozí zejména u klasické olověné baterie s tekutým elektrolytem. Aktivní hmota se usazuje na dně a v případě, že propojí dvě elektrody, dojde ke zkratu.
Také čtěte
Druhý problém je, že se tím zmenšuje "funkční plocha" elektrod. A pakliže tuto plochu zmenšíme sníží se tím logicky i výkon. Z menší plochy pak dostaneme menší výkon. Jenže startér potřebuje proud pořád stejný. Když autobaterie nezvládne dodat 100 %, ale jen třeba 85 % svého maximálního výkonu, je o to více namáhána. A o to více pak samozřejmě trpí elektrody...
Sulfatace
Ve chvíli, kdy poklesne klidové napětí akumulátoru pod 12,5 V (některé zdroje uvádějí 12,4 V), začne proces, kterému se říká sulfatace. Na elektrodách se pomalu vytváří síran olovnatý. Ten je na tom s vodivostí dost neslavně a brání elektrochemické reakci. Sulfatace se dá řešit, pokud se řeší zavčas - dobitím baterie. Jakmile je ale na elektrodách delší dobu, začne síran olovnatý vytvářet krystalky. Může to dojít dokonce tak daleko, že krystalky prorazí separátor (tkanina, která odděluje elektrody, aby se nedotýkaly) a v tu chvíli dojde samozřejmě ke zkratu, což je něco, co opravdu akumulátoru neprospívá.
Předčasné stárnutí a životnost autobaterie
Zdroj info: Autoaku, weby prodejců.
Zdroj médií: Redakce.
Zdroj médií: Redakce.
