Bezúdržbové autobaterie neexistují, jejich nabíjení není žádná věda

Ona vlastně každá autobaterie je bezúdržbová, tedy do té doby, než selže. Aby byla životnost akumulátoru co nejvyšší, je potřeba se o něj starat, a to o každý. Stručně shrnuto do pár bodů:

• Není od věci sem tam změřit napětí na pólech. Pod 12,4 V je nutné dobít co nejdřív, aby nedocházelo k sulfataci, optimum je napětí mezi 12,6 a 12,8 V. Auta, která jezdí kratší trasy, vyžadují častější dobíjení (asi jednou za dva týdny až měsíc).
• Póly je třeba udržovat čisté a bez oxidace. Jakákoliv nečistota znamená odpor proudu a zbytečné ztráty energie.
• Když už jsme u té čistoty, tak kontrolujte i baterii samotnou, respektive její obal (pokrytí nečistotami znamená cestu pro bludné proudy).
• Pokud to autobaterie umožňuje, při nabíjení vyšroubujte zátky a případně dolijte destilku.

Běžná autobaterie vs. bezúdržbová autobaterie

Jeden rozdíl mezi klasickými a bezúdržbovými akumulátory tu přeci jenom je. Do těch bezúdržbových se totiž většinou nedá nijak dostat. Mají totiž odlišné víko, které nemá zátky pro doplnění destilky, nebo je má, ale přelepené. Pokud vás děsí představa suchých elektrod, tak zbytečně. Nedochází tu totiž k odparům při provozu ani při nabíjení, kondenzát, který se vytvoří na vnitřní části víka, padá zpět do článků a neodpařuje se ven, protože samotné víko je jinak řešené, než u klasických autobaterií. Při nabíjení tedy není nutné nic odšpuntovávat. 

Doba nabíjení bezúdržbové autobaterie

Co se týče samotného nabíjení, tak ta se ničím neliší od běžných autobaterií. Platí tedy pravidlo o proudu, jehož hodnota by se měla rovnat 1/10 kapacity akumulátoru. Zcela vybitá baterie tak bude dobitá za deset hodin, ideální je měřit průběžně její napětí, aby nedocházelo k přebíjení, a tedy přehřívání.

Bezstarostné dobíjení umí zajistit automatická nabíječka, která si vše potřebné řídí sama. Stačí na ní nastavit napětí akumulátoru a jeho typ, ale někdy ani to není nutné, záleží na výrobci a konkrétním modelu.