PRÁCE 🧰

Řízení s automatem je velmi jednoduché. Pozor akorát na jednu věc u DSG

21. 3. 2023 5 min. čtení diskuze (0) Tipy a rady Rádce motoristy Automatické převodovky Základní info k automatickým převodovkám

Automatická převodovka má spoustu výhod, zásadní je především jednodušší používání auta. Žádné trápení se spojkou, žádné kvedlání pákou.

Jak řídit auto s automatickou převodovkou

Všechny automatické převodovky jsou stavěné tak, abyste ideálně po startu motoru zařadili D, dojeli do cíle, zaparkovali a zařadili P. Dobře, možná budete při parkování couvat, takže mezi to ještě vložíte zařazení R. Konstruktéři při návrhu počítají s tím, že přesně takto bude převodovka fungovat. Přesto má každý druh převodovky jistá specifika.

Na co si dát pozor, je vždy popsáno v manuálu. Obvykle se to týká třeba řazení zpátečky, před kterým je nutné opravdu zastavit a nepokoušet se to tam rvát ještě za pohybu vozidla. U většiny převodovek lze řadit i „ručně“ a to pohybem páky nebo pádly pod volantem. Pro první jízdu existuje finta, jak se vyhnout necitlivému brzdění levou nohou, která podvědomě chce sešlápnout spojku – prostě si ji dejte mimo pedály úplně doleva ke dveřím.

Řízení auta s automatickou převodovkou

DSG automat

Dvouspojkové převodovky jsou doménou koncernu Volkswagen, pod který spadá i Škoda. Fungují podobně jako převodovky manuální, akorát mají na jedné hřídeli sudé a na druhé liché rychlosti. Každá hřídel má svoji vlastní spojku, jejichž ovládání obstarává řídicí jednotka pomocí elektrohydrauliky. DSG řadí velmi, velmi rychle, přenos krouticího momentu je přerušen jen na tak krátký okamžik (v řádech tisícin sekundy), že to řidič ani nepozná. Skříně stavěné na vyšší krouticí moment mají spojky v olejové lázni, přičemž olej je chladí. Spojka se totiž při pomalejší jízdě a rozjezdech zahřívá podobně, jako se zahřívá spojka u převodovky manuální.

Běžné rozjezdy snáší spojky u DSG naprosto bez problémů a při pravidelné výměně oleje (jednou za 60 tisíc kilometrů) nemá převodovka problém najezdit klidně 300 tisíc kilometrů bez potřeba jakéhokoliv servisního zásahu. Problém nastane, pokud se bude řidič často pohybovat v městském provozu, konkrétně v kolonách, kde se jezdí velmi pomalu. Převodovka nechá totiž při takové jízdě spojku v prokluzu při zařazené jedničce nebo dvojce a spojka se časem přehřeje, což ji nadměrně opotřebovává. Řídící jednotka to samozřejmě ví a nenechá ji spálit úplně. Některé skříně v takovém případě na chvíli zcela rozpojí, aby se spojka ochladila, jiné před tím varují tím, že třikrát rychle spojí a rozpojí, aby řidič věděl, že něco není úplně v pořádku.

Specifická DQ200

Samostatnou kapitolou je převodovka DQ200, kterou koncern páruje k motorům s točivým momentem do 250 Nm. Tato skříň má spojky suché, to znamená, že se přehřívají daleko rychleji, než kdyby byly chlazené olejem. Konstruktéři o tom při vývoji věděli a řídící jednotka převodovky je naprogramovaná tak, aby se snažila co nejdřív spojku sepnout. Proto bývají auta s DQ200 někdy trochu ucukaná při parkování. Spojky v této skříni vydrží obvykle od 50 do 150 tisíc kilometrů, záleží na tom, jak uživatel řídí.

S DSG převodovkou tedy můžete bez obav jezdit zcela běžně. Jediné, čemu se vyhýbejte, je takové to poskakování o 30 metrů rychlostí chůze. Tím dvouspojce neprospějete a jen snižujete její životnost. Raději počkejte, až se před vámi v koloně vytvoří mezera, rozjeďte se a pak zase plynule zabrzděte.

CVT převodovka

V posledních letech zejména u japonských automobilek trend – jde ve skutečnosti o klasický variátor. Základem jsou dvě řemenice, každá z nich je tvořena párem kuželových kol. Mezi nimi obíhá řemen nebo řetěz. Pakliže přiblížíme kuželová kola k sobě, řetěz bude obíhat po větší kružnici, oddálíme-li kola od sebe, stane se opak. Vše je samozřejmě řízeno řídící jednotkou, která si může „hrát“ s průměry obou řemenic a tím plynule měnit převodový poměr.

CVT převodovka

Zásadní výhoda je efektivita – motor může běžet v určitých otáčkách, které se nemění, ale auto přesto zrychluje, protože se plynule mění převodový poměr. CVT má trochu zvláštní projev, protože motor je vytočený i při zdánlivě pomalé akceleraci. Řídící jednotka ho totiž drží v otáčkách, kde je v dané situaci nejefektivnější, tedy obvykle u vrcholu křivky točivého momentu, při potřebě razantního zrychlení samozřejmě výše. Modernější CVT si pomáhají virtuálními stupni, což jsou předem definované převodové poměry a otáčky motoru, mezi kterými řídící jednotka přepíná. Na uživatele to působí přirozeněji, jako by auto řadilo.

U CVT není třeba z uživatelského hlediska řešit vůbec nic. Fungují nejlépe ve městě, kde vyniknou efektivitou. Přesto je dobré myslet na jednu věc, a tou je výměna oleje. U ostatních typů převodovek se udává 60 tisíc kilometrů jako optimální interval. CVT však pracuje s dost velkými silami a může docházet k vyšším otěrům na řemenicím. Proto je lepší u tohoto typu zkrátit interval výměny oleje na 30 tisíc kilometrů.

Planetový automat s hydroměničem

Nejstarší typ automatických převodovek umí poskytnout posádce auta nádherně plynulou jízdu a jemné řazení. Přenos krouticího momentu je realizován pomocí hydroměniče. Na jedné straně je na výstupní hřídeli z motoru čerpadlové kolo, proti kterému je turbína pohánějící hřídel převodovky. Přímé mechanické spojení obou hřídelí je možné u některých novějších skříní, a to z důvodu, aby nedocházelo ke ztrátám prokluzem, když to není potřeba, například při jízdě po dálnici. Prokluz je naopak to, co stojí za hladkými rozjezdy a možností při parkování cuknout s autem klidně o centimetr. S planetovým automatem můžete jezdit, jak uznáte za vhodné. Nevadí mu prudké zrychlování ani jízda krokem, snese zkrátka všechno. Výměna oleje se zde doporučuje jednou za 60 tisíc kilometrů.

Zdroj info: autoexpress, motor1.
Zdroj médií: Depositphotos, Automatické převodovky Praha.

Podobné články